The Lonely Girl /Fred Weasley/

7.

„Utíkejte," zašeptal Sirius. „UTÍKEJTE!" Ron se odpojil od Lupina utekl. Lupin se začal proměňovat. „Tris, uteč!" Tris zavrtěla hlavou. „Ne." Řekla a přeměnila se do své podoby bílého vlka. Siriusovi se zaleskly slzy v očích. „Ty také?" Zašeptal. Setřásl ze sebe emoce a také se proměnil. Harry, Hermiona a Ron už byli pryč.

Sirius vyběhl jako první, Tris hned za ním. Společně bojovali proti Lupinovi, ale byli opatrní, aby mu neublížili víc, než je potřeba. Petingrew využil zmatku, proměnil se a utekl. Severus Snape se stále vznášel ve vzduchu. Tris neměla tušení, jak dlouho už bojují, le pomalu začal mizet úplněk. V tom se Lupin otočil, protože ho přilákalo jakési vytí z druhé strany lesa. Drápl Tris na tvář přesně pod oko. Ona zakňučela a z rány jí tekla krev. Sirius se otočil. Ztratil koncentraci. Lupin ho také drápl a odběhl. Oba se proměnili zpátky. Ona si držela dlaň na své tváři. Mezi prsty jí protékala krev. Sirius si jen držel rameno. Dobelhali se k jezeru, aby si umyli krev. „Odkdy jsi animág?" Zeptal se Sirius. „Od é doby, co se Lupin proměnil a zranil Tonksovou. Chtěla jsem jí ochránit." Sirius se pousmál. Přesunul se k ní a snažil se jí posunout ruku, aby mohl posoudit, jak hrozná rána je. „Je to jen škrábnutí. Jsem v pořádku." Pověděla, když se od něj odtáhla, aby neviděl, jak špatné to je. Pak se ale odnikud zjevili mozkomorové. „Otče?" otočila se na něj. On se koukal nahoru a z jeho tváře vycházela jeho duše. Mozkomor ho vysával. Chystal se mu věnovat polibek. „Ne! Ne, je nevinný! PROSÍM! On nic neudělal!" Ječela a z očí se jí řinuly slzy. Za ní se objevili Harry a Hermiona a snažili se vykouzlit Patronovo zaklínadlo. Tris třásla se Siriusem a snažila se jej odtáhnout od mozkomora. Vzdala to. Ležela otci na hrudi a plakala. Přišla o otce, po chvíli, kdy ho konečně získala zpět.

Pak ale ucítila otcovu ruku na jejích vlasech. „Tati!" Vykřikla a oba se posadili. „Víš, je skvělé to slovo slyšet z tvých úst po tak dlouhé době." Tris se zasmála a se slzami v očích ho objala. Sirius už plakal také. Harry a Hermiona přiběhli a ptali se, jestli jsou v pořádku. „Co se stalo?" Zeptal se zmateně Sirius. Harry začal vyprávět, že se snažili vykouzlit Patrona, ale nešlo jim to. A že pak uviděl jeho otce na druhém břehu. Že to on vykouzlil Patrona. „Ale Harry, tvůj otec..." „Je mrtvý, já vím, ale přísahám, že to byl on." Harry byl štěstím bez sebe. „Promiň tati." Zašeptala Tris. Sirius na ní vrhl zmatený pohled. „Omlouvám se, že jsem na tebe mířila hůlkou." Sirius se zasmál. „Povídáš nesmysly. Už musíš být hodně unavená."

Vydali se k hradu. „pane Blacku. Pojďte s náma. Víme, jak vás odsud dostat." Zašeptala Hermiona a Harry přikyvoval. Oba na ní vrhli zmatený pohled. Šli kousek dál, kde už na ně čekal Klofan. Všichni na něj nasedli. Klofan vzlétl a Sirius se smál. Užíval si vzduchu, který mu vlál ve vlasech. Přistáli v ukrytém rohu před východem ze školy. Sirius jim všem pomohl dolů. „Děkuju vám, Harry a Hermiono," pomalu přišel k Tris, „neboj se maličká, budu v pořádku. Slibuju." Tris už zase stékaly po tvářích slzy. Usmál se, objal ji a odletěl na Klofanovi někam do výšin. Hermiona se koukla na hodinky. „Rychle Harry! Musíme to stihnout." Tris běžela za nimi, protože chtěla vědět, co se děje. Otevřeli dveře do nemocnice. Tris vykulila oči. Zrovna Harry a Hermiona zmizeli z místnosti. „Vždyť jste byli teď tady! A teď jste tam-" Ron byl stejně zmatený jako Tris. „Nesmysl," zasmála se Mione, „Nemůžeme být přece na dvou místech najednou." Teď už se smál i Harry. Ron a Tris po sobě vrhli zmatené pohledy. „Tris?" Zeptal se. Ona jen kývla. Ron chtěl ještě něco říct, ale rozmyslel si to.

Po chvíli se začali ozývat hlasy Pomfreyové a další rozzuřené hlasy. „Určitě použil kouzlo přemístění, Severusi. Až se tohle proslechne na veřejnosti..."

„NIKAM SE NEPŘEMÍSTIL!" zaburácel Snape, který už byl velice blízko dveřím. „NA POZEMCÍCH TOHOTO HRADU NENÍ PŘEMÍSŤOÁNÍ MOŽNÉ! V TÉHLE – VĚCI – MÁ – NĚJAKÝM – ZPŮSOBEM – PRSTY – POTTER!" „Severusi, mějte přece rozum, Potter byl přece celou dobu zamčený..." V tom se dveře ošetřovny otevřely dokořán. Do lůžkového oddělení vešli Popletal, Snape a Brumbál. Jedině Brumbál se tvářil vyrovnaně. Snape soptil. „KOUKEJTE KÁPNOU BOŽSKOU, POTTERE! CO JSTE TO ZASE PROVEDL!?" Snape a Pomfreyová se hádali. Snape ze sebe chrlil nadávky. „To by stačilo, Severusi," zarazil ho Brumbál, „zamyslete se nad tím, co říkáte." Jejich debata stále pokračovala. Tris a ostatní jen přihlouple koukali na to, co se před nimi odehrává.

„Co tu vlastně dělá ona?" Zeptal se Snape a ukázal na Tris. „Panebože slečno Blacková! Co se vám to stalo? Pojďte si lehnout." Vystřelila ze svého místa Pomfreyová. Brumbál se bolestně ušklíbl, když viděl, co za spoušť má Tris na obličeji.

Další den mohli všichni odejít. Trisina velká rána se přes noc díky Pomfreyové zahojila. Tris se ihned rozešla směrem k Lupinově pracovně. „Strejdo?" Viděla Remuse, jak si balí své věci. „Tris, ahoj." Odmítal se jí kouknout do očí. Tris k němu přišla blíže. Vzala jeho obličej do dlaní a přinutila ho se kouknout na její tvář. „Vidíš? Nic mi není." Remusovi tekly slzy. Vzal jí do náruče. „Omlouvám se." „To nic. Nic se nestalo. Táta je na svobodě. Nic se mu nestalo." Lupin se hluboce nadechl a zahnal slzy. Usmál se. „Váš kočár stojí u brány, Remusi." „Děkuji, pane řediteli," obrátil svůj pohled zpátky k Tris, „uvidíme se doma. Pozdravuj ode mě Harryho." Tris kývla, Lupin se otočil a vyšel ze své kanceláře. Koukla se, co po něm zbylo.

Poslední den školního roku byly vyhlášeny výsledky školního poháru. Samozřejmě, že vyhrál Nebelvír. Hostina se proto konala v barvách nachových a zlatých. Tris si zrovna balila své věci do kufru. „Tak jaký byl tvůj první rok?" Ozval se Fred za jejími zády. Otočila se. „Frede!" Usmála se a vykročila k němu. „Plný zážitků, řekněme." Fred se na ní chápavě usmál. „Víš, že tady máš jizvu? Na obličeji. Doteď jsem si toho nevšiml." Podotkl. Natáhl prst k její tváři a přejel jím po jizvě. Tris se na něj koukala. „Mám jí teprve pár dní. Jde vidět moc? Budu jí muset více maskovat-" „Podle mě je nádherná." Pověděl. Obdivně na ní koukal a topil se v jejích očích. Tris se usmála a omluvila se. „Za co?" „Za to, že ti nemůžu říct pravdu." Zašeptala, vzala zavazadlo a odešla. Fred zůstal stát v jejím pokoji úplně sám. Vzpomněl si na ten výboj energie, když se dotkl její tváře. Polknul a zavrtěl nevěřícně hlavou. „Tupče," řekl si pro sebe, „má Cedrica. Přestaň si lámat srdce." Pomalu se vydal dolů po schodech, aby se mohl sbalit domů.

Ve vlaku seděla se Cedricem. Opírala se o jeho rameno a koukala z okna. Přemýšlela nad tím, co všechno se stalo. Cedric si její jizvy ani nevšiml. Seděla a pomalu usínala. Ve vedlejším kupé seděl Fred, George a jejich přátelé. Ozýval se od nich smích a různé rány.

Od chvíle, kdy vystoupili z vlaku se ti dva neviděli. Ale přesto se pořád otáčeli a hledali se v davu. Už teď se nemohli dočkat na další rok v Bradavicích.

-------------------------

Ahojky, tak toto je konec Vězně z Azkabanu. Zítra vyjde první kapitola Ohnivého poháru. A máte se na co těšit :) Tris zamíří do Bradavic do svého pátého ročníku.