Bylo, nebylo a jak to bylo

-PEREME!-

•••před dvěma lety, pokračování•••

Zlá královna zvedla ruce do vzduchu jako ďábel a zasmála se zlomyslným smíchem: „Časem! Budete prát podle času!" Trpaslíci se nechápavě podívali a začali se smát, až se svalili na zem.
„A dost! Už vás mám plný zuby!" rozhněvala se a naklusala k nim blíž. Trpaslíci si hromadně ukazovali na zuby až to vypadalo, jako by se telepaticky domluvili. Smích sílil a královnin hněv se zvětšoval. Potřebovala něco udělat, aby se uklidnila, protože trpaslíkům ublížit nemohla. Obešla se vztekem a rukami v pěst chechtající se trpaslíky, kteří byli téměř na jedné hromadě. Zlá královna nevěděla, jak to chce udělat, ale věděla, co chce udělat.
„Musím jim rozbít tu pračku!" prohlásila téměř neslyšně. Sáhla do tajné kapsičky a vytáhla z ní její legendární nožíček. S napřáhlou rukou si to mířila k stroji pracímu, jediného svého druhu a ubodala ho, až se z něj začlo kouřit a explodoval. Její úsměv byl k nezaplacení. Otočila se k trpaslíkům a ti zděšením odskočili.
„To si děláš..." ozval se Rejpal. Nastalo dlouhé ticho. Zlé královny špičaté podpatky bouchaly o dřevěnou podlahu, zastvila se přímo před Rejpalem a spustila: „Ty všem ukážeš právé praní," zašeptala mu výhružně do tváře. „Teď dojdi pro valchu a ani slovo!" pokračovala ukrutná žena. Trpaslík poslechl a tiše otevíral almaru, vytáhl valchu, napustil vodu a při jeho činění ho celou dobu sledovala Zlá královna s velkým zet špičatým nožíčkem. Ticho nepřestávalo, jediné, co ostatní slyšeli bylo praskání dřevěných parket. Začal tedy s tričkem jednoho z trpaslíků, vzal ho do valchy a jel.
„A teď to vypereš! Pěkně sis to načasoval, je čtrnáct, čtrnáct," podívala se na své prací elektrické hodinky. „Máš na to hodinu a jednu minutu, potom se hezky vystřídáte!" stále na něj mířila nožíčkem a ostatní se klepali strachem. „A aby nám ten čas rychleji utekl, Rejpale tebe se to netýká, tak vám řeknu něco o mém soužití s milovanou Sněhurkou, která mi vůbec nezničila život a já neskončila tady v týhle," zabylo stavila se a přemýšlela nad tím, kde to vůbec je, „tady v tomhle... co tady vůbec děláte? Vypadněte z mýho domu! Rejpale ty nikam nechoď! Ven! Tady bydlim já! Co si o sobě myslíte? Jak si to jako představujete, že si sem prostě nakráčíte a budete mi obydlovat barák! Mě to stálo tolik práce to postavit vlastníma rukama a vy se sem nastěhujete?" Zlé královně doslova přeplo a lítala po světnici, máchala okolo sebe rukama, nevěděla, co je za den, kde bydlí a proč má v ruce nůž, který ji div z ruky nevylétl. Vyhnala trpaslíky z chaloupky do prudkého lijáku a zabouchla dveře se slovy: „Já si pro vás dojdu! Rejpale pocem!"
Rejpal si to štrádoval se svěšenýma rukama, protože mu umíraly bolestí, ke Zlé královně a ta znovu spustila: „Kam si jako myslíš, že jdeš? Okamžitě jdeme zpátky!" chytla ho za kapucu, dotáhla k valše a zašeptala mu do ucha: „Ještě deset minut!" Trpaslík celý rozklepaný, necítil ruce, ale pral z posledních sil.
•••
Vyhození trpaslíci mrzli venku pod stromem a domlouvali se, jak královnu obelstít.
„Podle mých výpočtů bychom ji měli vzít za nohy a hodit do studny," navrhoval Prófa.
„To zní dobře, ale mám tu jedno eso v rukávu. Šetřil jsem ho na vhodnou chvíli," pravil Šmudla a ze své kapsy vytáhl něco blištivého v lahvičce. „Je to vílí prach, pomůže nám tu královnu přesunout ke studni," párkrát mu lahvička spadla, ale naštěstí se nic nestalo.
Za pár chvil se rozletěly dveře.
„Dřímale pocem!" zařvala královna ze svých úst. Dřímal rychle převzal vílí prach a odešel na praní. Rejpal celý znavený vypadl z dveří jako nějaká cetka. Trpaslíci se kolem něj seběhli.
„Rejpale!" vykřikl Štístko a spěchal za ním.
„Je to zrůda," pravil a vstával ze země.
„Vymysleli jsme plán," sděloval Štístko. „Šmudla našel ve svých kapsách zbytečky vílího prachu, který sem kdysi zavál vítr. Teď ho má Dřímal, tak snad se to povede a Zlou královnu obelstíme. Vhodíme ji do studny!" rozzářil se Štístko a čistil Rejpala od hlíny.
•••
Dřímal táhnul své nohy k valše. V ruce skrýval vílí prach, nenápadně otevřel lahvičku a prach si nasypal na ruku. Druhou rukou začal brát první kus prádla a v tu nejvhodnější chvíli vrhnul hrstku prachu na Zlou královnu.
„Ty hajzle mrňavej, mizernej! Dej mě dolů!" Dřímal se usmál, odhodil prádlo a běžel pro ostatní.
„Kluci! Pojďte!" ukázal rukou na trpaslíky. Rejpal a Štístko na sebe otočili hlavu a kývli. Ozval se mohutný křik všech trpaslíků. Rejpal popadl královnu za nohy, někdo za ruce a vandrovali až ke studni. Cestou Zlá královna máchala rukama kolem sebe, řvala o pomoc, ale nic nepomohlo. Trpaslíci si pozpívávali oslavnou píseň, jako to dělali vždy v dolech. Došli ke studni a spatřili nějaký kouř. Trpaslíci ale nebrali ohledy a Zlá královna rázem padala dolů. Kouř jí pohltil.
„Hoši? Myslim, že to byla nějaká kletba a královnu to sebralo," oznámil Rejpal, který se nakláněl nad studnou.
„Tak aspoň bude klid!" zaječel Prófa a společně si dotancovali do jejich skromné chaloupky.
•••
„Kde to... to snad ne! Ne! To se nestalo! Co to je za pitomou kletbu?!" objevila se v davu lidí na Marzu.