Smaragdový lev

Konec hadího prince

Na úvod se všem moc omlouvám za tak dlouhou odmlku. Skolila mě nemoc (naštěstí žádná nákaza koronavirem). Konečně jsem se dost zotavila, abych byla vůbec schopná přemýšlet a tím pádem i psát. Tak si to užíjte!

Vstávání bylo pro Harryho neuvěřitelně težké. Nejen, že včerejší večer čekal na Draca. Po tom, co mu Draco vylíčil rozhovor se Snapeem Harry nedokázal celou noc zamhouřit oči. V hlavě mu výřilo tisíce otázek a hrůzných scénářů. To, že Snape vyšel s pravdou najevo ještě neznamenalo, že nebude nutit Draca, aby se s Harrym rozešel. Nebo obráceně. Byl to Snape, nenáviděl ho... Jak by jim jen tohle mohlo projít? Navíc, po tom fiasku s Umbridgeovou to nebude jejeich jediný problém.

Nejradši by zůstal v posteli a nikam nechodil. Ale to by znamenalo, že Draco bude čelit celé škole sám. To nemohl dovolit. Jen s přemáháním se tedy zvedl z postele, dal se trochu dohromady a s přáteli zamířil na snídani.

„Přece to nemůže být tak hrozné, Harry," snažila se ho cestou uklidni Hermiona.

Ron se na ni nesouhlasně podíval, ale byl zticha. Dokud nesešli věechna schodiště.

„Co jsi to říkala, Hermiono?" zeptal se posměšně.

Před vstupem do Velké síně stála skupinka zmijozelských. V jejich středu přešlapoval Draco a tvářil se dost nejistě. Harry se přinutil k němu nepřiběhnout, ale klidně dojít.

„Draco, no tak! Snad tady nehodláš stát celou věčnost," zrovna ho přemlouvala Pansy.

Bohužel pro Harryho, byli tu i Crabbe, Goyle a Millicent. Nemohl si dojít za svým milovaným a zeptat se, co se dělo. Bylo to nesnesitelné, být tak blízko a nemoct se ho dotknout.

Když si ho Draco všiml, lehce zakrooutil hlavou. Harry pochopil a zamířil rovnou do Velké síně. Nic divného se nestalo, všichni se dál věnovaly svému jídlu. Zlaté trio si společně oddechlo a posadilo se ke svému stolu.

Sotva si ale Ron stačil nacpat pusu míchanými vajíčky se slaninou, Velká síň naprosto ztichla. Všechny oči byly upřené na zrovna příchozího Draca Malfoye. Harry by v takové chvíli nejradši zmizel. Draco to ale nesl statečně. Zvedl hlavu, vystrčil bradu a na všechny slížel pohledem, který jasně říkal, že jsou pro něj nic menšího než otravný hmyz.

„Harry!"

Neville se vmáčkl vede Hermiony.

„Ahoj, Neville. Děje se něco?"

„Jak si dopadl včera? Čekali jsme na tebe, ale tys nešel a nešel a my nakonec usnuli."

„Jo, Harry," přisunul se k nim i Seamus, „povídej, co říkal Snape? Ten ti musel dát zabrat, když jsi tam byl tak dlouho!"

Najednou se začalo ptát víc a víc lidí až Harry úplně ztratil přehled.

„A co Malfoy? Byl tam taky? Jaký trest dal Snape jemu? Určitě žádný! Ale nějaký přece musel ne? Co to mělo včera vlastně znamenat? Proč si tě Malfoy zastal? On si přece nezastal Harryho! Ale jo, vždyť to tak vypadalo! Hej, Harry, tak jak to je? To jste teď s Malfoyem přátelé? Jak přátelé? Co to plácáš? No vždyť se poslední dobou ani nehádají a neútočí na sebe. Harry není takovej scovk, aby se přátelil s Malfoyem, že ne Harry? Harry by nás přece nezradil!"

Harrymu se ze všech těch hlasů točila hlava. Zatraceně, chtěl se jen v klidu najíst a ujistit se, že jeho příteli nic nehrozí. Teď měl po klidu. Naneštěstí, když se podíval ke zmijozelskému stolu, vypadalo to, že Draco taky.

Než se on a jeho přátelé stihli posadit na svá obyvklá místa, jeden ze starších studentů jim zastoupil cestu. Harry neslyšel, co mu řekl, ale jelikož měl Draco v ruce přichystanou hůlku, asi to nebylo nic hezkého.