Můj nejlepší přítel je bůh lsti a falše || Peter a Loki

Plačící anděl

Lokiho problémy pokračovaly. Peter se mu pokusil pomoct.

┈┈ ❋ ┈┈

„Počkej chvíli," přerušil Tony Thorovo vyvádění. Zdálo se, že se rozzuřený bůh hromu sotva ovládá a snaží se ze všech sil, aby nezavraždil všechny, které měl ve svém zorném poli, protože se (i s podrobnými detaily) dozvěděl, co Quentin Beck prováděl jeho bratrovi. „Takže mi chceš říct, že nic z toho nebylo skutečné?" dostal ze sebe Tony. „Pan Akvárko tady nebyl a celé to byla Lokiho noční můra? Díky magii svůj sen zhmotnil do reality, protože se nemohl probudit po tom, co jste ho zdrogovali? Páni," řekl Tony bezradně. Bezradně, vystrašeně a... naštvaně. V jeho výrazu ale bylo ještě něco - možná bolest? Soucit? To Peter nedokázal poznat.

Nebo možná byli bezradní všichni a nevěděli, jak se cítí. Po tom, co se Loki probudil, se armáda Quentinů rozplynula ve vzduchu, jako by nikdy neexistovala. Navíc všechen nepořádek (díry ve zdi a podlaze, plameny a kouř,...), který Quentinové způsobili, se zázračně vytratil a vše bylo zase v původním stavu. Nezbyl tu jediný důkaz toho, že se tady odehrál nějaký souboj. Vše bylo na svém místě jako předtím. Peter si všiml, že váza, která byla během souboje shozena na zem a roztříštěna na desítky střepů, nyní opět stála na stole ve své plné kráse.

„Nabízí se otázka, proč jsem vůbec musel svého bratra zdrogovat?" vyštěkl Thor, který zuřil. Sice své myšlenky vyřkl ve formě otázky, ale všichni věděli, že nečeká na odpověď. „Věděl jsi to, Starku. Věděl jsi, co ten magor Lokimu udělal. Rozhodl ses mi to neříct. A hlavně ses kdysi rozhodl najmout toho parchanta. Využíval Lokiho, aby se dostal k tobě. Ani by se ho nedotkl, kdybys byl tenkrát chytřejší, viděl všechny varovné signály a nenajímal ho." Jestli se v Thorově hlase nacházelo ještě něco kromě vzteku, byla to zrada ze strany přítele, kterému věřil.

„Thore." Steve svou ruku natáhl před Thorovu hruď, aby ho zarazil, kdyby se náhodou pokusil zaútočit. (Steve byl chytřejší, než aby se Thora dotýkal. Právě teď jeho ásgarďanský přítel připomínal rozzuřeného psa.) „Není to Tonyho vina. Nemohl to vědět."

Thor zavrčel a následně udělal něco, co rozhodně nikdo nečekal; posadil se (spíš prudce klesl) na pohovku a poraženě zabořil hlavu do svých dlaní. Ať už jeho vztek před malou chvílí pohánělo cokoliv, vytratilo se to. Tvářil se poraženě, vyčerpaně a nešťastně. „Máš pravdu. Je to má vina," řekl Thor, aniž by zvedl hlavu. „Měl jsem o tom vědět. Měl jsem ho chránit."

„Podívej, není to ničí vina, jasné?" prohlásil Bruce. Celou dobu byl naprosto zticha. Když náhle promluvil, všichni se vylekali. „Když už, je to jeho vina."

„Bruce má pravdu," řekl Steve stejně vyčerpaným hlasem.

„Tak co teď?" zeptal se Thor po chvíli a vzhlédl. Podíval se svýma krví podlitýma očima na Tonyho. „Jestli ho tady nechceš, chápu to. Ale tím pádem odcházím také. Pořád mám svůj dům. Můžeme se tam s Lokim vrátit."

„Co?" Tony se tvářil zmateně. Měl z toho všeho migrénu, a tak mu dělalo problém zpracovávat, co ostatní říkají.

„Nikdo nikoho nevyhazuje, že ne, Tony?" řekl Steve, až to téměř znělo, jako by se Lokiho zastával. Upřel na Tonyho pohled.

„Ne... ne, proboha. Jistěže ne. Nechystám se ho vykopnout jen proto, že měl noční můru." Noční můru, která je všechny mohla zabít. Tony ale není takový. Navíc věděl, že to nebyla Lokiho vina.

Když už je řeč o Lokim, ten byl celou dobu znepokojivě tichý. Bylo snadné přehlédnout, že je s nimi v jedné místnosti. Mluvili o něm, jako by tu nebyl. Zdálo se, že se na sebe Loki snažil nepoutat pozornost. Byl schoulený na svém oblíbeném místě a zády se opíral o polštář tak silně, až to vypadalo, jako by chtěl zmizet. V rukou držel hrnek s horkým kakaem, které mu May připravila, Loki se ho ale ani jednou nenapil (možná se bál, že je v něm zase nějaký prášek). Upřel svůj prázdný, nepřítomný pohled na zeď, jako by byl ve svém vlastním světě a neposlouchal, co o něm říkají.