Bylo, nebylo a jak to bylo

-Praní času-

•••před 2 lety, pokračování•••

Sněhurka Zlé královně otevřela tu její tlamu a vhodila tam ten chlup, rázem se pod Zlou královnou slehla zem a všichni se radovali.
„TO SNAD NE!" Zlá královna se octla někde, kde to vypadalo jako v jeskyni-byla to jeskyně, tmavá, černá, blyštivá a všude kolem rostly krystaly všech barev, modré, červené, fialové, růžové, duhové i černé. „To je poprvé a naposledy, co mě Sněhurka s tou její služkou a novým přítelíčkem obelstili!" Zlé královně se tak rozproudila krev v žilách, že její ohavně naštvaný hlas se odrážel od stěn a rozléhal se po celé jeskyni.
Za rohem se objevil dlouhý stín, který se pomalu přibližoval k místu, kde stála Zlá královna. „Kdo k čertu jsi, nemůžeme tady pracovat!" z nory vylezl takový menší chlapík. Vypadal jako trpaslík a v ruce držel krumpáč se ztrouchnivělou dřevěnou rukojetí.
„Já? Chceš mi říct, že mě neznáš?" hněvala se Zlá královna, že nezná její jméno. „Jsem Zlá královna S VELKÝM ZET a to Zlá, S VELKÝM ZET tam není jen tak omylem, brouku!" a trpaslíkovi přimáčkla na krk své dlouhé černé drápy.
„Kluci! Pomoc!" trpaslíkovi se úspěšně povedlo vydat ze sebe alespoň několik slov. Ze stejného rohu, odkud přišel první trpaslík se zběsile vyřítilo dalších šest takových trpaslíků, kteří měli v ruce krumpáče a lopaty.
„Štístko! Kdo to je?!" ozval se jeden z nich a koukal na svého kolegu, jak ho škrtí nějaká můra.
„Pust ho!" zakřičel další z nich. „Nikdo na mého kamaráda sahat nebude!" trpaslík vyletěl směrem ke Zlé královně a bez jakéhokoliv slitování jí strhl ruku ze Štístkova krku.
„Co si to dovoluješ?! Červe!" Zlá královna od nich rychle odstoupila.
„Na Štístka už vůbec nesáhneš, já, já jsem Rejpal! S VELKÝM ER!" Rejpal Štístka zachránil.
„Já Kejchal! S VELKÝM KÁ!" Kejchal natahoval a kýchnul si.
„Já Dřímal! S VELKÝM DÉ!" Dřímal si u toho zívne.
„Já, sakra, Šmudla! S VELKÝM Š!" a u toho mu spadne jeho lopata.
„Já Stydlín! S VELKÝM ES" Stydlín se pohupuje a stydí se.
„Já Prófa! S VELKÝM PÉ" Prófa si u toho čte knihu.
„A UŽ DOST! Vy postižení bezmozkové! Já si vás k něčemu využiju, když už vás mám! Budete mi prádlo prát, že nebudete už nikdy spát! Tak zní můj plán! Já si z vás otroky udělám, kouzla, čáry ovládám, hadry nové vyčárám! A když už tu mám tvrdnout, tak proč ne?" zdůraznila poslední dvě slova, vykasala si sukni a pyšně se posadila na objemný balvan.
„Ty to nevíš? Tady v tom světě nefungujou žádný tvoje čáry máry a pokud tě sem někdo zatáh, tak mu to asi logicky došlo!" vysvětlil jí Rejpal.
„TO NENÍ MOŽNÝ! ŽADNÝ SVĚT BEZ KOUZEL JSEM NIKDY NEVIDĚLA... A CO MI TYKÁŠ, TY PIDIŽVÍKU?!" Zlá královna prohlučněla celou jeskyni.
„Vše je jednou poprvé," zahlásil Prófa.
„To sice ano, ale mně nikdo tykat nebude! A kouzla tady prostě budou!" rozčílila se ještě víc.
„Ne no!" řekl si potichu, téměř sám pro sebe Šmudla.
„Nudíte mě, malí pracanti. Kouzla tu sice nejsou, ale svůj nožíček mám stále u sebe!" Zlá královna se přibližovala k Rejpalovi.
„Tvůj příborák nikoho nezajímá, ty nádhero!" podíval se odvážně Zlé královně do očí.
Zlá kralovna zvedla prst do vzduchu, aby naznačila, že jí něco došlo a s přesvědčením spustila: „Tak počkat, když jsem se sem teleportovala, tak tu někde ve vzduchu muselo trochu magie zůstat!"
„To není možné!" Prófa zavřel knížku, kterou běžně nosí všude s sebou.
„Ne?" Zlá královna na všechny trpaslíky namířila rukou a rázem jim zmizely krumpáče i lopaty a všichni, i se Zlou královnou, se octli v jejich domečku: „Tak, moji otroci, nyní místo kopání nějakých šutrů budete prát moje prádlo," Zlá královna vedle sebe uviděla vkusnou almaru. Podívala se do ní a spatřila mnoho krásných šatů: „Tyhle šaty jsem někde viděla! Sněhurka! Ona tu byla? Jak je to možné? Vždyť jsem ji držela zamknutou v komnatě!"
„Sněhurka sem chodila, když byla malá, ale nepamatuje si to a šaty šijeme na její počest, kdyby se sem náhodou vrátila a my jí to připomněli a jen kvůli tobě s náma nemohla bejt!" vysvětloval ji Rejpal s jemným důrazem.
„To je pravda, alespoň máte co prát!" Zlá královna na trpaslíky začala házet všechno oblečení, které jí přišlo pod ruku, proto se mezi nimi našlo i oblečení trpaslíků a s nožíčkem u krku je vodila k nim do koupelny. Zastavila se u honosné pračky, která stála v rohu koupelny. Zamyslela se, co by s ní mohla udělat: „No ,vzhledem k tomu, že vás chci udřít k smrti, tak budete prát hezky růčo, ale musím nejdřív nějak rozbít pračku. Někdo nějaký nápady?"
„Já bych to podpálil!" navrhl Šmudla.
„Tebe podpálim, ty idiote!" rozhněval se Rejpal. „Já bych tam hodil tebe, ty čarodějnice plesnivá!" pokračoval.
„Co si o sobě myslíš, ty malej smrade! A jak to se mnou mluvíš? Já tě do tý pračky fláknu, že budeš tak vypranej, až ti z toho ty tvoje bílý vousy zčernaj!" soptila se Zlá královna a myslela si, že Rejpala už opravdu prohodí oknem.
„Ty si sem klidně jen tak nakráčíš a meleš tady o tom, žes věznila Sněhurku a že jsme tvoji otroci?! Tak to teda jako ne, holčičko, tohle tady takhle jako nebude!" Rejpal neudržel všechen hněv v sobě. Zlá královna hbytě přiložila svůj nožíček na Rejpalův krk a Rejpal upustil
„Můj zlatý Rejpale, ty si se mnou nebudeš zahrávat, se Zlou královnou, S VELKÝM ZET, si nikdo nezahrává, mrňousi!" přitlačila na nožíček a na poslední chvíli Rejpala odstrčila do houfu ostatních trpaslíků, kterým spadlo prádlo a zvedli Rejpala zpět na nohy. Rejpal se chtěl na Zlou Královnu znovu vrhnout, ale několik trpaslíků ho stihlo zadržet.
„Pusť mě na ni! Ti řikám, že si s náma zahrávat nebudeš!" máchal okolo sebe rukama a snažil se vytrhnout trpaslíkům z rukou a Zlá královna se pobaveně koukala ven z okna, jak se začínalo schylovat k bouři.
„Táááákže hošánkové," spustila Zlá královna a na podpatku se otočila na pračku, místo na trpaslíky. „Jo počkat, blbá strana!" uvědomila si a otočila se rychle na druhou stranu a znovu spustila: „Tákže hošánkové! To byla jen malá vsuvka na odlehčení toho dramatu. Pračku jsem vám sice nerozbila, ale to přijde. Mám ale nápad! Den má dvacet čtyři hodin a pracovní doba je čtrnáct hodin!"
„Dvanáct," přerušil ji Prófa.
„Zmlkni! Mluvim já a nebo ty?!" zakřičela Zlá královna na trpaslíka, který se jen snažil opravit její chybu.
„Nuže, má tedy dvanáct hodin a vás je sedm, takže mi to nevychází. No to je jedno... budete pracovat sedm plus jedna minuta. Ranní a Odpolední směny. Seřaďte se podle abecedy a dál nějak to domyslíme," vysvětlovala a trpaslíci se začli řadit do fronty podle abecedy.
„Á! Je někdo Á?!" křičel Prófa.
„Té? Zet?" začal špatně jmenovat abecedu Šmudla.
„Zet? Mluvil tu někdo o mně? O Zlé královně s VELKÝM ZET? Co si budem, nejradši bych měla i velké Ká, ale to přijde čase..." pozastavila se a znovu zvedla prst do vzduchu, jako to udělala v jeskyni. "Časem! Budete prát podle času!"