9.

154 14 0
                                    

„Cože?" Tris vyjekla. „Vím o to, co bylo mezi tebou a Frederikem." Tris na sucho polkla. Neměla tušení, co měla dělat. Cedrik se dozvěděl o to, co mezi nimi bylo. Možná by měla něco říct, ale ona jen stála a koukala na něj.

„Ale to bylo ještě před námi dvěma," zalhala. „Ano, já vím. Přišel za mnou Fred a řekl mi to. Konečně jsem dostal vysvětlení, proč tě Fredova slova tak zranila. Byli jste zamilovaní!" Spadla jí brada. Cože? Fed přišel za Cedrikem a lhal o nich dvou. Proč? Kdyby Fred býval řekl Cedrikovi, jak to doopravdy byl, docílil by jejich rozchodu. Jenže Fredovi nikdy nešlo o to jí ublížit. Šlo mu jen o to, aby byla šťastná. Koukali na sebe. Napětí by se vdalo krájet. „Takže...?" zeptala se nejistě Tris. „Takže mi nemusíš příště něco tajit," odsekl a odešel z jejich pokoje. Tris nechápala, co se děje. Měla pocit, že by se měla cítit provinile, nešťastně nebo smutně. Ona však necítila ani jedno. Byla zmatená. Seděla na posteli a přemýšlela nad tím, co se stalo. Věděla, že tímhle se jí Fred snažil něco naznačit. Otázkou bylo, co? Bylo to varování, že řekne pravdu nebo tím říkal, že se omlouvá a už je v pořádku? Náhle cítila potřebu s ním mluvit. Zakručelo ji v břiše, takže se zakousla do bagety, kterou si sebou přinesla. Vůbec jí nezasytila, takže se už podruhé vydala do Velké síně. Každý člověk, kterého cestou potkala, na ni ukřivděně zíral. Zahlédla změť zrzavých vlasů zahýbajících za roh. Zrychlila krok. „Frede!" Zrzek se otočil. „Špatně," odpověděl, když došla až k němu. George nezpomaloval. Tris musela běžet, aby stíhala jeho krok. „Georgi, můžeš se na chvíli zastavit? Proboha!" George se k ní prudce otočil. „Proč? Abys na mě řvala jako na mého bratra? Co máš za problém teď?" Tris couvla, když na ní George prskal. „Přesně o tom chci mluvit, Georgi." Koukl se na ni a v jeho očích se zračilo něco temného. „Ne," odsekl a už byl pár kroků od ní, když ho chytila za zápěstí. „Georgi, já za to nemůžu." „A kdo teda? Voldemort?" Prohodil ironicky, ale když ho chytla za zápěstí, ale když spatřil její výraz, zarazil se. „Cože?" Tris otevřela pusu, aby mu vše vysvětlila, ale v tom uslyšela Fredův hlas. „Co se tu děje?" Prudce otočila hlavu a pustila Georgovi ruku. Fred měl povytažené jedno obočí. „Tris s tebou chtěla mluvit," zamumlal George a spěšně odešel. „Co je to tentokrát, Blacková? Máš pro mě přichystané další urážky? Nebo sis přišla trochu porýpat do mého zlomeného srdíčka? Nebo-" „Můžeš zmlknout, Frede? Chci ti něco vysvětlit. Ne tady." Tentokrát nemířili do astronomické věže, nýbrž někam dolů. Prošli kolem kuchyně a mrzimorské společenské místnosti. Vešli do dveří vedle učebny lektvarů. Fred si těchto dveří nikdy nevšiml. Zavřel za sebou. „Takže?" Tris se zhluboka nadechla. Bude si myslet, že jí přeskočilo. Otevřela pusu, aby vše vyklopila, ale z úst ji nevyšla jediná hláska. „Tris, jestli je to všechno, tak půjdu." Otočil se, sáhl na kliku, ale v tu chvíli to Tris vyšlo z hrdla. Úplně jinak, než plánovala, ale aspoň se jí povedlo promluvit. „Voldemort je zpátky," Vrhl na ni zmatený pohled. „Cože?" „Voldemort je zpátky," zopakovala. „Ale, jak je to," v očích se mu náhle rozjasnilo, „ten balíček." Tris kývla. „Proto se chováš tak divně! Musíš to říct Brumbálovi," přikázal pevným hlasem. Tris zavrtěla hlavou. „To nesmím," Fred se jedovatě zasmál. „To myslíš vážně, Beatris? Musíš mu to říct." „NEŘEKNU MU TO!" „V tom případě mu to řeknu já." „Ne, ne, ne! FREDE! Stůj!" Nevěděla, jak ho zastavit. Vytáhla hůlku a zakřičela zaklínadlo tak nahlas, že by to slyšeli i skřítci v kuchyni. „PETRIFICUS TOTALUS!" Fred se zastavil uprostřed kroku. „Frede. Moc se omlouvám, ale nemám jinou možnost," přistoupila k němu. Jediné, co Fred mohl dělat, bylo pohybovat očima. Pohladila jej po tváři. V jeho očích se zračil jasný vztek. Nebýt toho pitomého zaklínadla, ucukl by. „Tohle nemůžu riskovat. Kdybys to řekl Brumbálovi, všichni, na kterých mi záleží, by zahynuli. Nemůžu o tebe přijít, Frede. Potřebuji, abys na to všechno zapomněl, chápeš?" Z očí jí tekly slzy. Fred si uvědomil, co tím myslí a ze všech sil se snažil vydat nějaký zvuk. Cokoli, co by jí přimělo změnit své rozhodnutí. „Miluji tě, Frede. Vždycky budu, a to je ten problém," utřela si slzy a nasadila rozhodnutý výraz. Políbila ho a namířila na něj hůlku. „Obliviate."

Plně se soustředila, aby nevymazala více, než co je nutné. Vymazala celý tento rozhovor. Vymazala všechny jejich polibky, všechnu jejich lásku a nahradila ji silným přátelstvím. Lámalo jí srdce všechno mazat, ale neměla jinou možnost. Potřebovala přestat lámat jeho srdce. Freda zachvátilo nepříjemné šimrání. Pomalu se mu zatmívala mysl a on zapomínal, jak měkké byly její rty. Jak chutnala, jak voněly její vlasy, když se vykoupala. Jak voněl její parfém. Zapomněl na ten hřejivý pocit, který se mu rozléval v břiše kdykoli se na něj usmála. Zapomněl na to, jak rád jí dával polibky na její krásnou jizvu.

Zapomněl na vše, co měli. A společně měli všechno.

Jediné, co mu v mysli zůstalo, bylo jejich půlnoční povídání na střeše astronomické věže. Pamatoval si všechny jejich prkotiny, co spolu s ní a Georgem prováděli havraspárům. Kouzlo přestalo fungovat a jemu z úst uniklo poslední miluji tě a jeho svět se ponořil do temnoty. Utřela mu slzy a svižně odešla. Když Fred otevřel oči, byla už pryč. Spěchala po schodech nahoru. „Tris!" Zase Fred. „Ahoj, Freddie," zazubila se a zjistila, že její kouzlo fungovalo. „Tak, kdo si myslíš, že vyhraje druhý úkol?" Zeptal se, zatímco spolu kráčeli nahoru po schodech. Kolem bylo několik žáků. Pár jich na ně upřelo zmatený výraz, že se zase baví. Tris se na něj vyjeveně podívala. „Ty už víš, o čem bude?" Fred provokativně pokrčil rameny a zašklebil se. „Podle mě vyhraje Krum." Tris zavrtěla hlavou. „Dva galeony na to, že vyhraje Cedrik," vyzvala ho. Dva galeony jsou v převodu na mudlovskou sumu asi 136 korun. Nabídl mu svou ruku a Fred ji s radostí přijal. „Jsou to tvé peníze," řekl. „Budou," zazubila se a Fred se zasmál. Bylo tak krásné slyšet ho zase se smát. „Tak příště Blacková. A veselý Vánoce. Pozdravuj Malfoyátka," zasmál se a ona ho zabíjela pohledem. „Tobě taky, Frederiku." „Hej! Neříkej mi tak!" Během pár chvil už ho Tris ztratila v davu. Cítila, že to, co udělala nebylo správně, ale zároveň cítila takovou úlevu, že spolu zase mluví.

Fred seděl a vymýšlel se svým bratrem žertovné předměty. Smáli se a užívali si společnou chvíli. „Co ty a Tris? Jste už v pohodě?" Fred kývl. „Byla to jen zbytečná hádka." George na něj vrhl podezřívající pohled. Zbytečná hádka? „Mimochodem, nechtěl jsi ji pozvat k nám na Vánoce?" Ozvala se z druhého konce pohovky Ginny. „Jde k Malfoyům," oznámil. „K Malfoyům? To si děláš srandu, ne? Vsadím se, že patří k jejich kultu. Je stejná jako oni. Stoupenkyně zla." „Jsou její rodina, Harry," zavrčel Fred, kterého jeho hlášky už dost štvaly. „Rodiny si nevybíráme," doplnil ho George. „Jo, jenže ta moje je mrtvá," vykřikl, načež dvojčata zavrtěla hlavou. „Kluci, nechte toho," napomenula je Hermiona, když si všimla, že Harryho imitují. Sklonila se zpět ke svému domácímu úkolu. Ron řekl, že půjde za Harrym.

Dvojčata si ufrkla a zavrtěla hlavou. „Stoupenkyně zla!" zazpíval George s Harryho hlasem a oba dostali záchvat smíchu. „Kluci!" Okřikla je Hermiona, ale těžko skrývala úsměv.


----------------------------

Po dlouhé době zase kapitolka! Doufám, že teď to půjde jednodušeji! 

The Lonely Girl /Fred Weasley/Where stories live. Discover now