Sbírka liščích příběhů

maslovavyzva 0.1

Bylo naprosto nemožné ji dostat.
Ať se snažila sebevíc, nemohla svou ruku z jeho sevření vyprostit.
„Přestaňte," zasténala hlasem ochraptělým strachem i vzrušením. Celým svým tělem ji tiskl do měkké matrace a ona se nemohla ani pořádně nadechnout, jak intenzivní vůni z něj cítila.
„Yuujiro-sensei, přes-taňte-"
Hlas se jí zlomil. Jeho rty jí sjížděly po krku v nesnesitelně pomalém doteku, který ji přiváděl k šílenství. Nechtěla, aby to dělal. Nechtěla, aby se jí takhle dotýkal. Ale její tělo si přálo naprostý opak. Prudce se pod ním prohnula, když jí teplou dlaní vyjel po stehně až do klína a doširoka rozevřela oči. Místo pronikavého pohledu fialkových očí však zůstala zírat na tmavý strop svého pokoje.
Saya konsternovaně zamrkala a urychleně se posadila. Pořád byla ve své posteli, ale jediné, co ji obklopovalo, bylo ticho a tma. Pevně v prstech sevřela okraj deky a rozechvěle vydechla. Byl to jenom sen. Yuujiro tady s ní nebyl a rozhodně se jí takovým způsobem nedotkl. Přesto cítila jeho polibky na rameni a bříška prstů kroužící ¨¨;¨¨o kůži. Rychle zavrtěla hlavou a prudce ze sebe strhla deku. Když však sklouzla z postele na nohy, kolena se jí roztřásla. Tohle bylo už příliš. Nejen, že tu na něj stále narážela a nemohla se před ním nikam skrýt. Teď už se jí o něm začínalo i zdát. Nikdy se neměla úchylit k jeho špehování. Od okamžiku, co ho viděla s Kaoru, se na něj začala dívat úplně jinak. Pořád to byl pro ni jen muž, ale zároveň to byl první muž, kterému dokázala věřit, jehož měla nějakým způsobem dokonce ráda, a který ji teď začal i fyzicky přitahovat.

S tichým klapnutí dveří vyšla do chodby a po špičkách zamířila do přední části domu. Když už nemohla spát, chtěla se alespoň z povzdálí ujistit, že je všechno tak, jak má být. Při procházení kolem soukromých pokojů ji však překvapil hlasitý výkřik.
„Yuujiro- Ach bože, Yuujiro!"
Saya strnula na místě s doširoka rozevřenýma očima. Hlasité sténání růžovlásky se začalo rozléhat po celé chodbě i přes zavřené dveře a doléhat na dívčiny zjitřené smysly.
Nemohla. Nesměla se na Yuujira s Mikou podívat. Kdyby to udělala-
I přes veškeré zákazy a přemlouvání ale nakonec ke dveřím přistoupila a pootevřela je.

Mika seděla na okraji své postele s chodidly zapřenými o Yuujirova široká ramena a mocně sténala. Mezi prsty drtila světlé prostěradlo a prohýbala se v zádech, zatímco ji na stehnech i plochém břichu šimraly konečky mužových vlasů. Saya přitom pohledu zapomněla i dýchat. Už Yuujira viděla uspokojovat tamní ženy a viděla ho s nimi i v posteli. Nikdy ho však nenašla klečet před nimi na zemi a pouze svým jazykem z nich dostávat takové výkřiky.
„Ach, ano. Ano, Yuujiro. Ano!" vykřikovala Mika stále naléhavěji a trhala boky, jak se blížilo její vyvrcholení. Yuujirovo dráždění ji neúprosně vedlo k naprosté explozi, doprovázené silnými stahy a táhlým zakřičením. Saya si musela zakrýt rty, aby v ten okamžik nevykřikla taky. Atmosféra panující mezi nimi byla tolik elektrizující, že působila i na ni. Srdce jí bilo se stejnou zuřivostí, s jakou se mu Mika v rukách zmítala a v klíně ji bodala neukojená touha.
„Proboha," vydechla růžovláska a zabořila se na chvíli do peřin. Tak silný orgasmus neměla už několik dní, proto se musela nejprve uklidnit. Yuujiro se spokojeně usmál a vytáhl se zpět na nohy.
„Budu to brát jako pochvalu."
Mika se nad jeho poznámkou krátce zasmála. Pozvolna se vytáhla zpátky do sedu a upřela k němu zcela výmluvný pohled. Když se pak před ním svezla na kolena, Saya hlasitě zabouchla. Na tohle se nemohla dívat. Takový pohled by prostě nesnesla. Ihned si však svou chybu uvědomila. Zděšeně se na dveře zadívala a rychle se odtamtud rozběhla pryč. Až za rohem ale pochopila, že zvolila špatný směr.
Rázem se ocitla na chodbě s hostinskými ložnicemi namísto u svého pokoje. Jít zpátky ale v tuhle chvíli nemohla. Kdyby teď na Yuujira nebo Miku narazila, nedokázala by se jim s naprostým klidem podívat do očí. Ale do přízemí také jít nesměla. Ne takhle oblečená. Tohle byla nejhorší chyba, které se kdy dopustila. A právě, když si to konečně uvědomila, se na opačném konci chodby objevil jeden ze zdejších zákazníků. Saya si zkousla spodní ret. Naštěstí šlo o jednoho ze zdejších ninjů, který chodil navštěvovat pouze Miku. Zhluboka se nadechla a ve snaze překonat třes ve svých nohách, vykročila s klidnou tváří naproti němu. Pokud se jí podaří udržet kamenný výraz, obejde se to bez zbytečných komplikací. Jenomže zčervenalé tváře a zrychleně se nadzdvihávající hrudník ovládnout nedokázala, takže když mu při procházení kolem pokynula hlavou na pozdrav, přilákala jeho pozornost. Černovlasý muž se zastavil a chycením za nadloktí zastavil i ji. Saya sebou nepatrně trhla a se sevřením dlaní do pěstí k němu vzhlédla. Šedivé oči, které k ní upíral, měl zkalené a na blízko z něho cítila alkohol. Sledovala, jak ji sjel pohledem od hlavy až k patě.

„Kam to jdeš, Sayo? Takhle oblečená..." zeptal se, když se jí znovu zadíval do tváře. Modrovláska sebou cukla, aby se dostala z jeho sevření a pro jistotu o krok ucouvla.
„Chci se jen přesvědčit, že je vše v pořádku, Akihito-san," odpověděla odměřeně. Muž se zhoupl ze špiček na paty a krátce pohlédl směrem, z něhož právě přišel.
„V tom nejlepším, řekl bych. Dole je úplnej klid," ujistil ji. Saya nedůvěřivě přimhouřila oči, nakonec ale kývla a obrátila se k odchodu.
„V tom případě můžu jít. Dobrou-"
„Počkej," zastavil ji i na podruhé, tentokrát svůj stisk ale zesílil. Saya k jeho ruce stočila pohled, načež pomalu vzhlédla. Akihito k ní přistoupil.
„Mika teď u sebe někoho má," oznámil jí tlumeným hlasem. Saye se do tváří znovu nahrnula krev při vzpomínce na to, při čem Yuujira viděla. Akihito si však její reakci vyložil po svém. Očima jí sjel na prsa rýsující se v bílé košilce a olízl si spodní ret.
„Co kdybychom si-"
„Nejsem nevěstka," odpověděla mu modrovláska dříve, než vůbec stačil svou otázku dokončit. Akihito si pobaveně odfrkl.
„To přece vím," přitakal, když jí pustil zápěstí. Místo toho po ní ale chňapl a přitáhl si ji do náručí.
„Taky mě zdejší kurvy nezajímaj," přiblížil se k ní tváří a se zájmem si prohlédl kontury jejího obličeje. „Za Mikou chodím jen proto, že si svoje zákazníky vybírá."
Saya se zaklonila, aby získala prostor a vzepřela se mu na odpor. Nelíbilo se jí, že na ni sahal, a ještě méně se jí líbilo, co naznačoval.
„Pusťte mě."
„Nebo co?" stočil koutek rtů do škodolibého úsměvu. „Budeš křičet?"
„Jsem ninja stejně jako vy," ohradila se Saya mírně. I když jí jeho sevření nebylo příjemné, čím více se v jeho náručí vzpírala a její tělo naráželo o jeho, tím více cítila, jak jí znovu stoupal tep a tělo se rozehřívalo. A cítil to i Akihito.
„Jo a ne moc dobrá," odpověděl nevzrušeně a ruce přemístil na zadeček, který pevně sevřel. Když jí pak prsty zajel mezi stehna, Saya sebou prudce trhla.
„Přestaňte!" vytrhla se mu. Jak se však zdálo, její reakce pouze podnítila Akihitovu potřebu. Dvěma kroky zdolal vzdálenost mezi nimi, popadl ji za ramena a zády natlačil ke zdi. Sayou projela směs touhy a zděšení.
„Sice se bráníš, ale tvoje tělo po tom křičí," přejel jí palci po oblinách prsou a jednu svou nohu zaklínil mezi její. Saya se mu do hrudi zapřela předloktím. Neměla ráda, když na ni muži sahali a ze všeho nejvíce nesnášela, když to dělali proti její vůli. Přesto tlumeně zasténala, když ji kousl do klíční kosti. Kdyby byl v tuhle chvíli na jeho místě Yuujiro, nejspíše by se ani nebránila. Nechala by ho, ať se jí dotýká, líbá ji a vezme si třeba i to ostatní. Z takových myšlenek ji však vytrhly Akihitovy rty, které se lačně přitiskly k jejím. Saya pevně stiskla zuby, aby nemohl proniknout jazykem do jejích úst a zatlačila na něj, ve snaze dostat se pryč. Její síla však proti jeho byla naprosto mizivá.

„Tak sakra přestaňte!" vykřikla, když od ní uskočil. Palcem si setřel kapku krve z prokousnutého rtu a zabodl do ní šedé oči.
„Ani za nic," zavrčel na odpověď a surově ji přirazil zpátky ke zdi. Trhnutím jí stáhl ramínko košilky a celý krk začal pokrývat vlhkými polibky. Saya se znovu napjala. Možná po tom skutečně toužila. Akihitova blízkost jí sice byla proti mysli, její tělo však reagovalo chvěním a horkostí. Zrazovalo ji. Přesto se mu snažila alespoň bránit dotknout se jejího klína. Akihito jí však zkroutil obě zápěstí a ruce jí přidržel nad hlavou, zatímco jí začal stahovat kalhotky. Tohle tak prostě muselo skončit. Vždycky věděla, že se jednou najde někdo, komu se už nebude schopná bránit. A i když se jí černovlásek ani trochu nelíbil, nebyl alespoň odporný a vůči ženám přehnaně hrubý. Saya se před jeho doteky přikrčila a ze rtů jí uniklo prosebné zakňourání. Nesouhlasné i vzrušené.