5.

334 16 0
                                    

„Zdravím, žáci. Dnes začneme poněkud neobvyklou hodinou, kterou absolvoval i třetí ročník." Pověděl Remus. Tris věděla, co si pro ně připravil, protože o tom mluvil celý měsíc před začátkem školy. „Co si myslíte, že by se mohlo schovávat v téhle skříni?" Zeptal se a ukázal na skříň, která sebou škubala do všech stran. Tris vzala místo vedle Cho Changové, dívky z Havraspáru, do které byl Potter už rok zblázněný. „Takže, co ty a Cedric?" Zeptala se rovnou. Tris na ní upřela úsměv, ze kterého Cho radostně vyjekla. Remus se na ně otočil, upřel na ně tázavý pohled. „Co kdybyste se o tu radostnou novinu podělily s celou třídou, děvčata?" Cho zamumlala omluvu a Tris provinile sklonila hlavu. Bylo jasné, že to Remus už ví. Drby se na této škole šířily rychle, a to i mezi učiteli. „Tak se nehlaste všichni." Zasmál se Lupin a pokračoval. „V téhle skříni se schovává bubák. Doslova. Bubák, který na sebe vezme podobu toho, čeho se nejvíce bojíte. Samozřejmě vás tu nenechám umírat strachem. Budete se muset vypořádat se strachem. A to jednoduchým zaklínadlem: Riddikulus. Tak opakujte všichni se mnou," „Riddikulus." Pověděli. „Abyste bubáka zahnali, nestačí vám jen tato formule. Budete potřebovat i představivost. Musíte si představit, co tu věc, které se bojíte uděláte směšnou. Slečno Changová, když jste se tak rozpovídala, mohla byste prosím předvést?" Cho polkla. Kývla a roztřeseně vytáhla hůlku. Namířila na skříň, ze které se během příštích pár sekund měl vynořit bubák. Remus ale skříň neotevřel. Viděl, jak se Cho vystrašeně třese. „Slečno, posaďte se. Příště buďte prosím více tichá, když mluvíte." Usmál se a Cho se posadila. Lupin už jen všechny vyzval, aby si stoupli do řady a připravili se na zaklínadlo. Ovšem, že Tris byla jako první. Stoupla si před skříň. Čekala a během chvíle Lupin otevřel skříň, ze které se bubák vynořil. Její bubák se choval divně. V jednu chvíli měl podobu Siriuse, pak se proměnil ve velkého bílého vlka, a nakonec se změnil ve Freda Weasleyeho. Pár lidí se zmateně uchechtlo. Bubák se stále blížil a Tris tam stála a koukala na Fredovu andělskou tvář. Na jeho zrzavé vlasy a hnědé oči. V tu chvíli se před ní postavil Lupin a jen tak bubáka odehnal. Pošeptal jí, ať si jde sednout a řada postupně postupovala.

Tris seděla na lavičce před třídou. Seděla a přemýšlela. Ani si nevšimla, že hodina už skončila. Ze třídy vycházeli žáci. „Slečno Black, mohla byste mi prosím pomoci s úklidem?" Ozval se Lupin. Tris kývla, protože věděla, že jí nezbývá žádná jiná možnost. Došla k Remusovi. „Jsi v pořádku?" Tris vstoupily do očí slzy. Lupin mávnutím hůlky zavřel dveře a věnoval jí jedno ze svých teplých otcovských obětí. Ona se uvolnila a začala na plno plakat. Po pár chvílích objímání, jí Remus pustil. Utřel jí slzy a pověděl jí, že jí zajde omluvit v další hodině u paní profesorky Hoochové. Tris kývla a odešla směrem ke své společenské místnosti. Spěchala, co mohla, aby nepotkala žádného známého člověka. Samozřejmě musela potkat člověka, kterého teď nechtěla nejvíc vidět. Cedrica. Povídal si se svými přáteli, ale v momentě, kdy jí spatřil, otočil se za ní. „Tris, co se děje? Tris! Beatrice Black, Odpověz mi!" „Přestaň Cede!" Zařvala na něj zpátky. Několik žáků se dívalo jejich směrem a zmateně se po sobě koukalo. Tris po něm zakřičela nadávku a spěchala jinam. „Beatris Black, jde z tebe strach." Pověděl, stále jí v patách. Ocitli se na pohyblivých schodech. „No a co Cede! Přestaň, PŘESTAŇ, mě oslovovat příjmením! Nechcu mít se svým otcem NIC společného! Nemáš, tušení, jak je pro mě těžké každý, každičký den, zvládat všechno, co se na mě řítí." „Tris," Cedric se snažil něco říct, pravděpodobně něco, co by jí pomohla, ale ona ho nenechala. Emoce, které se v ní za celou dobu nahromadily, pouštěla ven. Všechen vztek, nenávist i lásku. A vše si to vytloukala na Cedricovi. „ZMLKNI!" Teď se jí slzy kutálely po tvářích neskutečnou rychlostí. Sestoupila ze schodů a mířila do místnosti. Cedric byl pořád za ní a snažil se jí chytit za ruku. Došli do místnosti a ona se řítila do svého pokoje. Před svými dveřmi se zastavila. „Cede, ty máš milující matku a otce. Já svou mámu nikdy nepoznala, protože umřela při mém porodu," Cedricovy oči zněžnily. Uvědomil si, proč vidí testrály, „A můj otec," sarkasticky se zasmála, „můj otec je vrah! Na útěku. A teď je pravděpodobně na cestě sem. A víš co? Abychom to hezky doplnili jsem ani-" Včas se zastavila. „Jsi co, Tris." „Na tom nesejde! Vypadni. Běž! Nechcu ti ještě víc ublížit slovy, která bych řekla. Cedricu. BĚŽ!" Zabouchla za sebou dveře a pak se o ně opřela. Slyšela kroky, které se pomalu vzdalovaly od jejího pokoje. Plakala. A teď už vůbec ne, kvůli otci, nebo kvůli bubákovi. Teď plakala proto, že věděla, že právě zranila city toho nejmilejšího kluka pod sluncem. Cítila se provinile a hloupě.

V tom někdo zaklepal na dveře. „Cedricu, řekla jsem, abys mě necha-" Přede dveřmi stál Fred Weasley a bez dotázání, bez čehokoliv, ji objal. Obtočil kolem ní své ruce, přitiskl si jí na hruď. Tris cítila vůni jeho svetru. Cítila se neskutečně uvolněně. Stáli tam a objímali se. Po chvíli se Fred koukl Tris do očí. Vzal její tvář do svých dlaní. „Tris. Vypadáš příšerně." Tris se zasmála a Fredovi poskočilo srdce, když viděl, že jí rozesmál. Utřel její rozmazanou řasenku do svého rukávu. „Tak, řekneš mi, co se stalo?" zeptal se opatrně a na něj kývla. Posadili se na postel a Tris začala vyprávět, co se stalo.

„Ano, slyšel jsem, co jsi viděla jako svého bubáka. To jsem doopravdy tak děsivý?" Zazubil se, ale Tris to nepřišlo vtipné. Nebála se Freda. Bála se svých pocitů k němu. „Co znamenal ten bílý vlk?" Zeptal se nečekaně. Tris si myslela, že se bude vyptávat na sebe, ale jeho to ani nezajímalo. Teda, v tu chvíli, kdy se Fred dozvěděl, že jej viděla ve svém bubákovi, nezajímalo ho nic víc, ale věděl, že se to teď nehodí. Ona si vzpomněla, co jí Lupin říkal už od mala. „Tris. Podstoupila jsi proměnu na animága. Ale jsi neregistrovaná. Kdyby to teď někdo zjistil, zavřeli by tě. Některá tajemství nemůžeme prozradit." Ona i Lupin si museli dávat velký pozor. Oba byli totiž jiní než ostatní. Lupin byl vlkodlak. „Frede. Já nemohu." On na ní upřel zmatený pohled.

 „Omlouvám se."

The Lonely Girl /Fred Weasley/Kde žijí příběhy. Začni objevovat