Hadí doupě - 2. část

472 39 7
                                    

O pár hodin později zamířil Draco do prostor své koleje. Konečně sebral odvahu a přestal se schovávat s Harrym, připravený nést možné následky.

Nečekal, že ho jeho spolužáci přivítají s otevřenou náručí. Ovšem být na zem sražen Cruciatem sotva do společenské místnosti vykročil... No to ho docela překvapilo.

Bolest pominula stejně rychle, jak začala. Draco se opatrně zvedl že země. Téměř celá zmijozelská kolej ho sledovala.

Kousek od něj se Blaise pral s jedním ze starších studentů. Pokud si Draco dobře vzpomínal, i tenhle byl nedávno přijat mezi Smrtijedy. To nebylo dobré.
Ještě horší bylo, že mu na pomoc přišli tři další. Na Blaise to byla přesila.

Pansy proběhla kolem Draca na chodbu.

Draco se chystal přisločit mu na pomoc, když v tom mu cestu zastoupit dva hromotluci.

"Crabbe. Goyle. Co to děláte? Uhněte mi z cesty!"

"Ne."

"Cože?"

"Ne, Malfoy. Tebe už poslouchat nebudeme."

"Nebudeme poslouchat zrádce."

"Zrádce? Nazývate mě zrádcem?"

Boj za nimi již nebyl slyšet.
Draco se nahnul na stranu, aby viděl že Blaise drží dva sedmáci, jejichž jména se ani nenamáhal zapamatovat, zatímco ten, se kterým se Blaise původně pral promluvil: "Zrádce, Malfoy, nic jiného nejsi! Taháš se s  tím zatraceným Potterem!
Pánovi zla se to určité líbit nebude. Ty už nemáš žádné právo být tady."

"Co..." Draco ani nestačil argumentovat, jelikož na něj odkudsi přiletěla další kletba. A další. Než se nadál, proklela ho snad celá kolej, nepočítaje fyzické útoky mudlovského souboje.

Vše se uklidnilo až v momentě, kdy do společenské místnosti vpochodoval Snape, s Pansy schovanou za jeho zády.

"A DOST!" zazněl přísný hlas jejich kolejního ředitele.
"To stačilo! Pane Malfoyi, vy půjdete se mnou. Zbytek okamžitě do svých postelí. Hned!"

Nikdo se neodvážil ani hlesnout. Studenti se rozutekli do svých pokojů.
"Pro vás dva to platilo taky," vybídl Snape Blaise a Pansy.

Když Draco se Severusem osaměli, pomohl mu Severus na nohy. Draco so sotva pamatoval cestu na ošetřovnu, kde z něj madam Pomfreyová sundala všechny kledby a vyléčila vážnější zranění. Zůstalo mu pouze pár odřenin, modřin a příšerná bolest hlavy.

Než usnul, zahlédl ještě Brumbála. O čem mluvil se Snapeem ovšem už netušil.

Vím, je to krátké.
Omlouvám se, že mi to tak trvalo. Tak trochu jsem jsi prošla malým breakdownem, kdy jsem myslela, že se na všechno vykašlu.
No bylo toho trochu moc a možná, když někdy najdu odvahu, o tom něco napíšu...

Jinak mimo to, děkuju vám za podporu při psaní. Bez vás bych nenašla odvahu a motivaci psát dál. ❤️

Smaragdový levDonde viven las historias. Descúbrelo ahora