Ad infinitum

4. Neplánovaný přesun

Theo by později Belle rád Dracovo jednání popsal jako nepřehnané a naprosto v pořádku, ale odtušil, že by mu stejně nevěřila. Crabbeův stav mluvil sám za sebe.

„Možná, že bys ho měl už nechat," řekl opatrně, protože Draco momentálně klečel nad Crabbem a častoval jeho obličej jednou pěstí za druhou. Vůbec mu nepřišlo divné, že se smrtijed nebrání a nesnaží si svůj obličej krýt. „Už má dost, Draco!" zvýšil hlas, ale blonďatý muž jako by ho nevnímal.

Theo se zamračil a s povzdechem vytáhl hůlku. Dělal to nerad, ale jak znal Draca, když se mu zatmí před očima, bez kouzel ho nedokáže zastavit ani Bellatrix. A proto svého přítele s těžkým srdcem a s pomocí jednoduchého kouzla odhodil stranou. Draco ztěžka vydechl, když se zády potkal s kamennou zdí, načež se svezl na zem, na které zůstal chvíli ležet, než se dlaněmi zapřel o podlahu a vyškrábal se na nohy.

„Promiň, musel jsem," povzdechl si Theo a omluvně se na něho usmál, zatímco Draco ho zabil pohledem, který vzápětí stočil na Crabbea. Ten se nadzvedl na loktech, chrčel, sípal a plival krev.

„Překročil jsi hranici, Crabbe!" zavrčel na něho Draco a smrtijed na něho z podlahy zamžoural. Moc na něho zřejmě neviděl. Do očí mu stékala krev z velké tržné rány na čele a levé oko mu okamžitě napuchlo, takže z něj měl jen jakousi hadí štěrbinu.

„To ty taky, miláčku..."

Draco i Theo sebou polekaně škubli a oba dva okamžitě šlehli pohledem ke dveřím, ve kterých stála Bellatrix s rukama složenýma na hrudi a s nespokojeným výrazem vyrytým v bledém obličeji.

„Jsi zpátky," poznamenal Draco něco, co bylo úplně zbytečné a naprosto jasné.

Černovlasá smrtijedka se ušklíbla a vstoupila do Crabbeovy cely. Theodore o krok uhnul stranou, aby neprošla přímo skrz něj. „Snape mě zavolal," zodpověděla mu nevyslovenou otázku. Draco nakrčil nos. „Vysvětlíte mi, co se tady stalo?" položila jim otázku, která byla ve skutečnosti příkazem.

Draco na chvíli semkl čelisti k sobě, neboť se ho znovu zmocnil neuvěřitelný vztek. Nejradši by do Crabbea kopal až do zítřka. Vztek ho pohltil tak moc, že zjistil, že Belle v tuto chvíli vlastně ani nedokáže odpovědět, aniž by se mu rozčílením netřásl hlas. Theovi to nejspíš došlo, proto se ujal role vysvětlit všechno a nevynechat nic. Ostatně oni dva se nemají čeho bát, jelikož se nedopustili ničeho špatného. No možná až na to, že Draco málem umlátil Crabbea k smrti a on tomu pokojně přihlížel.  Ale nad tím madam Lestrangeová jistě přivře oči.

Bellatrix po jeho poměrně dlouhém monologu zůstala pár minut mlčet. Jen pomalu těkala pohledem mezi Dracem a Crabbem a zdálo se, že nad něčím důkladně přemýšlí.

„Draco, počkej na mě u schodů. Theodore, ty máš, pokud si dobře pamatuju, už dvacet minut hlídkovat na Příčné. A drahý Crabbe... my dva si teď spolu trošku popovídáme..." zasyčela tiše a vytáhla si hůlku.

Crabbe na zemi vykulil nenapuchlé oko a chrčel něco na svou obranu, Bellatrix ho ale vůbec nevnímala, protože si právě pečlivě pomalu rozepínala cestovní plášť knoflík po knoflíku a bezstarostně, úplně pokojně si u toho tiše pobrukovala jakousi tajemnou melodii.

Theo s Dracem si vyměnili pohled a oba bez protestu opustili celu, načež za sebou zavřeli dveře. Ačkoliv oba kráčeli dlouhou sklepní chodbou mlčky a každý byl ztracen ve svých vlastních myšlenkách, oba dva mysleli na to, že by teď v Crabbeově kůži nechtěli být ani za Bezovou hůlku.

Procházeli právě kolem Hermioniny cely a oba dva současně zastavili, když zjistili, že dveře jsou otevřené. Nahlédli dovnitř a zarazili se, jelikož cela byla prázdná.