Ad infinitum

5. Za zdmi Bradavic

Bylo ohromně zvláštní být zase tady. Na místě, kde pro něho vlastně všechno začalo a před necelým rokem i skončilo. Nemá na tohle místo zrovna nejšťastnější vzpomínky, ačkoliv pár z nich za uchování si je v paměti rozhodně stojí.

Ohrnul nos a zamračil se na portrét jakéhosi cápka, který na něho začal vrčet, že tady nemá co dělat a že patří do Azkabanu jako všichni vrahové. Vkročil na schody a sešel o patro níž, na kterém se nacházela Pansyina pracovna.

Draco chvíli přemýšlel, na jakou jeho vraždu ten chlápek z portrétu naráží, ale nakonec došel k závěru, že nejspíš na tu Brumbálovu, když se nachází v Bradavicích. To bylo úsměvné, Albuse Brumbála totiž vůbec nezabil on, ale Snape. Sice jeho vraždu naplánoval i vytvořil podmínky k tomu, aby se ředitele školy dalo bez problému zabít, ale Brumbálovu krev má na rukou Severus, ne on.

Ale na tom v závěru vůbec nezáleží.

Zastavil se před dveřmi a s úšklebkem na rtech si přečetl zlatou tabulku, která na nich byla.

Pansy Parkinsonová
profesorka Přeměňování

Svět se v prdel obrací, když se Pansy stala profesorkou v Bradavicích. Ale přeje jí to. Čtyřikrát důrazně zaklepal na dveře a čekal. Bylo to jejich znamení odjakživa - čtyřikrát zaklepat, aby věděli, že za dveřmi čeká jeden z nich. Lidé totiž obvykle na dveře zaklepají třikrát.

Nemusel čekat dlouho. Dveře se během chvilky otevřely a stála v nich Pansy Parkinsonová v celé své chladné kráse.

„Pojď dovnitř," vyzvala ho bez pozdravu a nakoukla do chodby, aby zjistila, zda je někdo nepozoruje.

Ušklíbl se, protáhl se mezi ní a dveřmi a beze slova vstoupil do její pracovny. Tohle byla celá Pansy. Nikdy neprojevovala žádnou emoci na veřejnosti, až příliš si zakládala na tom, jak na ostatní působí. Taky měla ohromně ráda, když se lidé v její společnosti cítili nejistě a ohroženě, místy až nepříjemně.

„Hezké..." zhodnotil její kabinet Draco a ušklíbl se. Vůbec mu to tady hezké nepřipadalo, spíš přezdobené a příliš luxusní na to, že se jedná jen o kamrlík na škole. Jenže Pansy se s něčím obyčejným nikdy nespokojila. Ani s nikým...

„Nežvaň a sundej si sako!" přikázala mu černovláska a hůlkou zamkla dveře, načež ji odložila na stolek opodál. Vzápětí si sundala hábit a odhodila ho na křeslo. Měla pod ním jen spodní prádlo, očividně na něj čekala.

Smrtijed se křivě usmál, bez protestu si sundal sako a ledabyle ho odhodil na stejné křeslo. V další vteřině už měl Pansy pevně přivinutou k sobě a divoce ji líbal, zatímco ona mu netrpělivě rozepínala knoflíky na košili. O minutu později ji vysadil na její vlastní pracovní stůl a dostat se mezi její nohy bylo tentokrát rychlejší než kdy dřív.

Pansy Parkinsonová je jeho dlouholetá kamarádka. S výhodami. Tento vztah mu dokonale vyhovuje. Není v tom nic víc než sex. A přátelství. A tyto dvě věci perfektně oddělené. Přátelství nezasahuje do sexu a sex do přátelství, je to vážně výhodné pro oba.

Žádný pitomý vztah plný těch pitomých citů a dalších zbytečností by nezvládl. Ani by na to neměl čas. Plus je jeho srdce nedobytné a chladné jako led. Nikoho k sobě nepotřebuje. Nikoho k sobě nechce. Rozhodně by si nepřál být zlomený jako tenkrát Theodore, když ho Daphné po téměř tříletém vztahu ze dne na den opustila. K čemu tyhle vztahy jsou? Jedině k tomu, aby člověka zničily.

***

Když po více jak hodině, dokonale uspokojen, vstoupil do svých komnat, čekalo tam na něho nemilé překvapení. Nedal na sobě nic znát a pokojně vstoupil dovnitř.