Smaragdový lev

Společně

Šťastný nový rok! I když trochu opožděně... Ačkoli moje naděje na to, že letošní rok bude méně bláznivý zmizely stejně rychle jako inkoust v deníku Toma Raddla.
Nejnovější zprávy! Jsem opět bez práce 🙄 s rukou jsem nakonec musela k lékaři, léčba trvala očividně moc dlouho, takže mi minulý týden v mailu přistála výpověď... Ale! Mám i celkem dobrou zprávu,tedy alespoň pro mě 😄 Po týdnech na rehabilitaci se ruka konečně uklidnila. Sice to sem tam zabolí, ale už s ní můžu normálně fungovat, takže by mě ve čtvrtek mohl doktor uvolnit z pracovní neschopnosti.
Nyní na nás čeká počasí s Kate. Jak to tam vypadá? Ano, děkuji za předání slova, počasí je nádherné, tedy alespoň na pohled. Zasněžené střechy domů, vločky snášející se na zablácenou silnici, lidé uklízející příjezdové cesty... Vycházet ven bych ale ne doporučovala. Mě osobně je hrozná zima i přes ty tři vrstvy, co ven normálně nosím, I když jdu jen do popelnice.
A pozor na myši! Podle mé čičistanice budou v následujících dnech na některých místech pádech, především v ranních hodinách. Ukliďte si proto misky s vodou svých hlídačů... Aneb když vám kočka v 5 ráno přinese myšku, vy ji s tím vyhodíte a za pár vteřin slyšíte výt psa, protože mu ji ta mrcha hodila do vody 😄
Těšíme se na vás u příštích zpráv, teď už ale hlavní program večera. Pohodlně se usaďte a nevšímejte si porouchaného mentálního zdraví naší autorky ✌️

Potom co Snape s Brumbálem odešli, Harry s Dracem zůstali sami v nepříjemně těžkém tichu.
Harry nedokázal potlačit pocit viny a myšlenky na to, jak by Draco byl v bezpečí, kdyby se do něj nezamiloval. Harry sám sobě přišel jako živoucí katastrofa. Neustále někoho přiváděl do nebezpečí, lidé kolem něj umírali... Nejdřív jeho rodiče, potom Cedrik, a kdyby teď přišel i o Draca...
Chápal proč ho jeho strýc a teta nenáviděli. Nebylo by přeci jen pro všechny lepší, kdyby tehdy zůstal zamčený v přístěnku pod schody?

"Harry," promluvil na něj Draco.

"Hm?"

Draco si povzdechl a položil svou ruku na jeho. Harry byl myšlenkami stále někdo jinde a Draco mu nemusel vidět do hlavy, aby poznal, že jeho přítel rozhodně nemyslí na něco veselého.

"Harry, podívej se na mě. No tak. Prosím."

Harry k němu konečně zvedl slzami zalité oči.

"Řekni mi, na co jsi myslel."

Harry rozhodně zatřásl hlavou.
Draco by byl dále naléhal, kdyby ta zrzavá lasička nebyla rozrazila dveře a nevpochodovala dovnitř s Grangerovou v závěsu.
Vzápětí do nich ze zadu někdo vrazil a než se nadále, Pansy seděla na jeho posteli. Blaise za sebou zavřel dveře na ošetřovnu a věnoval Dracovi bezradný pohled.

"Draco! Jsem tak ráda, že jsi v pořádku!" jásala a pevně ho objala.

Draco střelil rychlým pohledem na Harryho, kterému se mezitím podařilo zahnat slzy. Usmál se na něj. Sice to nebyl moc šťastný úsměv, ale to vyřeší později.

Poplácal stále ho objímající Pansy po zádech, spíš pro to, aby ho už pustila, než že by ji chtěl také objímat.

"Bála jsem se, že se už nevzbusíš," naříkala, když se od něj odtáhla. Ruce měla ještě položené na jeho ramenech. "Tohle už nikdy nedělej, slyšíš mě? Tak slyšíš? Jestli budeš takhle blbnout ještě jednou, zabiju tě sama. Co sis sakra myslel? Jsem Malfoy, nikdo si na mě nedovolí? Tohle bylo v té tvé pitomé hlavě?" křičela na něj, zatímco se s ním snažila třást.

"Dobře, dobře, už ho nech," smál se Blaise. Chytil rozčílenou dívku kolem pasu a silou ji strhl z postele.
Pansy se lekla, když si uvědomila, že padá na zem a vypískla. Blaise ji ovšem spadnout nenechal. Včas ji zachytil, a přestože si od ní vysloužil pořádnou ránu do ramene, nechal svoje ruce ovinuté kolem jejího pasu.