Ve stínu mafie

6.

Ráno jsem se probudila trochu nevyspalá. Podívala jsem se kolik je. 

Zaspala jsem.

Rychle jsem se oblékla a vyletěla z pokoje. Přitom jsme vrazila do Tobiho. 

,, Promiň." Řekli jsme naráz. Vlastně jsme za to mohli oba, když jsme tak vystartovali z pokoje. 

Po cestě do kuchyně jsme si povídali a smáli se. Když zaspal i on, tak jsem neměla chuť chvátat. Byli jsme dva. To se vždycky líp vymluvíš.

Vešli jsme do kuchyně a všichni nás terorizovali pohledy.

,,Vy zaspíte a pak se smějete na celý barák a ani vás nenapadne chvátat?" Byl to jeden ze starších, ale nevypadal, že by byl doopravdy naštvaný. 

,, Vždyť jsme zaspali jen o pár minut," hájil nás Tobi.

,,A já se bál, že budeš mít špatnou náladu," promluvil na něj Matthew hned jak jsme si sedli.

,,Kdy jste se stihli takhle skamarádit?" ,,Brzo ráno, když jste spali." ,,Vy jste zaspali ne my, takže brzo ráno jste opravdu vzhůru nebyli." ,, To nemá cenu jim něco vysvětlovat," promluvil na mě Tobi.

 ,, Nechci ti kazit tak dobrou náladu hned po ránu, ale víš, že po tom co jsi byl drzý na šéfa, budeš mít průser," řekl Matthew, jakoby nemohl tu dobrou náladu nechat dýl. Včera mě tam poučují, ať se ho na nic neptám, a pak oni udělají tohle. 

,, Díky, to jsem opravdu chtěl hned po ránu slyšet." ,,Tak promiň."

Po snídani volal starším šéf, takže se trénink zrušil. 

Po hovoru nám řekli, ať se jdeme sbalit. Naše vztahy se zlepšili a on nás potřeboval ve městě.

Přijeli jsme, vybalili si a po půl hodině se měli sejít s Bossem.

Šli jsme do skladu, kde na nás čekal.

,, Slyšel jsem na vás víceméně chválu. Myslím, že zaslouženou. Takže dneska máte volno, jen si prostudujte papíry, které vám teď donesli do pokojů. Budete mít první společnou misi, tak doufám, že mě nezklamete." ,, Nezklameme," řekli jsme jednotně a chystali se odejít.

,,Ty tu zůstaň," kývl směrem na Tobiho. 

Čekal až odejdeme, ale i tak jsme slyšeli, jak na něj začal řvát.

Čekali jsme v jeho pokoji až přijde.

,, Má ho rád, moc mu neublíží," snažil se situaci zlepšit Paul. Jenže jsme tomu nikdo nevěřil.

Někoho jiného by zmlátil a pak zabil. Jeho nechá naživu, tím jsem si byla jistá. Měl tady i ty papíry k misi, ale nevím v jakém stavu bude.

Otevřeli se dveře a v nich se objevil jeden ze starších. 

,, Jděte si pro něj." 

Všichni jsme jak rakety vystartovali z pokoje a běželi do skladu.

Ležel na zemi a kašlal krev. Pomohli jsme mu na nohy a odvedli do pokoje. 

Zavolala jsem matce, aby ho ošetřila.

Z pokoje nás vyhodila s tím, že potřebuje klid. 

Tak jsme se přesunuli do mého pokoje a čekali, až k nám přijde a řekne, jak na tom je.

Po nějaké době se otevřeli dveře. 

,,Bude v pořádku, ale měl by být v klidu."