5.

194 15 2
                                    

Probudilo jí jemné zaťukání na její rameno. „Dobré ráno oslavenkyně," Cedrik jí něžně pohladil po tváři, „vstávej," zašeptal a ona se pod jeho dotekem usmála. Tris vstala a bleskově zamířila do koupelny. Měla štěstí, že si ležela na jizvě a Ced si toho nevšiml. Nanesla si na sebe líčení a přišla za Cedrikem a objala ho. Zakřenil se na ni a podal jí sklenku kakaa. „Co bys chtěla dnes dělat? Máme do šesti čas." Usmál se. „Cokoli s tebou, Cede." Oplatila mu jeho vřelý úsměv. Vytáhl něco z kapsy. Nějakou krabičku. „Otevři to." Tris na něj vrhla překvapený pohled. Otevřela ji a vydechla obdivem. V krabičce ležel náhrdelník a náušnice s motivem slunečnice, její oblíbené květiny. Její okvětní lístky byly zlaté a třpytily se ve svitu slunce. Cedrik vzal náhrdelník do ruky, přešel k ní a odhrnul jí vlasy. Dal jí pusu zezadu na krk, zapnul jí ho. Ona si nasadila náušnice. Cedrik jí podal její slunečnicové šaty, volné, aby vlály ve větru. Sám si na sebe oblékl žlutý svetr a černé kalhoty, které měly u kotníků vykvetlé slunečnice. Společně se vydali do Velké síně. K Tris pořád někdo chodil a přál jí vše nejlepší. Jí zářily oči a všem děkovala. „Beatris, tohle ti posílají moji rodiče." Pověděl Malfoy a se znechuceným obličejem jí podal dárek. „Děkuji!" Vřele se usmála a Malfoy se bolestně ušklíbl. Něco s ním bylo špatně. Dostala on nich krásný stříbrný prsten. Zalapala po dechu a ihned si ho nasadila na svůj prsteníček. Další lidé přáli a říkali jí, že se na jejich dárky může těšit na oslavě. Ona se usmívala od ucha k uchu a byla ráda za každé přání. Sedla si ke snídani a v tom, začaly přilétat sovy. Tris sov přiletělo asi pět. Každá měla v pařátech jeden velký balík plný dopisů a dárků. Vše to dopadlo před ní a ona na to vyděšeně zírala. Mrzimoři se smáli, Tris se smála s nimi. Jeden celý balík byl od Tonksové a Lupina. Další od -T, táty. Další dva balíky byly plné dopisů a pohledů. Poslední balík byl celý černý a bylo na něm naškrábáno otevři o samotě. Všichni byl zvědavi, ale Tris nehodlala otevřít něco, co očividně nebylo myšleno pro zraky ostatních. Celé to vzala do rukou a vydala se do svého pokoje. Všimla si, že Snape z onoho černého balíčku nespustil oči. Vypadal zamyšleně, ale i vyděšeně. Vešla do svého pokoje a vše to zpustila na postel. „Díky, magie," zamumlala, když pronesla lehkou formuli na zrušení levitačního kouzla. Už jej chtěla otevřít, ale vešel Fred. Tris se na něj opatrně usmála. On kývl směrem k černému balíčku a Tris pokrčila rameny. Chápali se beze slov. Tris mu gestem naznačila, aby si sedl, ale Fred zavrtěl hlavou. „Přišel jsem ti dát tohle." Vytáhl z tašky větší krabici a podal jí ji. Uvnitř byla obrovská skleněná kopule, ve která byla krásná slunečnice. Plně jako v mudlovské knížce Malý princ, tam ovšem byla růže. „Počasí se mění podle venku." Podotknul a když si všiml jejího zmateného pohledu, vzal jí to a položil to oknu. Během chvíle ve sklenici začalo padat několik listů, stejně jako ve sněžítku a slunečnice se natočila směrem ke slunci. Vyrazilo jí to dech. Snažila se něco říct, ale z jejích úst nevyšel žádný zvuk. Fred se pobaveně zasmál. Udělala pár kroků l němu a objala ho. On si položil hlavu na její vlasy a nadechl se její vůně. Voněla jako, jako láska. Jinak by to popsat nedokázal. „Děkuji," zašeptala. Odtáhl se a dal jí polibek na čelo. Bylo mezi nimi tolik bolesti a touhy. Usmál se a odešel. Ona se otřepala a vrhla se na dárky. Nejdříve otevřela balík od otce. Zasmála se. Táta jí poslal další žlutý svetr, o kterém celé léto básnila.

Už jsem nedokázal vydržet to tvé škemrání. Vše nejlepší, beruško.

-Táta

Zavrtěla hlavou a usmála se. v létě spolu s tátou strávili hodně času. Vždy se v noci vypravili z domu a běhali po lesích jako dva vlci. Doslova. Další dárek byl od Tonksové a Lupina. Teta jí darovala další desku. Tris radostně vyjekla a ihned jí dala do gramofonu. Poslouchala líbeznou hudbu, která přímo vybízela k tanci. Od Lupina dostala nový skicák a tužky na její výtvory, které sice nedělala často, ale vždy byly úžasné. Už dlouho nekreslil. V dalším balíku bylo několik dopisů a pohledů od členů rodiny, o kterých neměla tušení. Poslední byl černý balí. Bála se ho otevřít, protože měla neblahé tušení, od koho by mohl být. Otevřela ho. Na vrchu byl elegantní černý papír, na kterým bylo stříbrně napsáno její jméno. Její srdce jí bušilo až v krku.

Milá Beatris Black...

Ten rukopis nepoznávala. Stejně začala číst dál.

Milá Beatrice Black... Doslechnul jsem se, že letos oslavuješ své patnácté narozeniny. Posílám ti nabídku, kterou ovšem nebudeš moci odmítnout. Jestli odmítneš, budeš muset umřít. Tento rok bude pod mým vedením, uvidíš. Celá naše rodina tě pozdravuje. Především Bella. Samozřejmě Malfoyovi, ale přepokládám, že ti Draco dárek předal. Také jsem si dovolil něco ti pořídit. V krabici najdeš šaty, u kterých trvám, aby sis je vzala na naše blížící se setkání. Jsou elegantní, řekl bych. Můžeš s sebou vzít papínka, ale nedoporučoval bych to. Setkáme se 27.6, dva dny po konci třetího úkolu u Malfoyových. S láskou:

Tom Riddle, Narcissa a Lucius Malfoy, Severus Snape, Bellatrix Lestrange a další.

Těšíme se na bližší seznámení.

Tris polkla. Tom Riddle je původním jménem Voldemorta. Což znamená, že žije. Vytáhla z krabice černé šaty po kolena. K nim byly doplněné i náušnice a náhrdelník. Vše bylo smutně černé. Koukla se na prsten. Rozhodně měl s tímhle vším něco společného. Zaklapla víko a dopis schovala pod matraci, aby jej nikdo náhodou neobjevil. Hned se vydala za Malfoyem.

„Malfoyi," zavrčela a Draco na ní vrhnul zmatený pohled. Chytila ho za paži a sykla: „Co to má k čertu znamenat?" Draco na sucho polknul. Pojď se mnou. Vydali se spolu do nějaké chodby, kterou Tris neznala. Koukala na něj s plno otázkami na jazyku, ale ani jednu nedokázala vyřknout nahlas. „Je zpět," začal Malfoy a po tváři se mu rozlil ztrápený výraz. „Ještě nemá plnou moc, ale plánuje to. Bude mocnější než kdy předtím." Koukali na sebe. „Proč vybral zrovna mě?" Zeptala se se slzami v očích. „Netuším. Hádám, že to bude něco jako platba za tvého otce." Ona kývnula. „Ten prsten... Nesmíš ho za žádnou cenu ztratit, jasný? Voldemort ti ho poslal přes mé rodiče. Nevím, co to je, ale jestli ho ztratíš..." Tris se ihned pokusila prsten sundat. Nepohnula s ním ani o milimetr. Draco se bolestně zašklebil. „Nesmíš to nikomu říct, Tris. Ani Fredovi, ani Cedrikovi, nikomu. Víš, co se stane, jestli se někdo dozví, že jsme s ním v kontaktu? Umřeme. To se stane. A co hůř. Zabije i naše blízké. Nedej na sobě znát, že je něco špatně. Jdi na oslavu a užívej si. Dokud máš tu možnost." Po tomhle odešel. Bylo jí špatně. Točila se jí hlava. Vyběhla do svého pokoje přímo na záchod a vyzvracela se. Otočila klíčem v zámku a vytáhla prášky na uklidnění. Její srdce bylo jako o závod. Její ruce se neskutečně třásly snažila se vysypat si pár prášků na ruku, ale většinu jich vysypala. Hodila si tři tablety do pusy a snažila se hluboce dýchat. Po pár minutách přišla úleva. Posbírala, co rozsypala a dala to na své místo. Pokusila se usmát a vyšla na hodinu.

Nedokázala vyhnat tu jednu myšlenku z hlavy.

Temný pán je zpět.


-------------------- 

:O

The Lonely Girl /Fred Weasley/Where stories live. Discover now