7.

124 7 0
                                    

Den zaslouženého volna. Ráno jsem vstala kolem deváté, a šla rovnou do koupelny. Během své hygieny jsem přemýšlela, co budu dneska tvořit. Pak mě napadlo, že bych si mohla zajít na bazén. Uvolním se, a pročistím si hlavu. Hned mi bylo o stupeň veseleji. Dorazila jsem do restaurace a sedla si na své tradiční místo. "Ahoj," pozdravili jsme se se Sebastiánem. Dneska k snídani jsme měli bílý jogurt s ovocem a čaj k tomu. Bylo to svěží, a docela mi to chutnalo. Věnovala jsem se svým myšlenkám, a okolí si moc nevšímala. Nemusela jsem se dívat, abych nevycítila, že všichni na mě hledí, jako na vraha. Rychle jsem zhltala svoje první jídlo dnešního dne a spěchala na pokoj.

Sbalila jsem si plavky, ručník, sprchový gel a hřeben. A hned vyšla před pokoj, a zamknula dveře do mé oázy klidu a míru. "Kam sa chystáš?" ozvalo se za mnou. Leknutím jsem vykřikla. "Ospravedlňujem sa, nechcel som ťa vydesiť," Jen jsem kývla a uklidnila se. "Jdu si zaplavat," odpověděla jsem. "Môžem ísť s tebou?" zeptal se. "Klidně," řekla jsem. "Počkám na tebe v hale," řekla jsem. "Dohovorené," Moc jsem z toho nadšená nebyla, představovala jsem si, že strávím tento čas sama ze sebou, ale nakonec jsem si řekla, že to nemusí být nutně špatně. V hale jsem na svého biatlonového kolegu čekala jen maličkou chvíli, a když se objevil, vyšli jsme na cestu. "Chodíš často plávať?" otázal se zvědavě během cesty. "Podle toho, jak se mi chce," zněla moje odpověď. "Čo sa týka mňa, ja už som dlho na bazéne nebol," Usmála jsem se. "Pověz mi také něco o sobě, moc tě neznám," ozvala jsem se po chvíli ticha. "Keď som bol menší robil som dva športy," začal mluvit. "Začínal som s hokejom a sem tam som si odskočil na bežky," mluvil o svém dětství. "Postupom času ma hokej prestal baviť, a vyhral biatlon," "Co se ti na hokeji nelíbilo?" otázala jsem se zvědavě. "Hokej je veľmi kontaktný a tvrdý, vďaka zranenia zo zápasu, mám už pravé koleno operované," vysvětloval. "Predstava, že sa to môže opakovať, alebo si zraniť inú časť tela, bola dostatočným impulzom pre razantnú zmenu," "Aha, to jsem nevěděla," odpověděla jsem chápavě. "Mama to so mnou nemala jednoduché, moje koníčky boli veľmi drahé, a preto mala dve zamestnania, aby som mohol robiť to, čo ma baví," pokračoval ve svém vyprávění dál. "Musí být na tebe pyšná," řekla jsem. Vzdychl si. Všimla jsem si, že nějak posmutněl. "Co se stalo?" otázala jsem se a Sebastián se na mě podíval. V jeho očích byl smutek, a bolest. "Moja mama pred rokom zomrela, mala nádor na mozgu, o ktorým mi povedala neskoro," špitl a rychle se podíval jinam. "Sebastiáne, moc se omlouvám, nechtěla jsem tě ranit, moc mě to mrzí," řekla jsem. "To je v poriadku, len je to čerstvé," špitl. "To chápu," dodala jsem. "Otca som nikdy nepoznal, len viem, že by mal bývať niekde v Košiciach, alebo tam tým smerom," dál hovořil. "Odišiel od nás, keď mi bolo sedem rokov, a to bolo tiež naposledy, čo som ho videl," šeptl. "Vidím, že jsi to dětství a dospívání neměl vůbec jednoduché," podotkla jsem. "Niekedy to bolo ťažké, ale stále nebolo tak zle, aby nebolo ešte horšie," Kývla jsem.

Dorazili jsme na bazén a každý z nás se šel do šaten převléci. Oblékla jsem si své černé jednodílné plavky značky Arena, a vlasy si vyčesala do vysokého drdolu. Zkontrolovala jsem si šroubování náušnic, jelikož už jsem takto jedny ztratila a zamknula skříňku. Ještě jsem se zkontrolovala v zrcadle a následně prošla sprchami k bazénu. Sebastián byl pochopitelně rychlejší, a čekal na mě kousek od dveří, které vedli do ženských sprch. Když jsem ho uviděla stát tak v černých šusťákových šortkách těsně nad kolena, spadla mi brada. Měl dokonale vypracované tělo, a sem tam ho zdobilo jemné a malé tetování. Sebastián se trošku uchechtl. "Nikdy si nevidela chlapa?" Zaskočilo mi. Když jsem se nějak přestala červenat, chtěla jsem vykročit směrem k prvnímu bazénu. Jenže celé situaci jsem musela dát ještě řádnou korunu. Uklouzla jsem a rozplácla jsem se na zemi, jak dlouhá tak široká. Rozesmála jsem se, nad svou nešikovností, a Sebastián mi pomohl vstát. "Nie je ti nič?" zeptal se. "Ne, raději, pojďme," řekla jsem a ještě se usmívala, jako osel.

Vlezla jsem do bazénu po schůdcích, jelikož jsem si nechtěla namočit hlavu. Sebastián se nerozpakoval, a skočil šipku a doplaval ke mě. Mlčky jsme prsama plavali tam a zase zpět. Bylo to uvolňující a příjemné. Zhruba po deseti bazénech jsme se zastavili a trochu oddechovali. "Nechceš ísť sa ohriať do sauny?" zeptal se Sebastián. "To by docela bodlo," odpověděla jsem s menším úsměvem. A tak jsme šli. Museli jsme vystoupat docela prudké a kluzké schody, tudíž bylo potřeba se pomodlit, abych se na zpáteční cestě nerozsekala.  Dorazili jsme do sauny, která zela prázdnotou. Sebastián za námi zavřel dveře, a já se mezitím posadila. Bylo tu příjemné teploučko, a dovolila jsem si na chvíli zavřít oči. "Nad čím premýšľaš?" zeptal se. "Jen tak rozjímám," řekla jsem. Jen kývl. "Co děláš ve volném čase?" zeptala jsem se, když už mi to ticho lezli na nervy. "Hrám hry na playstation, alebo idem s kamarátmi von, podľa nálady," odpověděl. Přikývla jsem. "Já vlastním v Klatovech malé knihkupectví, takže sem tam mám službu, tak si čtu různé knihy," dodala jsem. "Na Šumave som nikdy nebol, možno si tam nekdy urobím výlet," podotkl. "To by bylo fajn, nejlepší výlety jsou na kole, tedy pokud týden v kuse neprší," řekla jsem a uchechtla jsem se. "Dá se tam i stanovat, je tam mnoho kempů, nejlepší jak si odpočinout od sociálních sítí, a malinko i od civilizace," dodala jsem. "To musí byť zážitkov," "To rozhodně, a hlavně, když si špatně postavíš stan a probudíš se v jezírku a úplně na kost promrzlý," řekla jsem a rozesmála se. "To se stalo mému spolužákovi na škole v přírodě," podotkla jsem. Oba jsme se rozesmáli.

Na oběd jsme dorazili později, ale zdálo se, že to nikomu nevadilo. K obědu bylo rizoto, což bylo mé oblíbené jídlo, a docela mi to chutnalo. Jakmile jsem dojedla, jsem vstala a šla do svého pokoje. Posadila jsem se do křesla a přemýšlela. Sebastián byl hrozně fajn, bavil se se mnou, úplně normálně. Choval se ke mě hezky. Vážila jsem si toho.

NávratWhere stories live. Discover now