"No ahoj," pousmál se Nečas, když jsem ho potkala na chodbě.
"Hm, čau," naznala jsem a hledala jsem po kapsách kartu od pokoje.
"Notak, nebuď tak protivná," odpověděl.
"Jen na tebe nemám náladu, Neči," řekla jsem.
"Ale notak, vždyť jsme bývali kamarádi," zamumlal.
"No právě, bejvávalo," špitla jsem a zaplula jsem do svého pokoje.
Ti dva mi tu ještě chyběli, fakt, že jo.
"Týno," ťukal na mě z balkonu nějaký člověk.
"Copak, Míro?" zeptala jsem se, když jsem mu otevřela.
"Nemáš nějaký moje fotky z dopoledne? Chtěl bych si dát něco na instagram," zasmál se.
"Kouknu na to, jo? Mám jich hrozně moc," zamumlala jsem.
"Fajn, kdyžtak mi to pošli na instagram prosím," odpověděl.
"Dobře," usmála jsem se.
Chvíli stál ve dveřích a rozhlížel se po pokoji.
"Potřebuješ ještě něco?" zeptala jsem se.
"Nic mi do toho není, ale ty se znáš s Kautem a Nečim?" zamumlal.
"Máš pravdu, nic ti do toho není," začala jsem, "ale jo, známe se," naznala jsem.
"Ajo, tak to jo," řekl.
"No nic, já se jdu podívat na ty fotky," pousmála jsem se.
"Jo, dík," naznal a odešel.
Chvilku jsem ty fotky upravovala a pak jsem Mírovi poslala celou složku asi s šesti fotkama.
Za moment ťukal někdo na dveře.
"Ahoj, Míňo, potřebuješ něco?" zeptala jsem se.
"Neviděla jsi náhodou Kauťáka?" naznal.
"Ne, proč ho hledáš u mě?" nechápala jsem.
"Něco jsem zaslechl," začal, "no nic, letím, čau," řekl a běžel pryč.
To už se z jiného pokoje hrnul Hugo.
"Máš připravenou techniku?" zeptal se.
"Vlastně ne, hele, jdi napřed, doběhnu tě," odpověděla jsem.
"Fajn, vidíme se u ledu," řekl a odešel pryč.
Vzala jsem si foťák, schovala jsem notebook a šla jsem pomalu ke stadionu.
Nakonec jsem to zakempila opět mezi střídačkami, kde byl tentokrát větší klid.
Téměř.
"Hele, já tě vidím a ruší mě to," zamumlala jsem, když mi jeden z gólmanů zakrýval objektiv vyrážečkou.
"Promiň, no," zasmál se, "jinak jsem Lukáš, ale říkají mi Pářa," naznal a odjel pryč.
