Smaragdový lev

Tajemství skrytá v zrcadle

Tak a hotovo! Dopsala jsem to! Jupíí!

Všem vám moc děkuji za úžasné komentáře u minulé části. Tohle mi zabralo trochu déle, než jsem čekala. Taky je to delší, než jsem čekala. Moje chyb. V osnově to vypadá kratší. Nakonec jsem z jednoh plánované části musela udělat dvě.

Vám přeji dobré ráno, já se teď půjdu alespoň na pár hodin vyspat. :D Případné chyby prosím omluvte, přecijen jsou tři ráno. Když mě na ně upozorníte, odpoledne je opravím. Doboru noc :D

Harry odmítl jít s kluky hrát řachavého Petra dolů do společenské místnosti. Potřeboval se nejdřív trochu uklidnit po té příšerné snídani. Srdce mu stále prudce bušilo rozčílením. A strachem o Draca.

Všichni na něj zírali. A šeptali si o něm a Dracovi. Horší to ovšem bylo, když přišel Draco. Celá Síň ztichla. Stočily se k němu všechny pohledy. Zmijozelové se tvářili jako zuřivý psi. Někdo z nich ho označil za zrádce, sice šptem, ale v tom tichu to musel slyšet každý. Z Dracova obličeje rázem zmizela i ta trocha barvy. Rázem se ozval znovu tucet hlasů, šeptajících si o příchozím chlapci. Draco se vyhnul jeho pohledu a bezeslova odešel.

Kde byl do hajzlu Snape, když ho potřebovali? Kde byl? Proč nebyl na snídani? Proč nikdo nic nedělal?

Ron zadržel Harryho, aby za ním hned neběžel. Díky plánku se potom na pokoji dozvěděl, že je Draco zalezlý ve svém pokoji ve sklepení. Naštěstí, Zabini tam byl také, což Harryho torchu uklidnilo. Přesto nebyl v klidu. A tak využil prázdný pokoj, aby se pokusil uklidnit. 

A taky si všechno musel srovnat v hlavě. Například, jestli už nebyl ten správný čas vyjít s pravdou ven. Bylo by lepší, kdyby se to alespoň Brumbálova armáda dozvěděla od něj. A Sirius. A Remus. Protože ti se to jistě brzy dozví také.

Jenže to situaci nemusí uklidnit, právě naopak. Hlavně musel nejdřív mluvit s Dracem. Harry s enecítil dobře, když všem musel lhát a vymýšlet si výmluvy, když musel být na Draca protivný a nemohl ho držet za ruku a líbat ho kdykoliv chtěl. Ovšem hápal, do jakého nebezpečí by dostal Draca. Nejen, že by byl v nebezpečné situaci vůči jeho koleji, taky ho mohla ohrozit jeho vlastní rodina.

A, ačkoliv na to Harry myslel nerad, mohl tím skutečně ohrozit Snapea a jeho práci špeha. Všechno by tí  zruinoval. Snape by ho zabil. Tedy pokud by Snapea nejdřív nezabil Voldemort.

Takže ve výsledku by tím nejspíš napáchal mnohem víc škody, než úžitku. Na druhou stranu, možná Draco nebyl jedný zmijozel, který se chtěl přidat na stranu dobra. Třeba by se jich potom našlo víc. A snad by Draca dokázal ochránit víc, kdyby s ním mohl být i přes den a nenechávat ho mezi těmi jedovatými hady.

A Draco by možná konečně pochopil, že na něm Harrymu skutečně záleží. I když včerejší noc to bylo poprvé, kdy mu Draco něco takového řekl, Harry měl nepříjemný pocit, že ho to trápí už delší dobu. Vlastně nejspíš od úplného začátku.

Nebylo to totiž poprvé, kdy ho viděl v podobné náladě. U Draca bylo běžné, že náhle zesmutněl. Díval se někam do prázdna, v očích tolik smutku a Harry netušil, co se mu honí hlavou. A Draco mu to odmítal říct. Harry si o něj dělal starosti. A pokud to skutečně bylo kvůli tomu, že si myslel, že ho Harry opustí...

Harry nahlas zaklel nad představou, že by se snad mohl jeho přítel bát, že si z něj Harry tropí žerty. Stejně tak, jako se před pár minutami obávali jeho přátelé toho samého od Draca. Mohl si Draco myslet, že ho Harry jen tahá za nos? Že ho chce před ostatními zostudit, ublížit mu?