Bylo, nebylo a jak to bylo

-Saturn-

•••o pár dnů dříve, před kletbou•••

Krasoň byl právě poslán pryč Čáryfukem, na klidné místo, aby ho ochránil před kletbou. Král měl trochu obavy, protože nechal Sněhurku a Růženku jen tak samotné. Čím více času tam strávil, tím více si připadal sobecký, udělal to špatně? Neměl radši zůstat? Nevěděl, jestli by to šlo, protože Čáryfuk Krasoňovi přeci řekl, že je to cena za kouzlo. Řekl mu také, že tam zůstane chvíli po provedení kletby a Krasoňovi to připadalo jako celou věčnost. Jen seděl.
Zajímavé na tom světě bylo, že byl celý světle červený a to tam byly jen kameny a rudá půda a písek. Nic jiného. Jako poušť. Občas se zvedla písečná bouře z červeného písku, občas se nebe zatáhlo do ruda a občas ho něco kouslo. Jediný člověk v této díře, pozoruhodně neměl hlad. Jen čekal.
Zadíval se na jedno místo, cítil tam totiž takovou naději, protože uvnitř svíral veliký žal a smutek. Vždyť zjistil, že se Sněhurkou čeká na doručení dítěte a on se jen tak líbá s Růženkou přímo před Sněhurky očima. Jen si povzdychoval a koukal stále na to místo.
Najednou se tam začal vířit prach a rudá půda létala vzduchem. Objevil se Čáryfuk: „Tak ses dočkal, Krasoni," zasmál se.
„Mohu už za Sněhurkou?" Krasoň vstal a ptal se bez váhání.
„Samozřejmě, ale je tu takový problémek," zašklebil se Čáryfuk.
„Problémek?! Zemřel snad někdo? A můžeš mi říct, kde to jsem?" vyděšeně se Krasoň přibližoval k Čáryfukovi.
„Ne, nikdo nezemřel, ale něco hůř, tohle je Saturn, ne planeta, ale svět," Čáryfuk se zamračil a pokračoval: „Říkal jsem ti, ať si dáváš pozor na to, od jaké doby mají zapomenout,"
„Ano... a... to jsem udělal, ne?"
„Udělal, ale špatně, řekl jsi od doby polibku, a to znamená, od doby, co jste se s Růženkou políbili, takže těsně po polibku," Čáryfuk se obával reakce.
„To znamená,... že si to Růženka a Sněhurka pamatují?! A já tu teď trčím a nic nedělám, Vždyť mi tam právě přichází první syn, který bude hoden trůnu!" naštval se Krasoň.
„Bohužel, ano," odpověděl Čáryfuk.
„To ne! To ne! Udělal jsem pro to vše! Nejdřív jsem chtěl být nesmrtelný, tak jsem nečekaně odešel z hradu, když jsem o tobě slyšel od našeho zahradníka Gregora, že jsi zavřený kousek od nás a že bys mi mohl pomoct s mojí nesmrtelností! Víš, proč jsem to udělal a šel tě zachránit?! Chtěl jsem být nesmrtelný, abych objednal syna z Wishe a chránil ho do konce jeho života! Nejhorší na tom bylo, že Sněhurka to nevěděla a potom mi oznámila, že ho objednala v tu nejhorší chvíli! Růženka mě políbila a celé se to obrátilo vzhůru nohama! A ty mi tady vykládáš, že za tvoje zatracené kouzlo můžu já?!" Krasoň se velice rozhněval a ukazoval prstem na Čáryfuka.
„Každé kouzlo má svou cenu, králi," bránil se Čáryfuk.
„Cena za to kouzlo byla, že jsem trčel tady a čuměl na tohle nic celou dobu! Teda alespoň tos tvrdil!" máchal kolem sebe rukama.
„Chceš vidět Sněhurku nebo tady zůstat do smrti?" ptal se Čáryfuk a nijak nereagoval na jeho hněv, ani nevěděl jak.
„Samozřejmě, ale chci Sněhurku vidět bez toho, aby věděla, že jsem políbil Růženku!" zčervenal mladík.
„Tak to si asi budeš muset zvyknout na normální život!"
„Normální život? Můj život nebyl nikdy normální!"
„Tak ať už je to za námi, buď rád, že tě tu nenechám," Čáryfuk mávnul rukou a Krasoň se zjevil na louce, kde se před tím zjevilo celé království. Čáryfuk tam nebyl.
„Sněhurko! Sněhurko!" Krasoň utíkal pryč a volal Sněhurčino jméno: „Sněhurko! Jsem tady!" utíkal dál a nezastavoval. Před ním se objevila Zloba a s nakloněnou hlavou na něj koukala s naštvanýma očima.
„Sněhurko! To jsi ty?" Krasoň se zastavil a prohlížel si Zlobu, kterou měl za Sněhurku.
„Už dávno Sněhurkou nejsem! Díky mé matce," Za Zlobou vylezla Zlá královna: „Tebe jsem dlouho neviděla, Krasůňku" zasmála se na Krasoně Zlá královna.
„Tys mi vzala Sněhurku!" Krasoň se rozeběhnul na Zlou královnu, ale ona ho odhodila svou černou holí pryč.
„Pěkně ses proletěl, co? Nechceš se proletět třeba... já nevím... s Růženkou?!" zařvala to do obličeje tomu, kterého dříve líbala.
„Dcero, nech ho tu, nikdo ho nenajde, jen ho trochu... skryj," poradila Zlobě Zlá královna.
„Skvělý nápad," Zloba odvrátila zrak od Krasoně, zavřela oči, natáhla hůl, nadechla se a poslala kouzlo, které Krasoně změnilo na krásné rudé a šťavnaté jablko, do kterého by se každý nejraději zakousl. Zloba se zachechtala a jablko nechala ležet na zemi. Obě odešly. I přes to, jak to ovoce bylo uvnitř shnilé, lesklo se jako po ranním dešti.