No, Hugo u mě nakonec přespal.
Protože jsme si povídali dlouho do noci, než nás přemohla únava.
"Dobrý ráno," zamumlal, když se posadil.
"Dobrý, měli bychom jít na snídani," řekla jsem.
"To souhlasím, mám šílený hlad," usmál se.
"Hlavně za hodinu a půl máte trénink," zasmála jsem se.
"Tak to si musím pohnout," zamumlal, dooblékl se a zmizel.
"Týno?" ťukal na dveře od terasy po několika vteřinách Pytlajs.
"Co se děje?" zeptala jsem se a otevřela jsem mu.
"Nevíš náhodou, kde je Hugo? Svozka psal, že v noci nedošel na pokoj a nikdo ho neviděl," odpověděl.
"Netuším, ale určitě je v pohodě, Míro," pousmála jsem se.
"Pytlajs!" slyšela jsem za nízkou zídkou, která oddělovala terasy Svozila, "už došel, tak klídek," zamumlal.
"A co ti k tomu řekl?" zeptal se Pytlík.
"Hlavně ať se ho na nic neptám," řekl Svozka.
"V čem zas lítá, ten idiot," odpověděl Míra.
"No, tak Hugo se našel, vidíme se na snídani a potom na ledě," naznala jsem a šla jsem do svého pokoje.
Převlékla jsem se do teplákovky, nanesla jsem si řasenku a běžela jsem na snídani.
"Už nám něco řekneš, Hugo?" zamumlal Pytlajs, když jsem si přisedla k jejich stolu.
"Já ti nemám co říct, kámo," pokrčil rameny, "no nic, jdu, zatím čau," pousmál se a odešel pryč.
"Je divnej," začal Míňa.
"To teda, že jo," zamumlal Svozka.
"Co si o tom myslíš ty, Týno?" zeptal se Míňa.
"Já nevím, nemám na to žádný názor, je to jeho věc," odpověděla jsem.
"Co když v něčem lítá?" zamumlal Pytlajs.
"Není blbej, Míro," pousmála jsem se.
"To já vím," odpověděl.
Chvíli jsme si s klukama ještě povídali a nakonec jsem si šla připravit vybavení na dnešek.
Dneska byly v plánu tréninky jen dopoledne, po obědě kluky čekalo video před zítřejším zápasem a odpoledne a večer měli volný na regeneraci.
