Můj nejlepší přítel je bůh lsti a falše || Peter a Loki

I hvězdy na obloze se mýlí

„Ahoj, May." Tonyho úsměv byl falešný, ale to May naštěstí nemohla vidět.

„Byl jsi to ty?" vyhrkla May, jejíž hlas by mohl zabíjet. Nikdy Tonymu nevolala, pokud se zrovna nejednalo o Petera. Teď ale Tony pochyboval, že je předmětem jejich hovoru Peter.

„Co jestli jsem byl já?"

„Unesl jsi Lokiho?!"

„Prosím?" řekl Tony vyšším hlasem, než měl původně v úmyslu. V duchu si vynadal. Skvělé, Starku, to vůbec nebylo podezřelé.

„Unesl jsi ho? Po tom, co se stalo, by neutekl jen tak." Oh, takže Peter Parker nebyl jediný, kdo znal Lokiho tak dobře. Byla tu i May.

May také dobře znala Tonyho.

„Dobrá, pěkně popořádku. Únos je silné slovo-"

„Udělal jsi to?" Zatraceně, je chytrá. Chytrá a kurážná.

Tony si poraženě povzdechl. „Tohle není něco, o čem bychom měli mluvit po telefonu. Vždyť víš, všude můžou být odposlechy. Ale zítra bys mohla přijet k Vražednému domu. Jestli chceš, vezmi s sebou Petera a Thora. Můžeme si o... něčem promluvit."

Vražedný dům bylo krycí jméno pro tento domek. Tony ho pojmenoval podle American Horror Story. Vražedný dům bylo místo, kde bylo bezpečno vždy, když se něco událo. Žádné vražedné řádění se zde nekonalo. O tomto místě věděli jen Tonyho blízcí přátelé a lidé, kterým opravdu věřil.

Slyšel, jak si May povzdechla. „Je v pořádku?" zeptala se po chvíli.

„Je dobrý nápad o tomhle mluvit přes telefon?" Tony věděl, že by měli být opatrní.

May byla několik sekund zticha, poté řekla: „Uvidíme se zítra... u Vražedného domu."

„Skvěle!" řekl Tony a zavěsil. Nebylo to skvělé. Mohl začít plánovat vlastní pohřeb. Kdyby May z nějakého důvodu nesouhlasila s jeho rozhodnutím unést Lokiho, bude mrtvý. Tony ji nechtěl poštvat proti sobě.

~~~

„Loki." Loki si momentálně vedl dobře. Nevypadalo to, že by měl někdy v blízké době dostat další panický záchvat, a tak Tony usoudil, že by kvůli novému sdělení neměl vyšilovat. „Zítra za tebou přijede May," řekl tak nenuceně, jak to jen šlo.

„Oh," řekl Loki. Jedna jediná slabika. Z jeho výrazu se nedalo nic vyčíst, ale přestal jíst svou věčeři. Jen se podíval na Tonyho, který se modlil, aby s tím byl Loki v pohodě.

„Nebude... ti to vadit? Má o tebe starost a předpokládal jsem, že ti určitě chybí."

„To ano," vyhrkl Loki příliš rychle.

„Takže to je dobrý, ne?"

„Asi ano," pokrčil Loki rameny. Tony cítil, že je něco v nepořádku. Viděl mu to na očích, i když se Loki snažil odvrátit zrak.

„Co se děje?" zeptal se a téměř se natáhl přes stůl a položil svou ruku na tu Lokiho, ale včas se zarazil.

„Nevím," řekl Loki a stále se díval jiným směrem. „Prostě mám pocit, že je zatěžuji... May a Petera. Zaslouží si někoho lepšího než mě."

„Hej, to neříkej!" Tony nevědomky zvýšil hlas, ale ne natolik, aby to Lokiho vylekalo. Cítil, jak se v něm začíná hromadit vztek, ale ani nevěděl proč.

Loki se na něj podíval pohledem, z kterého se nedalo nic předvídat. Tony se uklidnil a povzdechl si. „Oni tě milují, takže koho zajímá, že jsi troska? Chci říct... já jsem taky troska. Ale pořád mám práci, přátele, Avengers... i když je to banda idiotů." Páni, Tony byl v utěšování lidí vážně špatný. „Chtěl jsem tím říct... Co tě dělá výjimkou? Musíš si víc vážit sám sebe. Zasloužíš si to. Nebuď na sebe tak tvrdý."