Sbírka liščích příběhů

SADA

Dvě kapky z nebe k zemi se snášejí,

do tvých rukou pomalu padají.

Vzhlížíš nahoru prost všech pocitů,

přeješ si přetrhnout nitku osudu.

Dostal jsi od lásky štědrý dar,

přestože dávno ses jí vzdal.

Stále jsi milován víc než sis přál,

postav se čelem ke svým výzvám.

Krok za krokem deštěm tě vede,

kapka za kapkou dopadá před tebe.

Pod kůži vkrádá se plíživý chlad,

srdce tvé bije jako na poplach.

Do uší stále slova stejná zní,

vidíš se v každém, jež zazní v ní.

Někdo v povzdálí již dlouhý čas,

rozpoznal hluboko ukrytý jas.

Bezbranný stín kolem se míhá,

pohled upřený k tomu kdo vnímá.

Jen oči překrásné a milý hlas,

pozornost stáčí se k jinému snáz.

Časová linie vlastní palčivý bič,

práskáním nad hlavou láká tě pryč.

K jednomu úsměvu, jenž boří hráz,

jestli jej poznat blíž tázat se máš.

Za hezkým úsměvem smutek se ukrývá,

bolavá minulost jizvy rozrývá.

Do rukou, do očí ukryl se chlad,

jinak se ubránit, neví jak.

Nejprve pomoc, časem přišel cit,

nakolik silný může člověk být?

Do větších spárů vtáhlo ji zlo,

silným úderem srdce zasáhlo.

Přání za přáním plnit se snaží,

trápení ve tváři úsilí maří.

Dívá se s nadšením, jež štěstí přináší,

zklamání, bolest - ze tebe přenáší.

Naděje v úzdravu ve srdci měj,

tajemství v koutku vzpurně schovávej.

Jedna neb druhá, váhavě volíš,

oběma ruku v ruce vodíš.

Ručička na váze klesá a stoupá,

na rychlou odpověď je však skoupá.

Trpící skomírá, tonoucí bojuje,

zápasům někdo upřímně holduje.

Je snadné ublížit každému z nás,

při seku sekyrou musí být ráz.

Do celku jednoho posbírat odvahu,

s pravdou stanout před nimi na prahu.

Každý má jinou životní trať,

přejít přes jinou, jak setnout nať.

Bolest a útrapy časem se zhojí,

tomu druhému, jež za tebou stojí.