Sbírka liščích příběhů

LIDÉ, JEŽ NÁS OHROŽUJÍ (2010)

Celou ulicí se rozlehlo skřípání brzd. Několik náhodných chodců zahlédlo letící tělo a zalapalo po dechu. Všechna doprava v mžiku ustala, lidé se zastavili a strnule hleděli na nehodu, jejíž svědkem se právě stali. Po naleštěném stříbrném laku se linula krvavá stopa a promáčklá kapota se zlověstně šklebila. Pár minut trvalo, než se kdosi z přihlížejících rozeběhl ke stojícímu autu a podivně pokroucené hromádce před ním. Někdo další duchapřítomně vytočil číslo záchranné služby.

Ze stříbrného Mercedesu vystoupil poměrně vysoký a nesympaticky vyhlížející muž. Rázně přibouchl dveře a pohledem přejel přes pochroumaný předek svého auta k nárazníku, z něhož skapávala krev na vozovku těsně vedle těla.

,,Ta kráva!" vykřikl. Modrooký mladík sklánějící se nad zraněnou dívkou, překvapeně vzhlédl.

,,Co prosím?"

,,Mé auto! Celá kapota je zničená!"

,,Děláte si legraci? Tady na zemi leží dívka, kterou jste srazil a vy se staráte o pitomé auto?!" Mladíkovi se zablýsklo v očích. Muž si s odfrknutím prohrábl příliš nagelované vlasy a z náprsní kapsy svého saka vytáhl krabičku drahých cigaret. Naučeným pohybem si jednu cigaretu zastrčil do úst, zapálil a ležérně se o auto opřel. Dlouze potáhl.

,,Co jí je? Nemám čas tady dlouho trčet. Je to vážný?"

V mladíkovi se vzedmula vlna zlosti a odporu. Přivádělo jej k zuřivosti, s jakým opovržením muž o celé aféře mluvil.

,,Ta dívka... je mrtvá. Zabil jste ji," postavil se a zatnul pěsti. Nejraději by tomu chlápkovi s umaštěnými vlasy a nezúčastněným pohledem dal pěstí. Muž se na něho překvapeně podíval.

,,Sama mi tam vběhla. Její chyba," odhodil zbytek cigarety a zašlápl ji.

,,Tím si nejsem tak jistý. Potkáme se u soudu." Mladík si urovnal dlouhý splývavý kabát. Muž povytáhl obočí.

,,Chcete mě snad žalovat?"

,,Ano, chci a taky to udělám," přikývl mladík s důrazem na poslední slovo. Poté vykročil k policejnímu vozidlu, jež právě přijelo.

,,Uvidíme se."

Jeho chladné rozloučení znělo černovlasému dlouhánovi v uších do doby, než se opět potkali. On jako obžalovaný, mladík jako žalující právník.

,,Ctihodnosti, můj mandant byl až dosud trestně bezúhonný, dnes je to poprvé, kdy stanul před rukou zákona, protože jedinkrát pochybil. Žádám vás proto o shovívavé posouzení vážnosti této kauzy."

Právník, obhajující svého klienta, patřil mezi nejvyšší kalibry z odvětví trestního práva. Naleštěné mokasíny dávaly jasně najevo všem přítomným, že nepatří mezi nejlevnější a prošedivělé vlasy značily spousty zkušeností. Vedle něho světlovlasý žalující vypadal jako úplný zajíc. Mladík se však bil jako lev a nehodlal odejít poražený. Na to se cítil až příliš odpovědný zřizovat právo. Obzvláště potom, co všechno se na obžalovaného provalilo.

,,Obžalovaný. Podle vašeho obhájce jste ještě nikdy nebyl trestaný a ve vaší výpovědi stojí, že vám oběť vběhla do cesty ve chvíli, kdy už nebylo možné nehodě zabránit. Trváte na své výpovědi?" zeptala se soudkyně, do jejíž rukou byl případ vložen.

,,Ano, madam," souhlasil muž se stejně přehnaně nagelovanými vlasy, jako měl tehdy.

,,Doufám, že víte, co vám hrozí při křivé výpovědi."

,,Ano, madam, vím. A mohu vás ujistit, že se zákony pečlivě řídím."

Mladíkovi se zvedl žaludek při poslechu všech lží, která ten chlap s ledovým klidem vypustil. Raději se soustředil na žluté desky před sebou a vyčkával na svoji chvíli.