27

712 31 1
                                    

"Můžu?" zaslechla jsem po chvilce ode dveří Míru.

"Jo jasně," pousmála jsem se a notebook jsem zaklapla.

"Nelituješ toho, že jsi tady?" zeptal se.

"Jak tě to napadlo?" odpověděla jsem.

"Přijde mi, že se nám od včerejška nějak moc vyhýbáš," řekl.

"To ne, jen jsem potřebovala dnes chvíli pro sebe, bez dvaceti kluků," usmála jsem se.

"Tak jo, to je fajn," přikývl.

"Míro? Za chvíli jsou tady kluci," přiřítil se na terasu Míňa.

"Jasný, počítám s tím," řekl.

"Nepůjdeš taky do vířivky?" zeptal se Michal.

Až teď, když jsem si ho lépe prohlédla mi došlo, že má jen plavky.

"Hele, já na to moc nejsem," řekla jsem.

"Bojíš se vody?" zeptal se Míra.

"Nebo seš snad mořská panna?" zamumlal Míňa.

"Ne, jen na to nemám náladu," pousmála jsem se.

"Chápu," odpověděl Míňa a šel někam pryč.

"Teď si ho celkem urazila," zasmál se Míra.

"Fakt, jo?" řekla jsem.

"Nejspíš, holky ho moc neodmítají totiž," naznal.

"Měl by si trochu zvykat, hošan," odpověděla jsem.

"A ty mě taky odmítneš?" zeptal se.

"Teď nechápu," řekla jsem.

"Nezajdem se později někam projít?" navrhl.

"Tak jo, nejsem proti," naznala jsem.

"Nebo můžeme jít klidně hned," zamumlal.

"Tak jo, za pět minut sraz před pokojem? Jen si uklidím techniku a oblíknu se," odpověděla jsem.

"Tak jo, za moment ťuknu," řekl a doprovodil mě k mým dveřím od pokoje.

"Fajn," usmála jsem se a šla jsem ihned před skříň ze které jsem vytáhla rifle, tílko a lehký svetřík.

Po chvilce jsem slyšela ťukání na dveře.

"Už letím, Míro," křikla jsem a šla jsem mu otevřít.

"Nejsem teda Míra, ale snad neruším," pousmál se Hugo.

"No, vlastně, jsme s Mírou za moment domluvení na procházku," řekla jsem.

"A-aha, takže na mě kašleš?" zeptal se.

"Hele, v klidu, nejsem tvůj majetek, jsme kamarádi," začala jsem, "už minule jsem ti říkala, že si na hokejisty dávám pozor," dopověděla jsem.

"Vždyť já vím, promiň," zamumlal.

"V pohodě," pousmála jsem se.

"Napíšeš mi, až se vrátíte?" zeptal se.

"Měla bych?" nechápala jsem.

"Chtěl jsem s tebou strávit ještě trochu času, dokud můžem," řekl.

"Jo, ozvu se," naznala jsem a on s přikývnutím odešel.

refuse // U20 CZEKde žijí příběhy. Začni objevovat