Další den, další práce na stadionu.
Sice jsem po nočním hovoru s Emdontonem nemohla už pak spát a vypadala jsem jako zombie, ale fotit kluky nikdo jiný nebude.
"Jsi v pohodě?" zeptal se kolemjdoucí Matěj Blümel z našeho Áčka.
"Jo, dík za optání," odpověděla jsem.
"Hele, sice přes tu roušku vidím jen tvoje očka, ale moc v pohodě mi to nepřijde," řekl.
"Fakt všechno dobrý, Maťo," snažila jsem se pousmát, i když to stejně neviděl.
"Hele víš co? Pokud vyhrajem, tak tě zvu k sobě na vínko a žádné odmlouvání," naznal a odešel směrem k šatně.
No tak to mi ještě chybělo.
A jak to dopadlo? Skončila jsem kolem desáté večer u Matěje doma.
"Tak na výhru?" zeptal se, když donesl dvě sklenky s vínem.
"Tak jo, na výhru," usmála jsem se.
"Jsem rád, že nám to teď šlape," řekl Matěj.
"To já taky, hele, hned je v redakci lepší nálada," naznala jsem.
"To věřím," zasmál se a sedl si vedle mě na sedačku.
"Fakt jsem na vás pyšná," usmála jsem se.
"To se hezky poslouchá, mohla bys nás chválit častěji," řekl.
Dlouho jsme si povídali, až mi ani nedošlo, že je tolik hodin.
"Měla bych už asi jít," začala jsem, když bylo před desátou.
"Jo? A dostaneš pokutu za vycházení po deváté, když je pátý stupeň psa," zakroutil hlavou.
"Je to jen pár ulic," odpověděla jsem.
"No právě, ustelu ti v pokoji pro hosty," řekl s úsměvem.
"Tak děkuju," špitla jsem.
"Hele udělám něco k večeři, dáš si třeba tortily?" zeptal se.
"Jo, klidně, pomůžu ti nějak?" odpověděla jsem a zvedla jsem se ze sedačky.
"Nene, dobrý, jsi tu host," usmál se.
"Tak já jdu alespoň upravit pár fotek ze zápasu," řekla jsem a z tašky jsem vytáhla notebook a z foťáku paměťovku.
Do hodiny jsem měla vybráno, upraveno a pustili jsme se do jídla.
"Díky za azyl, vůbec mi nedošlo, kolik je hodin," začala jsem.
"To je dobrý, já tady alespoň nebudu sám," usmál se a dolil nám víno, "jo, na spaní ti půjčím nějaký triko a kraťasy, jen se pak připomeň, až půjdeš do sprchy," řekl.
"Díky moc, Máťo," naznala jsem.
"Žádnej problém, dneska hraje ta dvacítka, že?" zamumlal a začal koukat na program.
"Ale až kolem půl jedné," odpověděla jsem.
"Tak jo, super, to mužem alespoň třetinku zhlédnout," usmál se.
"Tak jo, já si zatím alespoň zajdu hodit tu sprchu, jestli můžu," řekla jsem.
"Jo jasně," naznal a šel do své ložnice pro oblečení a ručník.
"Máš to tady moc hezký," usmála jsem se, když jsem koukala na prostornou ložnici s manželskou postelí, celý byt byl vlastně trochu šmrnclý do severského stylu, no a pro to jsem měla slabost.
"Díky," řekl, když mi všechny věci podával.
