Peter se stále vypořádával s druhým Lokim. Nebo přesněji... Pokoušel se přesvědčit jednoho ze svých přátel, aby se s Lokim vypořádal, zatímco on bude sledovat z povzdálí.
┈┈ ❋ ┈┈
„Kámo," řekl Ned po patnácté. „Do toho nejdu. Je to šílený. Ty jsi šílený už jen proto, že... sis tenkrát vzal původního Lokiho domů, když jsi ho našel u popelnice. Já blázen nejsem. Nebudu ti hlídat tohohle... druhého Lokiho!" prohlásil Ned šeptem, který byl ale dostatečně důrazný. Loki už byl tady, v Nedově pokoji, v Nedově domě. Celou věc řešili jen pár metrů od něj.
Ned opět pohlédl na svého potenciálního spolubydlícího; muž seděl na jeho posteli a pohledem zkoumal zbylý plátek pizzy povalující se na Nedově peřině. Byl tam už od minulého týdne. Zdá se, že Loki usoudil, že je to nechutné, protože svraštil obličej a přitáhl si kolena blíž k hrudi, jako by se od té věci snažil odtáhnout tak daleko, jak to jen šlo.
„Kámo, no tak!" pokračoval Peter. „Nemůžu ho nechat na základně Avengers. Je tam moc lidí. Nemůžou se o něm dozvědět. Ne teď. Vyšilovali by, pan strašidelný Loki by vyšiloval a pan Loki - můj přítel - by taky vyšiloval. Nemůžu dopustit, aby všichni vyšilovali."
„Tak ho pošli do nějakého motelu nebo něco takového."
„To nemůžu udělat!"
„Proč ne?"
„Protože musí být pod dohledem," řekl Peter tišeji.
„Uvědomujete si, že vás oba jasně slyším, že?" přerušil je Loki. Peter mu věnoval nesouhlasný pohled. Vypadal jako matka, která je naštvaná na své dítě, protože ji vyrušilo, když si zrovna povídala se svou kamarádkou, na kterou narazila v obchodě.
Poté se opět otočil k Nedovi. „Jsi jediný, komu věřím!"
„Nebudu ve svém pokoji schovávat nevraživého boha. Tohle je ten Loki, který během dvou dnů zabil osmdesát lidí a pokusil se ovládnout lidstvo. Nebudu ho hlídat!"
Loki protočil očima. Alespoň Ned nebyl jediný, komu se tato situace nezamlouvala. Boha napadlo, že by mohl uprchnout, ale problémem bylo, že nevěděl, jestli místo, na které ho Tesseract přemístí, nebude ještě horší než tohle. Tady se alespoň musí potýkat s pouhými dětmi - dvěma otravnými dětmi, jež pocházejí z reality, ve které je jeho druhé já okouzleno Kapitánem Amerikou. Ale mohlo to být horší. Koneckonců toho chlapce může kdykoliv zabít a utéct. Je to lepší, než být zavřený v podzemním žaláři.
Peter si povzdechl. „Dobře, fajn. Když ho u sebe necháš, dám ti první číslo Batmana."
„Cože?" zamrkal Ned. „Říkal jsi, že byl vyprodaný. Říkal jsi, že nemáš-"
„No tak jsem lhal. Prostě... si tu nech Lokiho a ten komiks je tvůj."
„Ty jeden-"
„Domluveno?"
„Vy jste ta nejotravnější stvoření na světě," přerušil je opět Loki.
„Shhh," umlčel ho Peter. „Já tady vyjednávám." Loki nad tím protočil očima, ale Peter to nechal být. „Nemůžu se starat o dva bohy," dodal směrem k Nedovi.
„Věc se má tak, Petere, že kdybys mě poslouchal, tak by ses nemusel starat ani o jednoho."
„Cože? Pan Loki je skvělý. Ne Vy, ale pan druhý Loki," dodal Peter rychle a pohlédl na Lokiho, který ležel na Nedově posteli. Poté se opět podíval na Neda. „Nelituji, že jsem ho zachránil. A myslím, že bys měl dát tomuhle Lokimu taky šanci. Můžou se z vás stát nejlepší přátelé."

YOU ARE READING
Můj nejlepší přítel je bůh lsti a falše || Peter a Loki
Fanfiction[POZASTAVENO] Všechno to začalo u popelnic za Midtownskou střední školou. „Může ten den být ještě horší?" řekl si Peter Parker, když šel k popelnici, pokoušeje se najít svůj batoh, který mu spolužáci prohodili oknem. Zacpal si nos a pohledem přelétl...