Forever with you (FF HP)

#12

Kath's view

Ráno mě probudil obrovská rána a tříštění skla. Vyletěla jsem z postele jako kulový blesk.
V kuchyni se válely všude rozbité sklenice a talíře. Uprostřed toho všeho seděl malý bělovlasý klučina a malá blondýnka chodila dokolečka a naříkala, jak hloupého má bratra.
,,Co to tady u Merlinových vousů vyvádíte?" vykřikla jsem vyděšeně. ,,To samo mami" rozbrečel se blonďatý chlapeček. ,,No jasně, nádobí totiž umí létat a tak vylezlo ze skříňky a spadlo na zem!" založila jsem si naštvaně ruce na hrudi. ,,Co se děje?" řekl Draco opírající se o futra ložnice. ,,Tvoje děti rozbili snad všechno nádobí",,Jak moje? Snad naše, ne?" zašklebil se na mě. ,,Nechtěj mě naštvat Malfoyi!" zvedla jsem varovmě ukazováček. ,,Neboj, to bych si nedovolil Malfoyová!" uchechtl se, otočil se a zalezl zpět do ložnice. Protočila jsem oči a otočila se zpět k dvojčatům. Když mi ale Draco poklepal na rameno, otráveně jsem se na něj zase otočila. ,,Co takhle přestat kecat a použít tohle ty hlavičko?" zamával mi před obličejem hůlkou. ,,To mě samodřejmě napadlo, ale chtěla jsem je vytrestat za to co způsobili tak, že to všechno uklidí" vzala jsem mu hůlku z ruky. Mávla jsem hůlkou a všechny střepy se zase začaly zcelovat do hrnků, sklenic, talířů a misek. ,,A teď mě omluvte, musím se uklidnit. Taťka se o vás postará",,Cože? Proč já?" vyjekl blonďáček. ,,To, že sis představoval otcovství jako procházku růžovou zahradou, je tvoje chyba. Nemůžu za to, že jsou to tvoje děti, takže se starej zlato" pronesla jsem s nezájmem a odkráčela do ložnice, kde jsem sebou unaveně plácla do postele a znovu odplula do říše snů.

Draco's view

,,Tak to vypadá, že jste mámu pěkně naštvali" podíval jsem se na ty dva "andílky". ,,My jsem vám chtěli jen připravit snídani" vzlykl klučina. ,,Ty jsi chtěl" opravila ho holčička. ,,Já ti říkala, že určitě něco rozbiješ." ,,Myslím, že byste se měli zamyslet oba dva. Dneska vám to odpouštím, ale ať se to neopakuje! Rozuměli jsme si?" sklonil jsem se k oboum blonďatým dětičkám a usmál se. ,,Ano tati" odpověděli zborově a objali mě. Cítil jsem ten pocit štěstí, když jsem vykouzlil úsměv na jejich tvářičkách.

O několik měsíců později

Po oslavě narozenin našich dvojčat, jsme se s Kathrine skoro pořád hádali. Neminul den, kdy bych něco neudělal podle ní špatně. Cítil jsem se opravdu hrozně. A tak jsem se rozhodl jí dát pár dní prostor, aby si mohla odpočinout.
Vzal jsem tedy děti k mým rodičů. Matka z toho měla obrovskou radost a otec očividně jako vždy nejevil sebemenší zájem o svá vnoučata. Strávili jsme tam pár dní a poté se vydali na cestu domů.

Kath's view

Seděla jsem na lavičce v jednom nejmenovaném parčíku a přemítala o svých problémech. Už dávno jsem nebyla ta pilná ani ta protivná studentka ze Zmijozelu. Měla jsem manžela a dvě překrásné děti. Těšila jsem se na jejich nástup do školy. Na jejich nadšené dopisy o tom, jak se jim ve škole líbí.
Díky rozjímání nad budoucností jsem si nevšimla jednoho faktu. Již pár dní mě někdo sledoval, ale došlo mi to až tehdy, když jsem stihla zavřít dveře našeho bytu těsně před tím, než se na mě vrhl jakýsi chlápek. Samodřejmě jsem mohla použít hůlku, ale bydlíme v domě s mudly.
Po pár minutách se začalo zatahovat nebe a začalo drobně pršet. Na to se začalo blýskat a začala pěkná bouřka.
Seděla jsem v ložnici, když jsem zaslechla šramocení vstupních dveří. Byl to můj manžel a naše dvě děti úplně promoklý na kost.
Při pohledu na Dracovi zplihlé vlasy jsem se musela zasmát, byl opravdu roztomilý.
Z myšlenek mě vytrhlo pšíknutí drobné blondýnky.
,,Zlatíčko jsi celá promrzlá. Kde jste u Merlinových vousů lítali?" Vyjekla jsem rozhořčeně. ,,Chtěli letět domů na koštěti" hájil se Draco. ,,Vážně mami, táta za to nemůže" přidal se klučina po jeho boku. ,,Dobře teď se půjdete všichni vykoupat do teplé vody a potom si zalezete do postele" pronesla jsem rozhodnutě.
--------------------------------------------------------

656 slov