"Na co konkrétně?" zeptala jsem se.
"Na jeden tanec," pousmál se.
"Tak fajn," souhlasila jsem a už mě táhl na kraj parketu.
"Ségra je s tvou práci spokojená," zamumlal po chvíli.
"To jsem ráda, ale ještě nepředbíhejme, musím ty fotky pořádně protřídit a upravit," řekla jsem.
"Ale i tak, udělala jsi dojem," usmál se.
"To se často nestává," odpověděla jsem.
"Jakto?" zakroutil hlavou.
"Já nevím, přijde mi to tak," pokrčila jsem rameny.
"No, to nesouhlasím," zasmál se.
No nakonec jsme na parketu strávili 3 písničky, dokud kapela neohlásila pauzu.
"Díky," řekl, když mě dovedl zpět ke stolu.
"Já taky," pousmála jsem se a s foťákem jsem zmizela z dohledu.
"Tady se něco rýsuje," zamumala Káťa, když došla za mnou.
"Hele, je to hokejista," začala jsem.
"No a?" zasmála se.
"Ty já zásadně odmítám, poslední dobou," řekla jsem.
"Tak ale, pokud by to mělo cenu, mohla bys mu dát šanci, je celkem roztomilý," naznala Káťa.
"To nepopírám, spíš jde o to, že i kdyby, tak si nechci začínat něco s někým, s kým budu pracovat," odpověděla jsem.
"Jo, to chápu, dělej co chceš," usmála se a odešla pryč.
Chvíli jsem zase fotila nějaké momentky a potom jsem šla ochutnat něco málo ze sweet baru.
No nakonec jsem to zakempila na obrovské zahradě pod stromem, kde byla osamocená lavička.
Potřebovala jsem chvíli klid.
"Co tady děláš?" zasmál se po chvíli Hugo a sedl si vedle mě.
"Potřebovala jsem chvíli vypadnout od toho hluku vevnitř," řekla jsem.
"Jó, tak to jasný," pousmál se.
"Neměl bys už brzdit?" zeptala jsem se.
"Ale jo, budu, ale až zítra, dneska slavíme ségru!" řekl s nadšením.
"Vždyť já vím," zakroutila jsem hlavou.
"Pokud budeš pro, můžeme si klidně dát další tanec," naznal a snažil se mě chytit za ruku.
"Hele, myslím, že to stačilo," řekla jsem a radši jsem si pohotově stoupla.
"Zase mě odmítáš?" zeptal se.
"Jo, radši," zamumlala jsem a šla jsem radši zpět do centra dění.
