Povídky psané časem

Soukromá apokalypsa

To není možné! To se přeci nemohlo stát! Danny se dal v záchvatu paniky na zběsilý úprk. Běžel po široké hlavní ulici směrem do centra svého rodného města, ale cestou ho nevítaly rušné křižovatky, ani chodníky plné strkajících se lidí. Všude ho obklopovalo jen prázdno a ticho. Green Avenue, Duncan Street, Nelson's Square, všechno vypadalo jako každý všední den, kdy se tudy vydával do práce, ale přesto tu něco chybělo - lidé. Jako by někdo přiložil hubici vysavače přímo nad město a zapnul nejsilnější stupeň, tak to nyní v prázdných ulicích vypadalo. Danny běžel a běžel, nevěděl už ani kam, ale všude ho vítalo to samé, kam se hnul, tam slyšel jen vlastní zrychlený dech a nic jiného. Proběhl další dvě ulice, tři, čtyři a zastavil se.

"Haló! Je tu někdo? Přestaňte se všichni schovávat!" křičel jako smyslů zbavený, ale brzy toho nechal. Jeho hlas se odrážel od zdobených fasád domů, od šedého moře asfaltu pod jeho nohama a vracel se k němu v tisícerých ozvěnách, jako by si z něj dělal legraci. Další a další opakování jeho vět jako by mu škodolibě připomínalo všudypřítomnou samotu.

Jeho tváře se dotkl studený vítr, až se Danny otřásl po celém těle. V náhlém poryvu ožily všechny věci kolem něj, uvolněné okenice mlátily do holých stěn domů, listí na stromech v nedalekém parku šustilo a pravidelně rozestavěné pouliční lampy zvonily svým monotónním kovovým zvukem.

Začínal mít opravdu strach, co se to tu stalo? Kam zmizel každičký obyvatel města? Bydlely tu s ním tisíce lidí, kde jsou všichni teď, nemohli se přeci jen tak vypařit... nebo snad ano?

Chtěl se zase rozběhnout jako smyslů zbavený, ale jeho pozornost znenadání upoutala postava v dálce. Přecházela přes přechod dobrých dvě stě metrů od něj, sotva ji viděl, ale přesto by ji poznal mezi tisíci jinými. Ani velká, ani malá, svůdná, sportovní postava, dlouhé, jen jemně zvlněné kaštanové vlasy jí splývaly až na ramena. Byla to Claire, jeho přítelkyně, se kterou se znali už skoro rok. Ohlédla se jeho směrem, ale bez zastávky pokračovala dál, přešla ulici a zmizela za rohem na druhé straně. Proč nezastavila? Musela ho přece vidět! Z Dannyho najednou spadla veškerá starost, rozběhl se jejím směrem s jediným cílem, dohnat ji. Najednou se v tichém městě necítil tak sám.

Ulicí prosprintoval minimálně v novém světovém rekordu, ale přesto Claire opět zahlédl jen na pár vteřin, než mu zmizela za dalším rohem. Hrála si s ním. Danny to však nevzdal, na každém dalším rohu se zadýchaně zastavil a rychle se pátravě rozhlédl všemi směry, aby co nejrychleji zjistil, kam mu mizí tentokrát. Měl strach, že když si nepospíší, zmizí mu jeho milovaná nadobro v té betonové džungli. Brzy však poznal, kam ho vede. Mířila k parku Hudson, postaveném na samém okraji jejich městečka, kde se oba seznámili. Jako kdyby mu chtěla naznačit, že se blíží ke svému cíli, s každou další křižovatkou se k ní Danny pomalu blížil. Stále měl až příliš málo času, než aby si ji prohlédl, ale něco mu na Claire nesedělo. Minimálně to, že o něj neměla ani nejmenší zájem.

Konečně byli na místě. Danny netrpělivě vběhl do bran parku a spatřil ji blíž, než kdy předtím. Stála k němu čelem jen na pár metrů daleko, ale nebyla to ta Claire, kterou znával. Nezvykle bledá kůže, tváře jako bez života a jasné červené oči, proti němu stál přízrak! Pozvedla oči k němu, vítr jí odvál z obličeje pramínky zčernalých vlasů a ústa opakovala jedinou větu: "Přichází zkáza."

Dannymu se hrůzou podlomila kolena. Před sebou měl mrtvý obraz své přítelkyně a za ní se od moře, na které odsud bylo vidět, blížilo obrovské tornádo. Masivní proud vzduchu od hladiny až po oblaka ničil na své cestě lodě, motorové čluny i přístavní zařízení. Až se dostane do města, zničí vše, co tu najde.

Danny padl na kolena a v uších mu hučelo jediná fráze dokola opakovaná jeho mrtvou manželkou - přichází zkáza! V jeho největším zoufalství se najednou někdo dotkl jeho ramene... Danny, no tak, vzbuď se," jen pomalu a s námahou se vracel do reality. Ležel v posteli v jejich společném pokoji a dlouhé kaštanové vlasy ho šimraly na nose.

"Asi se ti něco zdálo, hrozně si s sebou ze spaní vrtěl," Claire se na něj usmála. Rychle ji chytil za ruku. Byla hebká a teplá. To ho uklidnilo. Jeho přítelkyně mu darovala pusu na čelo.

"Ještě pár hodin klidně spi, ale potom už se musíme připravovat. Vždyť zítra jedeme na dovolenou," řekla mu a v jejích hnědých očích se zračila radost. Jak byl rád, že se mu to celé jen zdálo. Usmál se na ni a znovu se zachumlal do peřin. Musí se na zítra dobře vyspat, čeká je dlouhý let. Společně spolu vyrazí na Floridu, kde budou hned první den slavit rok jejich vztahu. Danny se opřel o loket a druhou rukou nahmatal v šuplíku nočního stolku hranatou červenou krabičku. Už se nemohl dočkat, až zítra u moře požádá při západu slunce svoji Claire o ruku.

Inspirací pro tuto kratší povídku bylo jednoduché zadání od @FrostSnowflake9 , které se dalo najít na facebookové skupině wattpadu.

Zadání znělo: "Dvě postavy se dají dohromady při prohledávání děsivého opuštěného a temného místa (nepoužívané metro, vylidněné město, strašidelný zámek, sklep na chalupě,... cokoliv, volba je vaše), přičemž zahrnutí něčeho jako monstra (nebo vzteklého potkana aspoň) nutné!"

Nevím, zda se mi vše podařilo vyplnit úplně podle plánu, ale snad i tak povídkou nepohrdnete :D Tato povídka se tak stala první, která byla zpracována podle námětu od jiného autora. Připomínám, že budu rád za každou další inspiraci, kterou mi kdokoliv z vás poskytne, pokud máte sami nějaký zajímavý námět a chtěli byste ho vidět v mém zpracování, napište mi ho pod jakoukoliv kapitolu! : )