Smaragdový lev

Fénixův Řád

Řeknu vám, to byl šílený začátek letních prázdnin! Všichni se zbláznili! Každý den návštěva nebo se někdo rozhodl přespat.

Někde mezitím jsem si místo práce zajela do nemocnice a teď musím kolem pajdat na berlích. Což nedělám. Kulhám kolem jako Dr. Hause a noha bolí jako čert, ale berle nemůžu ani vidět 😂

V něčem se mi ta cesta do nemocnice ale vyplatila.

Jeden z důvodů, proč jsem neměla chuť ke psaní, byly moje blížící se dvacáté narozeniny. Upřímně je to pro mě větší mezník, než 18. Sice to je věková hranice dospělosti v ČR, ale pořád jsem si připadala... No jako náctiletá, takové dospělé dítě.

Dvacet. To už zní opravdu dospěle. Zní to jako věk, kdy bych měla aspoň tušit, co s mým životem plánuju. A jedna z těch věcí je upřímnost a smíření sama se sebou.

Takže... Ačkoliv jsem toho názoru, že není fér dělat coming out, jelikož straight lidi ho dělat nemusí a být jen na kluky, asi bych taky neměla tu potřebu ho dělat... Cítila jsem vlastně docela silnou potřebu vědět, co si o tom myslí můj táta.

Celou tu dobu jsem se tím neuvěřitelně trápila. Nevěděla jsem, jak to říct. Místo spánku jsem si po nocích v hlavě přehrávala možné konverzace. A kdykoliv jsem prošvihla šanci mu to říct, jelikož jsem neměla možnost být s ním sama, cítila jsem se hůř.
Nakonec si toho všiml i táta, když mě vezl z nemocnice a já neřekla celou cestu ani ň. A... Pak to přišlo. Coming out. Prostě jsem mu řekla, že mám ráda kluky i holky.

Než vás nechám si konečně přečíst tuhle část musím říct, že jsem měla ohromné štěstí. Můj táta mi vlastně řekl totéž, co si o coming outu myslím já. Proč vlastně to máme dělat jenom my? Proč ne i straight lidi? Dokonce ani nechtěl věřit, že kvůli tomuhle dokážou lidi opravdu třeba vyhodit své děti nebo přestat mluvit s přáteli... Vzal to, jako kdybych mu řekl, že jsem si pořídila rybičku. Hůř bral fakt o mém občasné kouření 😂

Ale... Teď, když mám konečně čas, protože tu už nikdo navíc není (jupiii) a už mi veškeré moje myšlenky nezabírá coming out, je na čase se vrátit do práce. Té jediné, u které mi jako odměna stačí vaše reakce a pocit z dobře odvedené práce. 😄

"Řediteli, měli bychom svolat mimořádnou schůzy," oznámil Severus jakmile vešel do ředitelny.

"Dobré ráno, Severusi. Tvá návštěva už je pryč? Vyspali jste se dobře?" usmíval se Brumbál ve fialové noční košili.

Severus se okamžitě zamračil na ředitele a snažil se tvářit chladně.

"Kdo tvrdí, že tu... Ehm... Má návštěva spala?"

"Nikdo, chlapče. Jen jeden starý blázen, který tě dobře zná. Byla jen otázka času, než by-"

"Dost! Už ani slovo!" vybuchl Severus.
Začal po místnosti přecházet jako zuřivý lev v kleci. "Tohle není... Už o tom nechci nic slyšet! My nejsme... Já- Zatraceně, Brumbále!"

"Ale no tak, uklidni se, můj milý chlapče. Vždyť jsem toho tolik neřekl. Citrónový bonbón?" nabídl mu starý kouzelník pikslu se žlutými bonbóny.

Severus mu věnoval naštvaný pohled, ale nabízenou sladkost neodmítl. Lektvar, kterými je sám napouštěl, začal účinkovat ihned. Severus se uklidnil.

"Přejděme raději k tomu, proč jsem tu," navrhl posléze.

"Ach ano, ta schůze. Předpokládám, že k tomu máš dobrý důvod."