My fucking life

Věřit nebo ne?

Po dvou hodinách:
,,Bráško, myslím že je na čase jít domů" řekla jsem a přemístila jsem pohled na Toma, který se už dobrou hodinu snaží naučí naučit jeden trik. ,,Amyyyy, ale já nechčiii" seskočil ze skateboardu a kouknul na mě psíma očima. ,,Tome moc dobře víš že tohle na mě nefunguje" řekla jsem a založila jsem ruce na prsou. ,,Hele prcku my už taky půjdeme" řekl Jose a poplácal Tomíka po hlavičce. ,,Tak dobže, ale mušíme se jestě někdy vidět" tentokrát upřel pohled na kluky. ,,Tak to je přece jasný" usmál se na něj Jacob a pohled na chvilku přemístil na mě. ,,Tak my teda už půjdeme" vzala jsem Toma za ruku a vyrazili jsme na cestu domů. Ušli jsme asi deset metrů a uslyšeli jsme jak na nás někdo volá. ,,Amy. Prcku. Počkejte." Otočili jsme se a za námi dobíhal Luk. Podívala jsem se na něj docela překvapeně, protože jsem nečekala že za námi někdo z nich poběž. ,,Ano?" zeptala jsem se ho a čekala na odpověď. ,,Jdu domů stejným směrem, tak mě napadlo že by jsme mohli jít spolu" podrbal se nervózně na krku a sklonil pohled. Než jsem stihla nějak odpovědět, Tomík už začal vykřikovat že ano, nad čímž se Luk jenom pousmál. Potom se na měl oba podívali a čekali jak na to zareaguji. Jen jsem si povzdechla a přikývla na znamení že může. Aby jste si to nevzali nějak špatně, já proti Lukovi, nebo proti ostatním klukům z party nic nemám, jen se s nimi moc neznám a tak chci být pouze opatrná. Vydali jsme se tedy na cestu a nějakým zázračným způsobem jsem se s ním dala do řeči a co si budeme, je i docela milí. Dozvěděla jsem se že má mladší ségru, hraje hokej a je mu 19. Řekl mi něco o svém životě a já zase o svém, ale vynechala jsem věci, které nemusel vědět, například že mi umřela velká část rodiny a co se stalo v poslední době, protože jak už jsem řekla neznám ho dlouho. Zapovídali jsme tak, že kdyby nás nezastavil bráška, tak bych pravděpodobně přešla vchod k nám do bytovky. ,,Tak tady se budeme muset rozloučit" řekla jsem a pohlédla Lukovi do očí. ,,To je škoda, hezky se mi s tebou povídalo" usmál se na mě načež já mu úsměv oplatila. ,,Tak jo prcku ahoj" objal Tomíka a potom se podíval na mě. Nejspíš přemýšlel nad tím jestli mě má taky obejmout, tak jsem mu rozhodování usnadnila. Vzala jsem Tomíka na ruku a dala se na odchod a jenom jsem jeho směrem řekla ,,tak třeba zase někdy." Jen jsem zaslechla ahoj a tichý povzdech. Nevím co to mělo znamenat, ale nějak jsem to neřešila. Když jsme přišli domů bylo něco po 12 hodině. Uklidila jsem skateboard a šla jsem převléknout sebe a potom Tomíka. A jelikož měl hlad, tak jsem mu ohřála oběd, který snědl během chvilky a chtěl ještě přidat. Je vidět že zůstal stejný žrout jak když byl ještě mimčo.

Uběhlo pár dní a já se už zabydlela. Samozřejmě médiu a mým fanouškům nemohlo uniknout fakt že jsem neaktivní na všech sociálních sítí, což začalo vyvolávat všelijaké teorie o tom co se se mnou stalo. Moji kamarádi z Hype house se k tomu nevyjadřovali za což jsem byla velice rád. Ale jelikož už toho začalo být vážně hodně rozhodla jsem se natočit video kde oznámím, že teď nějakou dobu budu méně aktivní. ,,Ahojky všichni, rozhodla jsem se že teď nějakou dobu nebudu natáčet na tik tok a nebudu tolik aktivní. nebojte jsem naprosto v pořádku, ale je toho na mě teď trochu hodně, ale slibuju že se brzy vrátím v plné síle" po dotočení jsem video zveřejnila a během chvilky už pod něj začali padat komentáře typu že mě chápou, nebo že se těší až budu zase natáčet, ale také se objevovali komentáře jako: určitě to dělá jen pro pozornost, ale ty jsem ignorovala......

Tak jooo, konečně jsem se se dostala k napsání nové kapitoly. Vím že není nic moc, ale snad příští bude lepší. Také bych vám chtěla oznámit, že se chystám psát častěji, ale nic neslibuji. Jinak bych chtěla tuto kapitolu věnovat své nejlepší kámošce , která má dneska narozeniny. Jinak mě napadlo, kdyby mě někdo chtěl sledovat na mém ig, tak se tam jmenuji: michaela__hola.