Forever with you (FF HP)

#11

Po dalších pár týdnech, se mé ranní nevolnosti postupně odezněly. Také jsem už nechodila na famfrpálové tréninky a zůstávala převážně doma. Draco se mi snažil možná až příliš pomáhat, takže kvůli tomu často zůstával v práci déle než obvykle. Těhotenství bylo pro mě požehnáním i prokletím zároveň, protože bez matky, která by mi poradila, to šlo těžko.

Čas od času jsme se scházely s Merry, Ginny a Hermionou. Byly jsme si navzájem oporou a Merry nám občas svěřila jednoho z jejích synů, aby si mohla aspoň na chvilinku oddechnout. 

Na podzim nabral můj život nečekaný spád. Děťátko rostlo jako z vody a já si začínala připadat jako bowlingová kuželka. Ne jen, že jsem tak vypadala, ale dokonce jsem se cítila zhruba stejně omlácená a dobitá. 

V prosinci jsem skoro nevycházela z domu. ,,U merlinových vousů, vždyť já vypadám jako obrovská koule!" vykřikla jsem s úlekem, když jsem se spatřila v zrcadle. ,,Ale prosím tě, mně by ses líbila i kdybys měla 150 kg" usmál se blonďáček od jídelního stolu. ,,I ty jeden" vykřikla jsem a vrhla se k němu. Bohužel jsem zakopla o židli a kdyby mě Draco nezachytil válela bych se někde pod stolem. ,,Pozor! Nosíš náš poklad lásko" zasmál se, ale i tak to myslel naprosto vážně. Vděčně jsem se na něj usmála a odebrala jsem se sednout do obýváku.

Tak nějak se odehrávaly moje poslední měsíce. Drobné pošťuchování s Dracem a neustálé nic nedělání.

V lednu už to bylo trošku horší a já definitivně připomínala balón. No a pak to přišlo.

Draco's view

Přecházel jsem sem a tam v hale nemocnice U sv. Munga. Stále jsem čekal jak to vlastně dopadne. Jestli to bude holka nebo kluk.
No a největším překvapením bylo to, že to byla dvojčata.

,,Prosím?" zeptala se otráveně lékouzelnice. ,,Jsem otec a chci vidět svoje děti" zamračil jsen se na ni. ,,Tak jděte" rezignovaně ukázala na dveře jednoho pokoje.

,,Lásko?" zlehka jsem otevřel dveře, takže se mi naskytl pohled na spící Kath a dvě děti v postýlkách. ,,Psst... probudíš ji" sykla z křesla Ginny. ,,To bych nechtěl" přikývl jsem. Popošel jsem k postýlkám a prohlédl se oba uzlíčky štěstí. ,,Ahoj Scorpiusi" zašeptal jsem k miminku v modré peřince. ,,Ahoj Andromedo" otočil jsem se k růžovému uzlíčku. Oba dva byli vážně úžasní, ani jsem si nedokázal představit jak úžasní budou.

Když se poté Kath vrátila s dětmi domů, dokončili jsme jim pokojíky.
Pak už jsme si užívali to, že jsme všichni spolu.

,,Jaká kolej?" nadhodil jsem, když brunetka zavřela dveře od pokojíku. ,,Scorp? Zmijozel. Andra? Zmijozel nebo Havraspár" pokrčila rameny. ,,Dobře tak se vsadíme?" ušklíbl jsem se. ,,Radši ne" zasmála se svým zvonivým hlasem. ,,Jak myslíš, lásko" úsměv jsem jí opětoval. ,,Taky by jsme měli jít spát" řekla rozhodnutě a vydala se do ložnice.

O pár let později (leden 2010)

,, ... pozdravil se s ní jako se starou známou a coby rovnocenný poutník s ní odešel." ,,Tohle je pěkně hloupá pohádka" rozkřikl se malý blonďáček. ,,Ale Scorpe, to je bajka, né pohádka" zamračila se blondýnka. ,,A dost vy dva! Jde se spát!" pronesla nevrlá Kathrine. Zamračený klučina se odebral do svého pokojíku a já to celé se zájmem pozoroval. Vždy, když četla Kath, se pošťuchovali. ,, A co ty se tady směješ? Běž umýt nádobí" křikla na mě. ,,Jak si přeješ lásko"

,,Mají zítra narozeniny a já chci, aby se jim vydařily" pronesla spíš pro sebe, když na stůl donesla dva (podle Geore Weasleyho) nejdůležitější dárky. ,,Skvěle. Co to bude?" pronesl jsem sarkasticky. ,,Ohňostroj, který vytvoří jejich jména" usmála se. ,,Nevím, jestli je to dobrý nápad" zamračil jsem se. ,,Určitě. Budou nadšený. Vážně" razjařeně, jakoby tanečními kroky, poskakovala okolo stolu. ,,Jsi matka už čtyři roky a přes to všechno se chováš dětinsky" založil jsem si ruce na hrudi. ,,To není pravda!" vyjekla a mrskla po mně polštář. ,,Jsi si tím jistá?",,Stoprocentně",,Tím ale dokazuješ, že mám pravdu"
-----------------------------------------------------------

641 slov