Můj nejlepší přítel je bůh lsti a falše || Peter a Loki

Lži mi a nazývej mě přítelem

Noční útěky byly možná jedinou věcí, ve které byl Loki dobrý. Chtěl se začít smát, ale věděl, že kdyby to udělal, byl by to hysterický smích a už by nedokázal přestat. Dával si pozor, aby zůstal zticha a ve stínu, výhýbaje se tomu, aby ho někdo spatřil. Nejdříve nevěděl, kam by měl jít. Bloudil ve městě, které neznal.

(Možná měl Quentin pravdu. Možná Loki nedokáže přežít na vlastní pěst.)

Ale alespoň Loki věděl, že jedna věc byla správná; útěk od Becka. Byly zde dvě otázky, které potřebovaly být zodpovězeny; co bude dělat dál? Kam má namířeno? Nevěděl, kde se nachází Thor. Neměl žádného jiného přítele než - Lokimu do hrudi vystřelila bolest, ale ne fyzická. Myslel si, že je Peter jeho přítel. Myslel si, že byl Peterovým přítelem. Byl naivní a hloupý, když si myslel, že takové monstrum někdo může milovat.

Ale alespoň ho Peter stále chtěl, aby ho mohl předat vládě, která by na něm prováděla pokusy, jako by byl nějaké ohavné monstrum - a Loki věděl, že je monstrum. Alespoň ho stále chtěli.

(Další důvod mohl mít něco společného s faktem, že neměl kam jinam jít. Navzdory tomu, jak byl zrazený a raněný, stále chtěl Petera a May vidět. Chtěl, aby ho uklidnili a řekli mu, že vše bude v pořádku.)

Hledání cesty zpět na místo, které nazýval domovem, bylo obtížné. Nakonec se ale Lokimu zadařilo a skončil přede dveřmi od Mayina bytu. Bylo devět hodin ráno a Loki vypadal pomláceně a zlomeně. Fyzicky i psychicky. Stál tam a jedna jeho část mu říkala, aby se otočil, utekl a schoval se někam, kde ho nikdy nenajdou. Loki měl chuť opravdu to udělat. Jeho zbabělá část se třásla strachem při pomyšlení na odmítnutí, které se může dostavit. Co když ho vyženou už ve chvíli, kdy ho uvidí? Co když budou jeho přítomností znechuceni? Loki těžce polkl. Pomalu před sebe zvedl třesoucí se ruku a zaklepal.

Sekundy mu připadaly jako hodiny. V hlavě na Petera křičel ,proč?' K čemu ta -falešná - vlídnost, když byl Loki nebezpečná příšera? Proč ho nespoutali řetězem a nezavřeli do klece, když měli možnost?

Když se otevřely dveře, stála v nich May. Krátce poté se přidal i Peter a Loki oněměl.

Když si ho May přitáhla do extrémně pevného objetí, nevěděl, co by měl říct. Hned nato si May uvědomila, že byl Loki křehký a povolila objetí. Sice ho nepustila, ale už mu nedrtila kosti. I když Loki věděl, že to může být pouze přetvářka, objal ji nazpět. Vše to mohla být přetvářka od úplného začátku. I navzdory tomu ho to právě teď nezajímalo. Možná byl Loki vážně ubohý.

„Ty- co... Co se ti stalo?" zeptala se May ustaraně, když se nakonec odtáhla. Obě ruce Lokimu lehce položila na tváře (tak, jak to dělávala Frigga, když cítila, že ho něco trápí).

Co se mu stalo? Oh, stalo se mu toho tolik, že Loki nevěděl, kde začít. Ani nevěděl, jestli by nepropukl v pláč, kdyby měl zacházet do každičkého detailu.

„Já- Ztratil jsem se," řekl Loki, když věřil svému hlasu. Stále ale zněl zlomeně. Byl na pokraji zhroucení a věděl, že to May vidí. Peter to vidí. Loki byl vděčný, že na něj nikdo netlačil.

Když ho Peter objal, téměř si myslel, že je to skutečné. Je tam venku a pro každého představuje nebezpečí. Je to monstrum, které by nás nadále nemělo terorizovat, Loki si vzpomněl na ta jasná slova. Každé slovo, které Peter řekl, se mu v hlavě opakovalo jako rozbitá nahrávka. Loki ale neměl to srdce odstrčit Petera pryč. Pokud někoho nenáviděl, tak sebe... za to, že po tomhle toužil i přesto, že věděl, že je to přetvářka.

(Dříve si z Thora utahoval, že změkl. Kdyby ho jen vidělo jeho staré já...)

„Chyběl jste mi," řekl Peter a stále ho objímal.

Lež. Přestaň mi lhát! Loki si přál, aby to dokázal říct. Přál si, aby dokázal Petera odstrčit a zavrčet na něj. Nakonec ale bez jediného slova objetí oplatil.

~~~

May se ho neptala, jak přišel k ráně na spánku (kterou získal úderem rukojetí pistole) a ostatním modřinám a šrámům, které pokrývaly většinu jeho těla. Věděla, že kdyby o tom Loki chtěl mluvit, řekl by to sám. Poslední věc, kterou teď potřeboval, byl výslech.

„Svět k tobě nebyl přívětivý, nemám pravdu?" To bylo vše, co řekla a rukou mu prohrábla vlasy, zatímco Peter postával poblíž a nespouštěl z Lokiho oči, jako by se bál, že se Loki záhadně vypaří.

„Mrzí mě to, Lo." Zastrčila mu pramínek vlasů za ucho a Loki se nevědomky přitiskl k její dlani.

Tohle je skvělý pocit. Tohle je domov, řekl tichý hlas v jeho hlavě. Jsi idiot. Jsi ubohý idiot. Slyšel jsi, co ten chlapec řekl. Nikdo tě nemiluje, protestoval jiný hlas a Loki chtěl, aby to skončilo. Zavřel oči a schoulil se na Mayině klíně. I kdyby to vše byly lži... i kdyby byl opravdu jen blázen, který jim dovolí, aby si s ním zahrávali... Loki byl příliš vyčerpaný, než aby ho to zajímalo.

~~~

Loki byl překvapený, když viděl, že byl jeho pokoj ve stejném stavu, jako když ho opustil; každý předmět zůstal na svém místě tak, jak ho tam zanechal. Vypadalo to, jako by nikdy neodešel. Loki si myslel, že když ho nenávidějí, všeho se zbaví a spálí každý důkaz, který naznačoval, že tu Loki někdy bydlel. Proč? přemýšlel. Ale nezeptal se nahlas.

„Pane Loki," prolomil Peter ticho, „jste si jistý, že nechcete, abych tu chvíli zůstal? Nebo můžete přijít do mého pokoje, kdybyste chtěl."

Loki se na něj podíval a chtěl Petera vyzvat k tomu, aby mu odpověděl na to, jestli se o něj opravdu zajímá, nebo se jen chce ujistit, že Loki neuteče a nebude ohrožovat ty úžasné lidi, které chtěl Peter tak nutně ochránit... aby se zavděčil Starkovi.

„Je mi fajn," řekl Loki stroze chladným hlasem a řekl si, že ta bolest, kterou postřehl v Peterově ublíženém výrazu, nebyla skutečná.

„Ale-"

„Myslím, že Loki jen potřebuje trochu času," přerušila May svého synovce. „Teď by si mohl trochu odpočinout." Peter věděl, že má May pravdu.

May pohlédla na Lokiho a něžně se usmála. „Jsme rádi, že ses k nám rozhodl vrátit," řekla. I když si to Loki nechtěl přiznat, jejich slova (lži) a jejich (falešná) vlídnost zapůsobily na jeho city.

May se natáhla a políbila ho na čelo, načež společně s Peterem odešla z pokoje a lehce za sebou zavřela dveře.

***

Když byl Loki sám, upřel pohled na svou postel. Chtěl si na ni lehnout a vychutnat si to pohodlí, které postrádal. Ale nebylo to správné, ne? Bylo to špatně. Věděl, že je to past. Čekali na správnou chvíli, aby ho mohli předat policii. Ale teď byl tady; vědomě vkročil do pasti.

Thor nikdy nepřijde. Pravděpodobně byl mrtvý. Zemřel v bitvě proti Thanosovi. Lhali mu jen proto, aby viděli, jak bude reagovat, a aby si zahrávali s jeho city. Byl sám. Nikdo ho nezachrání. Když nakonec bude vydán na milost vládě, S.H.I.E.L.D.u, HYDŘE nebo dokonce Quentinovi, tak ať. Loki s bojováním skončil, obzvlášť, když viděl, že to nemá smysl. Klidně by ho mohli zabít a Lokimu by to bylo ukradené. Alespoň se díky Peterově a Mayině (falešné) laskavosti cítil lépe. Jejich lži ho nejvíce přiblížily k pocitu, že ho někdo miluje.

Nakonec se posadil na podlahu do rohu pokoje a ovinul ruce kolem kolenou. Byla mu zima a byl sám. Po tvářích mu neslyšně stékaly slzy.