Odpoledne mě čekala další náročná šichta.
Focení, natáčení a přebíhání mezi ledem a posilovnou.
Tomu říkám zábava.
Po večeři jsem zase ležela ve fotkách a videích, dokud mě nevyrušilo zaklepání na dveře.
"Už běžím!" křikla jsem a šla jsem je pomalu otevřít.
"Tak co, připravená na procházku?" zeptal se Hugo, který stál za nimi.
"Jen mi dej chvíli, převlíknu se a jdem," odpověděla jsem a začala jsem v tašce lovit rifle a triko s rukávy.
Rychle jsem to na sebe hodila, rozpustila jsem si vlasy a šla jsem za ním.
"Znáš to tady vůbec?" zeptala jsem se, když jsme bloudili uličkama kolem arény.
"Ani moc ne," zasmál se.
"Ty seš teda expert, Hugo," odpověděla jsem.
"Ono je to tak možná někdy i lepší, jen se tak toulat," pokrčil rameny, když jsme došli k obrovskému fotbalovému stadionu, kde už se nejspíš ten fotbal ani nehraje.
Všude bylo ticho a já se divila, že se ten prostor ještě nesrovnali se zemí.
"Je tu klid," pousmála jsem se a koukla jsem na něj.
"Jo, to teda," přikývl, "co ten Martin?" zamumlal po chvíli.
"Nechci o něm slyšet ani slovo už," začala jsem, "on je pro mě uzavřená kapitola," dořekla jsem.
"Určitě?" zeptal se.
"Proč tě to tak zajímá?" špitla jsem.
"Je nevím, jen je mi líto tak pěkný holky," pousmál se.
"To nemusí," začala jsem, "co vůbec ten tvůj objev? Už jsi ji něco řekl nebo naznačil?" změnila jsem téma.
"Ne, ještě nebyl čas, Týno," řekl.
"Myslíš, že by čekala napořád? Co když přijde někdo jiný a vyfoukne ti ji?" zeptala jsem se.
"Hele, v klidu, nějak to dopadne," pousmál se, "ale mám ji rád," špitl.
"Snad má i ona tebe," řekla jsem.
"Doufám, no, nepůjdeme už zpět?" zeptal se.
"Jo, klidně, můžeš ještě klidně ke mně, chci ti ukázat nějaký fotky ze dneška," usmála jsem se.
"To zní skvěle," naznal s úsměvem na tváři a nějak jsme dobloudili zase zpět k hotelu.
