My fucking life

After KISS

Úplně jsem ztuhla, ale i tak se mi to nehorázně líbilo. Začala jsem s ním spolupracovat, ale když mi došlo co dělám tak jsem se od něj rychle odtrhla a utekla. Ještě jsem zaslechla, jak na mě něco volá a cítila jsem jak mě někdo chytil za ruku. Otočila jsem se na něj a stál tam Neymar. ''Amy můžeme si promluvit'' řekl a já v jeho očích  viděla něco jako strach. ''Prosím'' udělal na mě psí oči a já nedokáže říct ne. ''Tak dobře'' odpověděla jsem a šla si sednout zpátky do auta. Asi dělám chybu. Asi jsem moc hodná. ''Do prdele, co to se mnou děláš'' řekl Neymar a opřel se hlavou o volant. Já jsem se na něj podívala nechápavě. ''Nikdy jsem žádnou holku o nic neprosil'' řekl a podíval se mi do očí. "Neymare já....." nenechal mě domluvit. "Amy od té doby, co jsem tě viděl poprvé v té šatně mi na tobě přišlo něco zvláštního, neobyčejného...... Amy já nevím co se to se mnou děje, myslím na tebe ve dne v noci" řekl a já v jeho očích viděla co ještě nikdy.......beznaděj. "Neymare já nevím co čekáš že řeknu, nebo co očekáváš od tohohle všeho" řekla jsem a zvedla jeho hlavu, aby se mi podíval do očí. "Nejhorší je, že já nevím co dělat. Vždyť brzy odletíš zpátky do LA a už se nemusíme nikdy vidět". "Neyi jsi fajn, ale ať tím míříš kamkoli nebude to nejrozumnější" odpověděla jsem a byla rozhodnutá, že po tomto rozhovoru nepojedu na hotel s ním v autě. Asi to zní příšerně, ale pro nás oba to bude nejlepší. Jelikož dost dlouho neodpovídal a koukal se jenom na jedno místo před sebou, tak jsem se rozhodla promluvit. "Asi je toho na tebe moc, ale na mě taky....... takže radši už půdu" řekla jsem a vystoupila z auta. Čekala jsem že mě zastaví, nebo alespoň něco řekne, ale ono nic. Stopla jsem jsem si taxi, které mě odvezlo až k hotelu. Na pokoji byly holky a začaly se vyptávat kde jsem byla, nebo proč jsem se tak zpozdila. Jen jsem jim řekla že jsme si s Neymarem povídali, nelhala jsem jim, ale také jsem jim neřekla celou pravdu. "Holky zítra se vracím zpátky do LA" řekla jsem jim. Letenku jsem si zarezervovala už v taxi. "Cože proč?" zeptala se Addison a všechny se na mě podívaly nechápavě. "Teď to nechci řešit" odpověděla jsem jim a začala si balit do kufrů. Sice jsme věděla že není nejlepší utíkat od problémů, ale zůstat tu nemůžu. 

Ráno mně probudil budík, ten zvuk je vážně příšerný. Vstala jsem a šla udělat svoji klasickou rutinu. Oblékla jsem si:

Jelikož bylo teprve 3:25, tak jsem na snídani jít nemohla. Vzala jsem si kufry a šla k recepci, kde jsem si zavolala taxi. Po deseti minutách konečně přijelo a odvezlo mně na letiště. V letištní hale, po tom co jsem odbavila svoje zavazadla jsem si zašla do Starbucks na snídani. Po celou dobu jsem měla pocit jako by mě kus chyběl. Od holek i kluků jsem měla už pár zmeškaných hovorů, asi si mysleli že jsem si dělala srandu, ale nedělala. "Let číslo A275 do Los Angeles budu odlétat z z nástupiště B16" oznámil hlas z reproduktorů, zvedla jsem a zamířila k nástupišti. V letadle jsem seděla u okýnka a vedle mně si sedl starší pár. Ihned se se mnou zapovídali. Byli vážně milí. Vraceli se týdenní dovolené. Povídala jsem si s nimi celý let, ukázali mi fotky vnoučat. Strašně mi chybí babička s dědou, vlastně celá rodina. 

Po deseti hodinách letu jsem se mohla konečně pořádně protáhnout. Vzala jsem si kufry a šla jsem před letištní halu kde jsem nastoupila do taxi a konečně jela do The Hype house. Vystoupila jsem z auta, které zastavilo u vily, které říkám DOMOV a zaplatila řidiči požadovanou částku. Řidič byl opravdu velice milý a pomohl mi s kuframa až ke dveřím, tam jsem se s ním rozloučila a poděkovala mu. Odemkla jsem dveře a vešla dovnitř. Kufry jsem odnesla do pokoje a začala vybalovat, mezitím jsem ještě napsala do hromadné skupiny The Hype house, že jsem přiletěla v pořádku a že o mně nemusí mít strach.