SÁM

9 1 2
                                    

Těžký déšť dopadá na tvoji hlavu,

tolik si přeješ pocítit něhu.

Ztrácíš se v tomhle tichém davu,

všude jen tma a pocit zmaru.


Zůstal jsi na pospas kruté samotě,

na záda zíráš jim v téhle prázdnotě.

Mlhou hustou kotníky brodíš,

kam všichni šli, se přec dozvíš.


Tvoji přátelé kdysi tu byli,

své tváře žínkou dávno smyli.

Obraz beze slov, knihu bez malby,

pohlédni na dno ze strmé valby.

Sbírka liščích příběhůWhere stories live. Discover now