Nakonec u mě zůstal Hugo celý večer, hrozně dlouho do noci jsme si povídali.
"Už bychom měli spát, ať nejsi grogy na zápas," řekla jsem, když hodiny ukazovaly půl druhé ráno.
"Asi máš pravdu, taky jsi unavená co? A já pořád mluvím," zasmál se a otočil se bokem ke mně.
"Mně to nevadí, já si s tebou ráda povídám, jen musíš být prostě připravený na zápas," naznala jsem.
"Proč ti na tom tolik záleží?" zeptal se.
"Hele, oba jsme sem přijeli dělat hlavně svou práci," odpověděla jsem.
"Já vím, máš pravdu," řekl a natáhl se po vypínači od lampičky.
"Nebude mít Svozka strach?" zeptala jsem se tiše, když byla tma a slyšela jsem, jak se Hugo zahrabává do peřiny.
"Nebude, neboj," zamumlal a věnoval mi pusu do vlasů, "dobrou noc," řekl.
"Dobrou," špitla jsem a taky jsem se zahrabala ještě víc do peřin.
Po chvilce jsem slyšela Huga spokojeně oddechovat, no a mně se nepovedlo pořádně ani usnout.
Celou noc jsem špatně spala, budila jsem se, nemohla jsem prostě úplně vypnout.
I proto jsem si kolem šesté vlezla do županu a šla jsem si sednout na terasu.
Všude kolem byl zatím celkem klid a já se kochala výhledem na město.
Nevím jak se to stalo, ale na tom lehátku jsem usnula.
Vzbudilo mě až klapnutí dveří od terasy.
"Tak tady jsi," zamumlal ode dveří rozespalý Hugo, kterému trčely vlasy do všech stran.
"Nějak jsem nemohla spát, tak jsem se potřebovala nadechnout vzduchu trošku," řekla jsem.
"To je divný, já jsem se vyspal moc dobře," pousmál se.
"Kolik je hodin?" zeptala jsem se.
"Půl osmé," odpověděl.
"Asi bychom měli na snídani," řekla jsem.
"Jo, převlékni se a můžeme jít," pousmál se.
"Není vhodný jít v županu?" zeptala jsem se.
"Hele mně je to jedno, tobě sluší cokoliv," odpověděl a krátce mě políbil.
"Tak počkej chvilku," naznala jsem a s teplákovkou jsem zaplula do koupelny, kde jsem si alespoň rozčesala vlasy.
