Sbírka liščích příběhů

VÁNOCE JSOU TADY (2011)

Čerstvě napadaný sníh zakřupal pod botami, které na něm okamžitě zanechaly na památku svoje stopy. Eva při tom zvuku radostně poskočila, přitáhla si šálu blíže ke krku a pomalými kroky se vydala po zasněžené silnici, kterou osvětlovaly pouze pouliční lampy. Jejich světlo dopadalo v kruzích na zem a umožňovalo tak náhodným chodcům aspoň trochu rozeznat v té tmě svoji cestu. Venku byla příšerná zima, minimálně deset stupňů pod nulou, ale Evě to nijak nevadilo. V naprostém tichu kráčela po ztemnělých ulicích, naslouchala tichému praskání mrazu, vykreslujíce na tabulkách své obrazce a nadšeně si prohlížela veškeré ozdůbky ať už v oknech, na domech nebo stromech, které značily jediné... Vánoce jsou tady.

Milovala Vánoce na vesnici, kde každý ještě i v dnešní uspěchané době poctivě dodržoval všechny zvyky starých svátků a neopomínal jejich pravý význam. Ve městech se to již stávalo rutinou díky předhánění a soupeření mezi lidmi. Nedokázala ani popsat jak byla šťastná, když začal padat první sníh. Hned se musela obléci a vyběhnout ven, aby zase po tom dlouhém roce ucítila na své tváři chladivý dopad vločky a nechala svůj drobný nosík ztuhnout do něčeho necitlivého proudícím chladem, zaručujícím dlouhou trvanlivost bílé pokrývky.

Už jako malá holka se každý rok těšila na okamžik, kdy ji ráno probudila lahodná vůně pečící se vánočky a z postele vytáhl veselý hlas, oznamující přichystanou snídani. Po ní se každý z rodiny ujal své každoroční role jednoho z vánočních elfů. Eva vždy byla pomocným skřítkem v kuchyni, který mamince asistoval při pečení cukroví, zdobení perníčků a samozřejmě i při ochutnávání, protože jak vždy maminka říkávala, co by to bylo za kuchaře, kdyby svůj výtvor neochutnal? Naopak její malý bratříček byl pomocník tatínka, se kterým se pokaždé ujal největší zodpovědnosti. Sehnat pořádný stromek, který poté společně ozdobili všemi ozdobami, které doma nalezli. Jak naplňující to byl pocit, když u rodinného krbu, ve kterém radostně plápolal oheň, pobíhali okolo stromečku a věšeli na něj skleněné, papírové, ale i perníkové ozdoby, posypávali ho barevnými třásněmi a nakonec ho nechali rozzářit se světýlky, které rozverně blikaly do rytmu hrajících koled. Celou tuto milou atmosféru podtrhovala vánoční hvězda, kterou dříve Eva, když byla malá, a nyní její bratříček s tatínkovou pomocí usadil na špičku stromku.

Eva už dávno nebyla malá holka. Věděla, jak to s Vánocemi opravdu je, i jak je to ve skutečnosti s Ježíškem. Přesto měla pokaždé při pohledu na ozdobené okno některého z domů zvláštně hřejivý pocit a dělalo ji radost každý rok společně s bratříčkem sepisovat dopisy pro Ježíška, kde se vypisovali ze svých tužeb a přání. Poté je umístili za okno, odkud do druhého dne díky rodičům zmizely. Smála se, když viděla nadšený pohled bratříčka, který radostně vykřikoval, že si Ježíšek vzal jeho dopis, a pokaždé si musela vybavit, jak vykřikovala se stejným pohledem úplně to samé ještě před několika málo lety ona. Bylo jí jasné, kdo za tím stojí a kdo je opravdovým Ježíškem. Vždyť z drobné části jím byla už i ona sama, když obdarovávala členy své rodiny nějakou drobností, ale někde ve skrytu duše zůstávala tím naivním dítětem, které neustále věřilo, že někde ten skutečný Ježíšek přeci jen existuje a všechny je odtamtud pozoruje.

Sehnula se a do dlaní nabrala hrst studeného sněhu, který vzápětí vyhodila do vzduchu. S hlavou zakloněnou pak s úsměvem vnímala i sebemenší vločku, která se po doteku s její kůži proměnila v drobnou kapku, jež stekla dolů. Ještě několikrát to gesto zopakovala, než byla nucena nepříjemně pálící dlaně schovat zpět do kapes a zkřehlé prsty třít o látku, aby se do nich vrátil opět cit. Kdyby se jí teď někdo zeptal, co vlastně znamenají Vánoce, bez rozmýšlení by mu odpověděla, že pro ni je to štěstí, které jí přináší čerstvý bílý sníh, právě upečené vonící cukroví, rodina, která je za každé okolnosti pospolu a stromeček prohýbající se pod ozdobami, ať už se pod ním nacházely nějaké dárky nebo vůbec nic. Protože věcný dárek neznamená nic ve srovnání s dárkem v podobě chladivého poprašku, sypajícího se z nebe.