O pár dní později už jsem byla zase doma, sama, v Pardubicích.
S Hugem jsme si sice pořád psali, ale nebylo to ono.
Všechno se to začalo rozpadat, jak jsem čekala.
Asi proto mě to ani moc nemrzelo.
"Haló?" zamumlala jsem do telefonu.
"Dlouho jsme se neslyšeli, Týno," řekl do telefonu Hugo.
"Hele neměl jsi teď mít náhodou trénink?" zeptala jsem se, když jsem koukla na hodiny, které ukazovaly jedenáct ráno.
"Žádný starosti, dopolední fázi už máme za sebou a ještě odpoledne jdeme na led a pak koukneme na zápas dětí," naznal.
"To je fajn, tak to ráda slyším, že se neflákáš," řekla jsem.
"Máš o víkendu chvilku? Neudělala by sis na mě čas, kdybych za tebou dojel?" zeptal se.
"Hele možná by to šlo, ještě si napíšeme," odpověděla jsem a šla jsem ke dveřím, protože někdo zvonil, "já se ozvu, ještě, musím končit, zatím," řekla jsem, když jsem uviděla zadýchanou Lenku.
"Co je?" zeptala jsem se.
"Jede ti auto?" zamumlala.
"No?" nechápala jsem.
"Tak potřebuju hodit do Jihlavy bráchu na zápas," řekla.
"Jo, počkej, tak jo," naznala jsem a nakonec jsem řídila.
Spontánní výlet.
"Můžeme dovnitř?" zeptala se Lenka.
"Určitě, jasně, je to zápas," usmíval se na nás jeden pán, kterého jsme potkali u vstupu do haly.
"Kámo, dík," zamumlala Léňa.
"Za nic," řekla jsem.
Sedli jsme si na tribunu a koukaly jsme na utkání.
"Skočím si na wecko, tak moment," řekla Lenka před koncem třetiny a utekla. Jako vždy.
"No nene, vzácná návštěva," zaslechla jsem za sebou známý hlas.
"Co tu děláte?" vykulila jsem oči na Huga a Míru.
"Vidíš tamhle toho pána mezi střídačkama?" zeptal se Míra.
"No?" odpověděla jsem nejistě.
"To je můj táta," řekl.
"Počkejte, takže vy trénujete tady, jo?" ujistila jsem se.
"Dá se říct, že jo," naznal Míra.
"To jsi mi nemohl říct, že tu budeš?" nechápavě jsem na Huga koukala.
"A jak jsem měl vědět, že dorazíš?" zasmál se.
"Hele, nehádejte se, když už se vidíte," řekl Míra a radši se zvedl a šel pryč.
"No, já si myslím, že si tvoje kamarádka s Mírou sedne," naznal Hugo a kývl hlavou směrem k ní.
"Hugo, radši už nic neříkej," zasmála jsem se.
"Chyběla jsi mi," řekl s úsměvem.
"Ty mně taky," špitla jsem a šla jsem ho pevně obejmout.
