Doma jsem si sbalila cestovku a tašku s technikou na focení a šla jsem brzo spát.
Hned po snídani jsem totiž zamířila do Brna, manažer mě totiž prosil, abych tam byla o chvilku dřív, než kluci, že mi vše ukáže.
Potkali jsme se na hotelu, kde mi předal kartu od pokoje a řekl, že za deset minut si dáme sraz u haly.
Tam mě provedl, ukázal všechna zákoutí a nakonec jsme se domluvili, že makat začnu od zítra.
Jak jsem odcházela z arény, v kabině už se pomalu začali hromadit kluci.
O jejich pozornost jsem nestála, proto jsem radši pospíchala do svého hotelového pokoje.
Chvíli jsem si užívala klid, no nakonec jsem si zašla do města na kávu a pro jídlo.
Toulala jsem se městem a po nějaké době jsem zamířila zpět na hotel.
Očividně jsem to špatně načasovala, jelikož kolem bylo až moc mladých kluků.
"Pardon," zamumlal nějaký kluk, když do mě málem vrazil.
"Dobrý," řekla jsem a chtěla jsem pokračovat do svého pokoje.
"Týno?" naznal a já na něj koukla.
"Míra, um, Pytlík, že?" zamumlala jsem po chvilce přemýšlení.
"Jo, ty jsi dělala rozhovor s tím Hugem, žejo?" zeptal se.
"Jojo, eh, to jsem byla já," odpověděla jsem.
"Co tady děláš?" nechápal.
"Fotím," usmála jsem se a pospíchala jsem do svého pokoje.
Snědla jsem si večeři, kterou jsem si donesla z centra a chvilku jsem si lehla ke knížce, dokud mě nevyrušilo zaklepání na dveře.
"Dobrý večer, nechtěl jsem rušit, jen jsem vám donesl seznamy kluků, jak jsme je rozdělili do skupin a jejich čísla, abyste byla v obraze," usmál se manažer Michal.
"Děkuju moc, nerušíte," řekla jsem a papíry jsem proletěla očima.
"Jo, zapomněl jsem vám říct, že na balkoně má každý dvojpokoj vířivku, takže ji taky můžete využít, stejně jako masáže o patro výš," naznal.
"A nevíte kdo je vedle?" zeptala jsem se, když jsem koukla na prázdný balkón.
"Mám to v mailu, pošlu vám to za moment, zatím se mějte," usmál se a odešel pryč.
Hned potom mě vyrušilo zaklepání na dveře od balkónu.
Já tu chvilku klidu snad nikdy mít nebudu.
