Summer Love✔

suprise

*o týden později*

Probudila jsem se ráno v bílém nemocničním pokoji. Pořád jsem byla šťastná ,jako před týdnem ,když mi Tobias řekl ,že mě miluje. Bylo to jak sen. Jako bych znova ožila. Protože když jsem ho ztratila ,něco ve mě umřelo a teď se to zase vrátilo do života.

Přes tenhle týden tady mamka,taťka a Annie byli tak pětkrát ,zato Tobias každý den. Jsem ráda, že o mně má takovou starost. Od té doby,co se se mnou Tobias rozešel jsem si myslela ,že už nikdy nebudu šťastná. Jako by se mi zhroutil svět. A teď ,když jsme zase spolu ,jsem neskutečně šťastná a už bez něho prostě žít nemůžu.

Vzala jsem si ze stolku u postele mobil a otevřela ho. Měla jsem tam milion zpráv od spolužáků, jak mi je a kdy mě pustí, atd. Až mě překvapilo ,kolik lidí se o mně stará. Kolik lidí se zajímá. Nikdy jsem neměla moc kamarádů ,stačila mi Annie ,ale dost mě překvapilo ,že i ostatní se takhle starají.

Odepsala jsem všem ,že mi je fajn a že ještě nevím ,kdy mě pustí a že děkuju. Potom do pokoje přišla sestřička a přinesla mi snídani, změřila tlak a zkontrolovala všechny přístroje.

Když jsem dojedla snídani ,která se s skládala z jahodového jogurtu, housky, kousku sýra a čaje ,přišel do pokoje primář na vizitu.

Řekl mi ,že už dnes můžu jít domů ,pokuď moje mamka podepíše reverz. Poslechla jsem si další informace o tom ,co vše bych měla a neměla doma dělat a že bych se měla teď šetřit a poté napsala mamce, Annie a Tobimu ,v kolik přijdou.

Primář odešel a já zůstala opět sama v nemocničním pokoji. Zatím jsem žádné zprávy nedostala ,takže jsem se rozhodla ,že si pustím nějaké písničky do sluchátek a vezmu si nějakou knížku ,co mi mamka přivezla s další taškou různých věcí a oblečení.

Vyndala jsem tašku a začla hledat nějakou knížku. Byla úplně dole pod oblečením. Vytáhla jsem jí a přečetla si název - the fault in our stars. Tahle knížka patří k mým oblíbeným. Sice jsem to četla tak 10x ,ale ráda čtu knížky znova ,dokola. A mamka to moc dobře ví, proto mi vybrala tuhle knížku.

***

Po asi půl hodině ,co jsem četla, mi na mobil přišlo upozornění, že mi přišla zpráva. Vzala jsem mobil ,nechala písničky pořád hrát a otevřela mobil. Měla jsem tam zprávy od mamky a pak od Tobiho.

Mamka~ přijedeme nejmíň za hodinu ,promiň zlato ,musíme ještě něco zařídit ,ale budeme se snažit ,aby to bylo rychlé ano? Pa, mamka

Tobi~ Ahoj, přijedu asi tak za hodinu a asi přijdu s vašima ,takže se tam sejdem ,miluju tě.

Odepsala jsem jim a dál četla. Po chvíli ale přišla do pokoje sestra a donesla mi svačinu. Skládala se z rohlíku s máslem a jablka. A samozřejmě čaje, ten tady byl pořád a dávali ho ke všemu.

Najedla jsem se a pak byla na mobilu. Všechno ,co na nemocnicích nesnášela byla ta nuda. Pořád jen ležíš,sedíš nebo spíš. Teď tady ještě chvíli vydržet.

Z pohledu Tobiase

Probudil jsem se asi o půl jedenácté odpoledne. Skoro celou noc jsem nemohl usnout ,tak jsem si vzal prášky na spaní. Musel jsem pořád myslet na Vicky a to co se ten den stalo. Sice už od toho uběhl týden, ale nemohl jsem to dostat z hlavy.