Zašla jsem taky na večeři a po ní jsem šla stříhat video, ať alespoň chvíli zas myslím na něco jiného.
"Týno, jsi tu?" slyšela jsem zaklepání na dveře od pokoje.
"Už běžím," zamumlala jsem a neochotně jsem se zvedla.
"Máš chvilku čas?" zeptal se Hugo, který stál za dveřmi.
"Na co?" nechápala jsem.
"Na malou procházku," pousmál se.
"Teď v půl devátý večer, když je skoro tma?" zakroutila jsem hlavou.
"Chtěl jsem tě vytáhnout na vzduch a popovídat si, moc jsme se totiž neviděli," objasnil.
"Povídat si můžem kdekoliv," pousmála jsem se.
"Tak fajn, tak tu procházku dáme zítra po obědě?" zeptal se.
"Jo, ráda," odpověděla jsem.
"Co tvoříš?" zamumlal a koukl na notebook.
"Jen experimentuju s videama," usmála jsem se, "nikdy jsem to moc nezkoušela, ale z vašeho kempu nějaká krátká věc by mohla být fajn," naznala jsem a koukla jsem na něj.
Očividně byl myšlenkama úplně jinde.
"Na co koukáš?" zasmála jsem se.
"Proč máš v koši kytku?" nechápal.
"To je dlouhý příběh," zamumlala jsem.
"Hele, času mám dost," začal, "a navíc mi pořád přijde, že toho o mně víš hrozně moc a já skoro nic," odpověděl.
"Je to složitý, celkem dost," řekla jsem.
"Si spala s Nečim a Kaulym?" zeptal se.
"Co? To říkal kdo?" nechápala jsem.
"Neči včera něco naznačil," zamumlal.
"Tak to nebylo," řekla jsem.
"Můžeš mi říct celej ten příběh, já tě poslouchám," pousmál se a vyvalil se na mou postel.
"A budeš mi to věřit?" zeptala jsem se.
"Jinak bych to slyšet nechtěl, Týno," odpověděl.
No a tak jsem začala vyprávět celej můj příběh.
Začalo to vlastně už když jsem byla malá, s Nečim jsme se hodně bavili a dost jsme si rozuměli.
Postupem času jsme vytvořili partu s jeho kamarádama z hokeje.
Vlastně to nebyla parta.
Prostě já a několik kluků.
Ale nikdy mě nebrali, jako člena té skupiny.
Před rokem a půl jsem se zakoukala do Kaulyho.
Byl prostě jinej, než ti ostatní.
Nebo se mi to alespoň zdálo.
Jenže pak mi dal konec, no nakonec jsem zjistila, že celej vztah se mnou byla jenom jedna velká sázka s těma dalšíma hokejistama, který jsem považovala za své kamarády.
"No a od té doby jsem si zakázala mít cokoliv s jakýmkoliv hokejistou," dořekla jsem a zhluboka jsem se nechla.
"Páni," zamumlal a pevně mě objal.
"Jsi jeden z mála, komu jsem měla odvahu to říct," špitla jsem.
"Netušil jsem, že jsou takoví," řekl Hugo.
"Jo, to já taky ne," naznala jsem.
"Hele, asi bych měl jít," začal, když se koukl na hodinky.
"Fajn, uvidíme se ráno," pousmála jsem se.
"Určitě, stavím se pro tebe před snídaní?" zeptal se.
"Tak jo," odpověděla jsem a šla jsem ho doprovodit ke dveřím.
"Dobrou noc," pousmál se a odešel.
