Smaragdový lev

Čaj s Brumbálem

Omlouvám se za dlouhodobou neaktivitu. Pokusím se to dohnat a zároveň nezešílet z té pitomé autokorekce a vůbec celého psaní na mobilu. Ani nevíte, jak mi wattpad chyběl, obzvlášť jak jsem se těšila na další čas Hada 😄. Je mi skoro trapně, protože to sama píšu, ale to je právě to, co mě tak baví. Psát to.
Rozhodně netvrdím, že je to něco extra, protože jsem četla spoustu mnohem lepších příběhu a znám hodně úžasných autorek a autorů. Ale je dobré, když si užíváte to, co děláte, no ne?

Harry strávil zbytek dne ve společnosti svých přátel, Draca a samozřejmě s nimi zůstali i Pansy s Blaisem.

Ukázalo se, že skutečně nejsou tak špatní, jak si myslel. Skoro se za ten den nehádali. Zjišťovali, že ve skutečnosti tak rozdílní nejsou. Dost si povídali a když byli tři zmijizelové mimo dohled a doslech svých spolužáků, chovali se jinak, než je nebelvíři znali. Byli samý poťouchlý úsměv a nejasné poznámky.

Jinými slovy, nevědět, kdo je jejich kolejní vedoucí, netrvalo by dlouho na to přijít. Rozhodně od něj něco málo pochytili. Třeba Pansy dokázala skvělé napodobit jeho dramatické zavíření pláštěm.

Většinu dne strávily venku a snažili se nemyslet na fakt, že jejich profesor lektvarú by mohl mít nějaký milostný život. Takže si ani nevšimli, když se dotyčný profesor vrátil.

Neměli nejmenší tušení, že chvíli po Harryho druhém rozhovoru se Siriusem se Severus konečně vrátil do Bradavic. S klením, samozřejmě, protože mu bylo naprosto jasné, že ho Potter zcela jistě nehledá.

Severus zase neměl tušení, že ho hledá ještě někdo další. Tedy, měl. Samozřejmě, nedoufal, že by Brumbálovi unikla jeho nepřítomnost. Právě proto se odmítal vrátit. Chtěl se vyhnout rozhovoru ohledně toho, kam včera zmizel a proč nebyl na snídani. Ano. Proto byl půlku dne u Blacka. Nic jiného v tom nebylo... Kromě Blacka samotného...

Což nebylo něco, co by byl ochotný přiznat. Nikomu. Ani sobě. Bohužel pro něj, sotva ho letax přenesl do jeho komnat, Brumbál ho volal k sobě.

"Severus, drahý chlapče," spustil svou obvyklou tirádu. "Nedáš si se mnou čaj?"

"Mám na výběr?" zeptal se Severus, smířený se svým osudem.

Brumbál mu věnoval přísný pohled.
"Chystáš se snad ještě někam, Severus? Nerad bych tě zdržoval. Jistě je to velice důležité, když jsi pryč téměř celý den," pronesl konverzačním tónem, ale Severusovi to znělo nadmíru vyčítavě.

Trochu se nad svým chováním zastyděl. Měl tu být pro svou kolej a hlavně pro svého kmotřence. Bylo tak špatné, že chtěl jen pár hodin klidu?

Povzdechl si a usadil se naproti Brumbálovi. Před ním se objevil šálek s horkým čajem. Odmítl cukr i citronové bonbóny.

"Kde jsi celou tu dobu byl, můj chlapče?"

"Musel jsem něco zařídit," odvětil neurčité a napil se čaje. Bylinný. S heřmánkem a mátou. Snažil se ho Brumbál uklidnit? Jako kdyby to snad potřeboval! Byl naprosto v pořádku, nebyl ani trochu znepokojený nebo nervózní. Proč taky? Protože jako učitel teď nejspíš zklamal? Za celou tu dobu, co v Bradavicích učil, si nedovolil být tak sobecký a někam zmizet na několik hodin. Ne jen, kvůli studentům, kteří ho mohli potřebovat, ale i kvůli Brumbálovi. Dlužník mu to.

Teď nejspíš zklamal nejen jako učitel, ale i jako kmotr. Co když ho Draco zrovna dneska potřeboval? Co to vlastně ten Potter říkal? Naznačoval přeci, že se něco stalo. Jak mohl jen být tak nezodpovědný? A ještě strávil celou tu dobu u Blacka! O čemž nejspíš Potter ví, protože Severus netušil, že to pitomé zrcátko přenáší zvuk i z větší dálky...