Smaragdový lev

Potřeba se bránit

Je to tu! Pokračování Šarlotového hada! Po dlouhém čekání jste se konečně dočkali. Užijte si čtení <3

Draco už od rána tušil, že tenhle den bude katastrofální.

Když se s tím při snídani svěřil svým přátelům, přišlo mu to najednou jako hloupost. Je to jen pocit, Draco, smáli se. A Draco jim po chvíli váhání dal za pravdu. Je to jen pocit. Opakoval si to celý den jako mantru. Samozřejmě, proč by si s tím dělal starosti. Obyčejný nudný den, jako každý druhý v Bradavicích.

Tedy pokud nejste Harry Potter. Nebo někdo jemu hodně blízký. Což Draco teď byl. Možná to byl ten důvod, proč s každou dalsí hodinou cítil vzrůstající nervozitu. Měl by předpokládat, že jako přítel Harryho Pottera se bude také opakovaně a  nedobrovolně ocitat v hrůzostrašných život ohrožujících situacích?

Byla před nimi poslední hodina. Obrana proti černé magii. S Umbridgeovou. Ta ženská mu lezla krkem. Její hodiny byly jen ztráta času, její poznámky rozčilující a ten pitomý úsměv. Ze všeho nejvíc ho ale štvalo, jak do všeho strkala nos.

Věděl, že už nějakou dobu čmuchala kolem jeho rodiny. Zejména co se týkalo jeho otce. Neustále se snažila najít nějký důkaz proti němu. Několikrát za léto se u nich objevili bystrozorové na nehlášenou prohlídku.

Jak ho doma zaslechl při rozhovoru s matkou, jeho otec se nebál, že sám udělá nějakou osudnou chybu. Věřil tomu, že stopy po jakkýchkoliv smrtijedských aktivitách a provozování černé magie se mu podařilo zahladit. Většinu Starostolce měl podplacenou nebo z něj měli strach. Nemohli pro něho představovat příliš velkou hrozbu. Dokonce ani Popletal sám o sobě by nebyl problém. Jako ministr kouzel stál za nic. Spíš něž cokoliv jiného to byl zbabělec, podle slov Dracova otce.

Ale tahle ježibaba v růžovém, narozdíl od ministra, byla jak trn v oku. Stále ve střehu, připravená chytit se i té nejmenší záminky, aby dosáhla svého. V tomto případě to nejspíše bylo dostat jeho otce do Azkabanu.

A on, Draco, ji musel denně vídat ve škole. Byla všude. Ty její zatracené vyhlášky, otravná pravidla a hlídkování na chodbách. Musel si před ní dávat pozor. Lucius, jak si Draco dobře pamatoval, ho před ní varoval. Aby si dával pozor, co dělá a říka. Hlavně nesměla pojmout žádné podezření. Chovat se mile a snažit se jí co nejvíce vyhýbat.

Zdálo se, jako by se Lucius bál prozrazení, kvůli Dracově neopatrnosti. A Draco mu to neměl za zlé. Také se toho obával. Bál se, že ho zaslechne při rozhovoru s jeho spoužáky. Nebo mnohem hůř, že ho přistihne s Harrym.

Ach to byl ten další důvod. Harry. Jeho ubohý Harry, který musel snášet její poznámky a fyzické tresty. Draco nechápal, jak si mohl nevšimnout té jizvy na hřbetu jeho ruky. Dva týdny se tajně scházeli a dva týdny ji přehlížel. Až teprve včera si všiml. A po nějaké době přemlouvání mu Harry řekl, odkud ji má.

Draco zuřil. Nejrdaši by té bábě zakroutil krkem. Ale nemohl nic dělat. Snad  to jen někde nahlásit, což ale Harry rázně odmítl.

A tak tady musel Draco prostě jen sedět, vraždit ji pohledem a... čas od času házet zamilované pohledy po jistém nebelvírovi, jež seděl ve vedlejší řadě trochu víc vpředu. Ideální na nenápadné sledování. Bylo opravdu utrpení kolem sebe celé dny kroužit a nemoct na sebe ani hezky promluvit.

Při hodině se kupodivu nic nestalo. Proběhla klidně, nudně. Žádné nečekné otázky nebo vykřikování. Zdálo se, že Harrymu nehrozilo nebezpečí. Všechno bylo v pořádku.

Tedy dokud je ropucha nezastavila. A nezačala mluvit o zákazu jakkýchkoliv studenstkých spolků a studijních skupin. Zase. Což by i tak bylo v pořádku. Jen kdyby se nezabodla pohledem do jeho přítele. A neřekla: "Už jsem vás varovala, že pokud budu mít biť jen sebemenší podezření, že plánujete něco proti panu ministrovi, skončíte velice špatně, pane Pottere. Vy a vaši přátelé tajně vedete spolek na svrhnutí ministra kouzel a já vám to zarazím. Dřív nebo později vás nachytám. A pak vás ani sám Brumbál nezachrání!"