Ve stínu mafie

5.

Probudila jsem se a doufala, že je ráno. Otevřela jsem oči a podívala se na budík vedle mě. Bylo něco málo po půl třetí ráno. 

Věděla jsem, že neusnu, a tak jsem se oblékla do tepláků a mikiny. Vzala si zapalovač a krabičku cigaret a vyšla z pokoje. Opatrně jsem zavřela dveře, abych nikoho nevzbudila. 

Šla jsem na terasu. Otevřela jsem dveře a vděčně nasála svěží vzduch. Ale nebyla jsem tam sama. Tobi se opíral o zábradlí a koukal někam do blba. V ruce držel zapálenou cigaretu. Vypadalo to, že mě ani nezaregistroval. 

Podívala jsem se směrem, kam se díval. Bylo krásné, pozorovat les v měsíčním světle. Byl skoro úplněk, díky tomu bylo celkem světlo. 

Podívala jsem se na něho znovu. Měl jen kraťasy a tričko. 

,, Není ti zima?" zeptala jsem se, ale odpovědi jsem se nedočkala. 

Šla jsem k němu blíž a zamávala mu před očima. ,,Hej, není ti zima?" Překvapeně sebou trhnul. ,,Co si říkala?" ,, Ptám se, jestli ti není zima." ,,Aha. Nebyla, než si to řekla." 

Myslela jsem, že půjde do svého pokoje, ale on dál zíral před sebe.

Najednou přerušil ticho. ,, Víš jak jsem ti říkal, že mě unesli. Byla to lež." 

Překvapeně jsem se na něj podívala. Vím, že mi lhal, ale nečekala jsem, že by mi řekl pravdu. Rozhodně ne teď. 

On si mého pohledu nevšiml a pokračoval dál. ,,Jednou večer jsme se vraceli z večerní procházky. Bylo mi devět, to jsem nelhal. Pár metrů od našeho domu, nás zastavili tři muži. Otce zastřelili, matku nejdřív znásilnili a pak jí uškrtili. Nevím, co chtěli dělat se mnou, ale objevili se tam muži od tvého otce. Vzali mě k sobě. Úplně si nepamatuju, co se tam přesně stalo. Jen vím, že mi tvůj otec slíbil, že najde toho, kdo může za smrt mých rodičů a mě vycvičí, abych se mohl pomstít. Tak jsem se přidal. Jen mi nedocházelo, že už nikdy nebudu moct žít normální život." 

Díval se před sebe. Ani jednou nepotáhl z cigarety. Nevěděla jsem, jak na to mám reagovat. Měla jsem nutkání ho obejmout.

,, Dneska, vlastně včera mi volal, že s pátráním končí, když se něco objeví, tak to samozřejmě prověří, ale nic víc. Jenže mě přijde, že vlastně nikdy po tom nepátral. Nikdy na nic nepřišel nebo jen na klamné stopy. Přece museli po sobě něco zanechat. Nemohli se propadnout do země." 

Už jsem se na něj nemohla dál dívat. Objala jsem ho kolem pasu. Chvíli tam překvapeně stál, ale pak si mě přitáhl k sobě blíž. 

Nevím jak dlouho jsme tam stáli, ale cítila jsem, že je promrzlý a mě z něj taky začínala být zima. ,, Pojď dovnitř." 

V objetí jsme šli k pokojům. Na chodbě jsme si popřáli dobrou noc.

Byla jsem najednou straně unavená. Sundala jsem si mikinu a tepláky. Zavrtala jsem se do peřiny a chtěla co nejdřív usnout.