Ve stínu mafie

11.

Uslyšela jsem zaťukání na dveře. 

,, Dále." 

Objevil se v nich Tobi.

,, Chtěl jsem se omluvit za to jak jsem se předtím choval." Sedl si na postel vedle mě a vzal mi hlavu do jeho dlaní. ,, Vím, že sis nezasloužila, jak jsem se k tobě choval.",, Proč ses tak choval?" ,,Byl jsem naštvaný na tvého otce, a ty ses objevila v blbou chvíli na špatném místě." ,,Ta blbá chvíle trvala celkem dlouho," řekla jsem s výčitkou v hlase, ale s úsměvem jsem se k němu přitulila.

Objal mě a chvíli jsme beze slov seděli vedle sebe. 

,, Vím, kdo zabil mé rodiče." Překvapeně jsem se na něj podívala.

,, Pamatuješ, jak jsem ti vyprávěl, jak se to stalo?" Přikývla jsem a čekala co z něj vypadne.

,, Ti muži co nás napadly patřili k těm, co mě zachránili. Byly z jednoho gangu. Z tohohle gangu. Můj otec se zapletl s obchodem s tvým otcem. Když z toho chtěl vycouvat, tvému otci se to nelíbilo. Chtěli odjet z města, někam mimo vliv tvého otce. Jenže je chytil a zabil. Mě si nechal a vycvičil ze mě to co jsem teď." Koukala jsem na něj a nevěděla co mám říct.

Po nějaké době ze mě vypadlo: ,, Jseš si jistý, že se to stalo přesně takhle?",, Projížděl jsem všechny obchody tvého otce z té doby. Našel jsem jméno svého otce. Když jsem začal pátrat víc, našel jsem i pár kamerových záznamů." ,, Co s tím budeš dělat?" Odpovědi jsem se bála, ale chtěla jsem to vědět.

,, Půjdu za tvým otcem a pomstím mé rodiče." ,, Může tě zabít." ,, Já vím, proto jsem šel nejdřív za tebou." ,, Nedělej to." ,, Musím." ,, Nemusíš. Můžeme být spolu. To že umřeš tvým rodičům nepomůže." ,, Chci to aspoň zkusit." ,, Prosím ne." 

Dal mi pusu a odešel. Nechtěla jsem u toho být. Jenže jsem tady nemohla jen tak sedět, tak jsem se zvedla a šla za ním. 

Otec zrovna kontroloval novou zásilku zboží. Takže byl ve skladu.

Když jsem tam přišla, Tobi ležel na zemi s prostřeleným kolenem. 

,,U toho bys neměla být." Řekl otec, který si to kráčel ke mně a Tobimu. ,,Nech ho.",, Nemůžu. Už několikrát jsem ho měl zabít a neudělal jsem tak. Teď už to neudělám." ,, Opravdu si to udělal?" ,,Jo, jak myslíš, že se nejlépe získávají nový, mladý členi." 

Otočil se znovu na Tobiho a vrazil mu několik ran pěstí. Začal kašlat krev. ,, Prosím nedělej to." ,, Proč bych neměl?" ,, Prosím, kvůli mě." ,,Na to zapomeň." 

Podívala jsem se na Tobiho, který ležel na zemi a omluvně se na mě díval. 

Ozvala se rána. Střelil ho do hlavy. 

,,A s tebou si to ještě vyřídím," řekl mi a odešel. 

Nějakou dobu jsem se dívala na nehybné tělo, než ho uklidili.

Odešla jsem do svého pokoje. Lehla jsem si na postel a zírala do stropu

Cítila jsem smutek, bolest. Zároveň hněv a odpor k mému otci.