Po snídani nás všechny čekal další náročný blok.
Kluci dřeli celé dopoledne a já přebíhala od jedné skupiny k druhé, abych měla alespoň nějaký materiál.
Po obědě jsem si vylezla na balkón a pod slunečníkem jsem upravovala fotky a sestříhala jsem další část do videa.
"Nebudem rušit?" ozval se Pytlajs, který došel v plavkách a za zády měl další kluky.
"V pohodě, je to i vaše terasa," pousmála jsem se a věnovala jsem se dál své práci.
"Prosím?" zamumlala jsem do telefonu, když mi volalo neznámé číslo.
"Týno, prosím, můžu s tebou na chvilku mluvit," ozval se Kauly.
"O co ti zase jde?" zeptala jsem se.
"Já vím, že jsem idiot," začal.
"Jo, to ti můžu potvrdit," odpověděla jsem.
"Já jsem to všechno myslel vážně, pořád tě miluju a od doby kdy spolu nejsme mi neskutečně chybíš," řekl.
"Promiň, ale já ti prostě nevěřím," zamumlala jsem a z terasy jsem utekla do svého pokoje.
"Týno, jsi v pohodě?" zeptal se Míra, který ihned přiběhl.
"Nech mě prosím o samotě," odpověděla jsem a nervózně jsem na něj koukla.
"Ne, nebudeš tady sama brečet do polštáře," zamumlal a pevně mě objal.
"Dík," špitla jsem a nechala jsem ho, aby mě hladil na zádech.
"Lepší?" zamumlal, když se po chvíli odtáhl.
"Jo, dík," řekla jsem a nervózně jsem na něj koukla.
Morké vlasy mu padaly do obličeje a pořád se usmíval.
"Vnímáš mě?" zamumlal, když mi rukou mával před obličejem.
"Eh, promiň, jsem se zamyslela," řekla jsem a došla jsem si do lednice pro džus.
"Že jdu zpátky za klukama ven, dojdi pak k nám," usmál se.
"Jo, dobře," naznala jsem.
No za moment jsem byla na terase, kde byl už jen Míra, Míňa, Myška a Hugo.
Ti tři si užívali ve vířivce a Hugo akorát vylézal ven.
"Všechno v pohodě?" zeptal se, když si lehl na lehátko vedle mé pohodlné sedačky.
"Dá se říct, že jo, téměř," odpověděla jsem.
"Alespoň něco, mimochodem, dlužíš mi tu procházku," zasmál se.
"Nenecháme to na večer? Ještě potřebuju upravit pár fotek a sestříhat další část videa," řekla jsem.
"Klidně, tak domluveno," usmál se a vydal se znovu směrem ke klukům.
