Můj nejlepší přítel je bůh lsti a falše || Peter a Loki

S tebou bych sledoval, jak svět hoří

Peter se ocitl v nepříjemné situaci. Měl dvacet čtyři hodin na to, aby problém vyřešil a zachránil si krk. Vypadalo to, že jediným člověkem, který by mu s tím mohl pomoct, je Loki. Peter jen bude muset sebrat všechnu svou odvahu a požádat ho o to.

┈┈ ❋ ┈┈

Vedl vnitřní debatu sám se sebou. Už skoro dvacet minut pochodoval před Lokiho pokojem sem a tam. Ne, Peter neměl problém s klepáním. Nikdy mu nedělalo problém vtrhnout do Lokiho pokoje, aby ho o něco požádal nebo si s ním o něčem promluvil. Potíž byla v tom, že tentokrát to bylo jiné. Peter neměl tušení, jak Loki zareaguje. Nebyl si jistý, jestli je to vůbec dobrý nápad, ale byl zoufalý a neměl se na koho jiného obrátit.

Udělal toho pro Lokiho hodně; doslova ho vyrval ze spárů smrti a zajistil mu život, který žil teď. Peter věděl, že kdyby to Lokimu řekl, vypadalo by to, jako by chtěl, aby mu Loki projevil svou vděčnost... jako by už od začátku jejich přátelství chtěl něco na oplátku. Tak to samozřejmě nebylo. Poslední věc, kterou si Peter přál, bylo to, aby Loki nabyl pocitu, že se s ním přátelí jen proto, že chtěl získat nějaké výhody. Jsou přátelé a Loki mu nic nedluží. Peter ho zkrátka... potřeboval požádat o laskavost. Jen jednu.

„Uvědomuješ si, že slyším tvé hlasité dupání, když pochoduješ před mými dveřmi, že?"

Peter málem vyletěl z kůže, když Loki znenadání otevřel dveře a přimhouřil oči.

„Co potřebuješ?"

„Já... Já jen," koktal Peter. Poté si uvědomil, že bude lepší, když o tom nebudou mluvit tady na chodbě, kde by jejich rozhovor mohli slyšet ostatní. Peter i přes Lokiho zděšení zalezl do pokoje a zavřel za sebou dveře.

„Chováš se velmi zvláštně-"

„Potřebuji, abyste se vydával za May," přerušil Peter Lokiho. Bez přemýšlení to ze sebe vyklopil. Ale aspoň se dostal rovnou k věci a svým způsobem se mu ulevilo. Kdyby chodil kolem horké kaše, nejspíš by nikdy nebyl připravený to říct. Vidíš? Řekl jsi to. Dobrá práce, Petere.

„Prosím?" Podle výrazu v Lokiho tváři bylo jasné, že si buď myslí, že se přeslechl, nebo si z něj Peter dělá srandu.

„Potřebuji, abyste se vydával za May," zopakoval Peter, tentokrát pomalu a jasně. Při pomyšlení, že to vyslovil nahlas (dokonce dvakrát), se chtěl Peter začít smát, ale věděl, že kdyby to udělal, ten smích by byl hysterický a nebyl by schopný přestat, kvůli čemuž by si Loki myslel, že nadobro přišel o rozum. Peter to nutkání potlačil a ke svému vlastnímu překvapení to řekl potřetí. „Prosím, musíte se proměnit v mou tetu. Jako... doslova proměnit. Musíte být May. Na jeden den. Tedy- Ne na celý den, jen... na tu chvíli."

„Petere Benjamine Parkere." Loki se na něj díval, jako by mu narostla druhá hlava. „To nedává žádný smysl."

„Já vím, ale potřebuji, abyste to udělal," řekl Peter zoufale.

Na krátkou chvíli, která Peterovi připadala mnohem delší, než ve skutečnosti byla, zavládlo ticho. Loki mu věnoval pohled, který Peter nedokázal popsat (ale nelíbil se mu). Nakonec si bůh povzdechl a posadil se na kraj postele. „Chci vysvětlení," pravil.

„Dobře," přikývl Peter a sedl si vedle Lokiho. Vysvětlení by se asi hodilo. „Dostal..." začal Peter a přemýšlel, jak by měl nejlépe začít. „Nevím... Dostal jste se ve škole někdy do maléru? Měli jste na Ásgardu školy, že?"

Loki opět přimhouřil oči. „Ano, měli," odpověděl a na chvíli se odmlčel. „Ale do potíží se dostával spíš Thor. Asi by sis měl jít promluvit raději s ním."