Návrat

14.

Přehrabovala jsem se v tašce a hledala vhodné oblečení na dnešní rande. Jestliže budeme někde venku tak asi zmrznu. Nakonec vyhrály černé a docela teplé punčochy a sukni. Doplnila jsem to svetrovým topem a nakonec přehodila i svetr. Ne, to ne. A tak jsem se na to vykašlala a vzala si džíny, a jemný růžový svetr. Teď už jsem byla spokojená. Nanesla jsem jemnou vrstvu make-upu a také řasenku, a jemně narůžovělou dlouhotrvající rtěnku. Jo, to by šlo. Navoněla jsem se parfémem a byla připravena. Po chvíli se ozvalo tiché zaklepání na dveře. Otevřela jsem a stál tam Sebastián, v šále a v čepici. "Teple se obleč," řekl mi. A tak jsem si vzala šálu a čepici také, a šli. "Tak co máš v plánu?" zeptala jsem se zvědavě. "Nebuď zvedavá, však sa to dozvieš," řekl mi s úsměvem. Zklamaně jsem přikývla a šli jsme tam, kam mě můj kolega vedl. "Ako si si užila tú chvíľu voľna?" zeptal se. "Docela dobré, zase knihkupectví a posilovna, nic nového pod sluncem," řekla jsem. "Ty?" "Ja som bol po dlhej dobe doma na návšteve," odpověděl. Přikývla jsem. Netrvalo dlouho a došli jsme k velkému venkovnímu kluzišti. "Tak som si hovoril, že by sme si mohli zakorčuľovať na ľade," řekl a ukázal na ledovou plochu, kde se proháněli i ostatní návštěvníci. Led byl osvětlený velkými lampami a celkově zde byla příjemná atmosféra. "To je paráda!" řekla jsem nadšeně. A tak jsme si zde vypůjčili brusle a šli rovnou na led. Možná jsem se Sebastiánovi mohla zmínit, že bruslit neumím. Za to Sebastián to byl dokonalý bruslař, aby ne, když kdysi hrál hokej. Já se držela u mantinelu, a podél něj, jsem se jaksi pohybovala. "Nehovor mi, že nevieš korčuľovať," řekl a uchechtl se. "Ne, neumím," odpověděla jsem a začervenala jsem se. "Naučím ťa to, ale ak budeš šikovná, ako doteraz mal som si radšej zobrať suspík," řekl a uchechtl se. Založila jsem si ruce na prsou a dělala uraženou. A to byla věc, kterou jsem neměla dělat. Brusle mi podklouzly a já zatančila salsu, a kdyby mě Sebastián nezachytil, nejspíš bych si pěkně natloukla, a to by nebylo nic příjemného vzhledem k tomu, že zítra máme těžký závod. "Díky," šeptla jsem. Zakoukali jsme si do očí, jako by každý z nás chtěl z nich něco vyčíst, co si ten druhý myslí. Jeho zrak se přesunul o něco níž. V břiše jsem měla motýlkové tornádo, a ještě nabylo na intenzitě, když se svými sladkými rty přiblížil k těm mým. Myslela jsem, že se mi podlomí kolena, a nebylo by to tady nijak složité. Byla to věčnost, než se naše rty spojili. Dopřál mi jeden jemný a svůdný polibek a poté se odtáhl. Nestačilo mi to vůbec. I tak to bylo takové nové, tak jiné, a tak nepopsatelně dokonalé. "Poď, chyť sa mojich rúk, povediem ťa," řekl s menším úsměvem. Přikývla jsem a chytla se jeho rukou. Byly teplé, což se o těch mých říct nedalo. On bruslil pomalu dozadu, a já dělala vše, co mi říkal, abych nějak bruslila. Nakonec to nebylo tak zlé, a docela jsem se to naučila, takže mě Sebastián držel jen jednou rukou. "No vidíš, ako si šikovná," řekl mi Sebastián. Jen jsem se usmála.

Další Sebastiánova lekce byla, pustit mě a nechat mě bruslit samu. Když jsem se na to soustředila, šlo to samo. Otočila jsem se k Sebastiánovi, který ke mě dobruslil. "Nečakal som, že sa to naučíš tak rýchlo," podotkl můj kolega. Rozesmála jsem se. "Zase tak neschopná nejsem," řekla jsem, a jen co jsem to dořekla, práskla jsem sebou o led. A narazila jsem si zadek. Sebastián se rozesmál, a během toho mi pomohl na nohy. "Neschopná nie si, len nešikovná, mal som tú česť pocítiť to na vlastnej koži," nadhodil a mrkl na mě. Protočila jsem oči v sloup. "Zase tolik nepřeháněj, chudáčku," řekla jsem a malinko do Sebastiána šťouchla. Sebastián se rozesmál. Poté jsme se opřeli o mantinel a dali si teplý čaj, který zde prodávali. Usrkla jsem si a jen tak se koukala kolem. "Teším sa na zmiešanú štafetu, ako tím by sme mohli utrhnúť nejakú tú medailu," řekl zasněně Sebastián. "Pokud nebudeš lovit náboje po koberci, tak by to klapnout mohlo," řekla jsem a rozesmála jsem se. "Hej, ty si neuveriteľná!" vypískl s úsměvem Seb. "Díky," řekla jsem a zahrála jsem divadlo, jako že si moc o sobě myslím. Napila jsem se čaje, a nadala jsem si, jaký sem vůl, jelikož jsem si spálila jazyk. "Můžu se zeptat na něco osobní, pro změnu já?" zeptala jsem se. "Áno," řekl. "Ty s nikým nechodíš?" Blbec, na co se na to ptám, to by mě asi nezval na rande, že? "Nie, s Luciou sme sa rozišli pred pol rokom," řekl. Díky bohu, teď ho můžu sbalit já. Cože? Musela jsem nad sebou žasnout. Jen jsem kývla. "Čo ty, aké si mala šťastie s tvojimi partnermi?" Na to, že bychom se správně měli věnovat sobě, jsme řešili věci, které byly úplně nevhodné pro první rande, ale tak co už. "Měla jsem jen jednoho, Dominik si sbalil kufry ihned poté, co na mě rupnul ten doping," řekla jsem a opatrně jsem se napila čaje, a nyní už to bylo bez nehody. Také jenom kývl. Dopila jsem čaj, a kelímek hodila do koše. "Dáme ďalší koliesko?" zeptal se mě. "Samozřejmě, musím ještě potrénovat," řekla jsem. Sebastián se rozesmál. A tak jsme udělali odhadem pět koleček a poté šli vrátit brusle. "Na bruslích jsem naposledy stála ještě na základní škole, tenkrát jsem na tom byla úplně stejně," řekla jsem a uchechtla jsem se. "Tak snáď som vybral dobre," podotkl. "Bylo to fajn, líbilo se mi to," řekla jsem. "To ma teší, mám ďalší impulz vymýšľať aj ďalšie stretnutia," řekl vesele. "Zítra po vytrvalostním závodě, budeme rádi, že ležíme," řekla jsem. "Však aj v posteli sa dá robiť veľa činností, "řekl mi a přitáhl si mě. Motýlkové tornádo bylo zpět, a čekala jsem, kdy se jeho rty, zase dotknou těch mých. "Například?" vydechla jsem. "Zrejme spať," odpověděl. Nakonec jsem se tomu zasmála. Bylo na výsost jasné, jakou odpověď jsem očekávala, ale Sebastián bude rád spát. A já vlastně taky.

Byly jsme na hotelu. Sebastián mě doprovodil až ke dveřím mého pokoje. "Děkuji, za pěkný večeř, moc se mi líbil," řekla jsem a dovolila jsem si Sebastiána políbit, a pořádně. Seb vůbec neprotestoval, a ještě si mě k sobě přitáhl blíž. Když se naše rty rozpojili, ještě chvíli jsme si hleděli do očí. "Prajem ti dobrú noc a sladké sny," šeptl mi a znovu mě políbil. "Já tobě taky," špitla jsem. Do postele jsem se dostala kolem desáté hodiny, a stejně usnout byl nadlidský výkon, ale naštěstí to nebyla taková hrůza.