Ve stínu mafie

10.

Po týdnu stráveném doma jsem se vrátila. Celkem jsem byla ráda. Normální život už není nic pro mě. I kdybych chtěla, už to nejde.

,, Ahoj, jak se ti tam líbilo?" zeptal se mě na uvítanou Paul. ,, Jsem ráda, že jsem zpátky."

Když jsem se se všema přivítala, odtáhl si mě Tobi stranou.

,, Chyběla si mi." ,, Vždyť to bylo pár dní." ,,No a?" Přitáhl si mě k sobě a políbil.

Odtáhla jsem se od něj. Nechápavě se na mě podíval.

,, Víš, že o tom nesmíme nikomu říct." ,, Vím, jinak bych tě políbil už tam. ,,Nikdo o tom nesmí vědět. Ani Matthew a Paul." ,, Pochopili by to." ,, Já vím, ale čím míň to bude vědět lidí, tím líp." Přikývl a znovu mě políbil. Tentokrát jsme se nechala a přitáhla se k němu blíž.

Po pár týdnech jsem míň trénovala a víc se zaměřovala, jak vést gang a získat si autoritu. Otec říkal, že tu nebude věčně. Ale podle mě ještě tak starý nebyl a na nebezpečné akce měl lidi.

S Tobim jsme se dál tajně vídali, ale přišlo mi, že se postupně rozdělujeme.

Vracela jsem se od otce a šla do pokoje Tobiho.

Zaklepala jsem a vešla dovnitř.

,,Ahoj," pozdravila jsem ho a objala. Většinou to pokračuje tím, že mi dá pusu, pak se začneme líbat...

Jenže dneska to bylo jinak. Nevrle zamručel, odstrčil mě a dál koukal do nějakých papírů.

,, Děje se něco?" ,,Do toho ti nic není." ,, Udělala jsem něco?" ,,Ne, jen mám svých starostí dost." ,,Tak mi řekni, co se děje, třeba ti pomůžu." ,, Už jednou jsem ti řek, že ti do toho nic není!" Zakřičel na mě. ,,Fajn."

Odešla jsem z jeho pokoje a šla do toho svého. Snad bude mít zítra lepší náladu.

Jenže neměl. Vyhýbal se mi další tři dny. Pak to vypadalo, že se uklidnil, ale když jsem se ho zeptala, proč byl tak protivný, tak to vypadalo, že zase vybuchne. Proto jsem to nechala být.

Jednou jsem měla zase jít za otcem. Slyšela jsem, že uvnitř někdo je, tak jsem počkala na chodbě.

Ze začátku jsem slyšela jen tlumeně o čem se baví, ale pak po sobě začali řvát.

Byl tam Tobi. Měl by se začít ovládat.

,,Jdi si po své práci a nestrkej noc do věcí, které se tě netýkají." ,, Takže smrt mých rodičů se mě netýká?" ,,Je to uzavřené, co na tom nechápeš?" ,, To že si to uzavřel ty ještě neznamená, že je to uzavřené i pro mě." ,, Začni se ovládat, jinak ti jednoho dne proletí hlavou kulka. Teď vypadni."

Otevřely se dveře. Jen se na mě nasraně podíval a odešel.

Vešla jsem dovnitř.

,, Otče." ,, To je takový debil. Kdyby nebyl tak dobrý, tak je už mrtvý. Ale jestli bude pokračovat, tak ho to nemine." Ulevil si otec. Pak se na mě vlídně usmál. ,,Tak jde se pokračovat ve tvém vzdělání."

Byla to nejnudnější hodina ze všech, co jsem kdy s ním strávila. Ukazoval mi nějaké papíry a vysvětloval, co s tím budu dělat.

Když jsem konečně skončila, napadlo mě jít za Tobim. Ale pak jsem si vzpomněla na ten jeho nasupený pohled a na to, když jsem se posledně ptala co se stalo a radši šla k sobě.