Garcialda Balline Riddle... Jméno dívky jejíž otec je samotný Lord Voldemort...
Prvních osm kapitol můžete přeskočit! Pokud si nechcete zničit oči :')
Později se dozvíte více :*
"Garci... Váš otec se vrátí za deset minut." Uslyšela jsem svou chůvu Daniu za dveřmi.
Vstala jsem ze své židle u stolu a založila si svou rozečtenou knihu. Můj táta je prý nejmocnější čaroděj světa nebo to mi říkal a já mu věřím.
Oblékla jsem si černé oblečení a černý plášť. Učesala jsem si své bílé vlasy a vyšla z pokoje.
Sedla jsem si na své místo u dlouhého stolu. Bohužel táta ještě není ve svém těle tak má tělo s nějakým jiným mužem.
Říkám mu Oddy... Přijde mi doslova zvláštní. Nelíbí se mi, ale otec si ho narychlo vybral.
Zakrývá ho za nějakou červenou šálou, protože táta má obličej na druhé straně jeho hlavy.
Prý dělá učitele v Bradavicích, kam jsem se ještě nedostala. Ale tenhle rok už půjdu. Tedy až skončí prázdniny.
Někdo rozrazil dveře. Ani jsem sebou nehla. Pozorovala jsem přicházejícího Oddyho. Rychlým krokem nakráčel na své místo. Přímo do čela a já seděla po jeho pravici.
Všichni smrtijedi tady už dávno seděli. Oddy si sundal šálu z hlavy a otočil se aby šel vidět můj otec.
Nesnáším toho kdo mu to udělal. Až ho uvidím zabiju ho.
"Harry Potter už je skoro rok v Bradavicích." Ozval se Lucius Malfoy. "Proč mi to říkáš Luciusi? Jako kdybych to nevěděl!" Ohnal se po něm táta šeptem.
Byl fakt slabý. Bylo mi ho tak líto. "Garci... Až budeš ve škole v Bradavicích, tak na sebe neupozorňuj... Támhle Severus na tebe dohlédne."
Řekl táta a podíval se na Severuse, který taky učí v Bradavicích. Jen jsem kývla na souhlas.
"Máte ten kámen Mudrců?" Zeptal se táta. "Ne zmizel Pane..." Odpověděl jeden ze smrtijedů.
"Jak jako zmizel!" Snažil se o zvýšení hlasu. "Nejspíše si ho vyzvedli..." Řekl Lucius. Táta se zamyslel.
"Takže kámen je v Bradavicích... Super..." Protočil oči a něco pošeptal Oddymu. Ten se zvedl a pomalým krokem šel k východu.
"Gerci... Pojď se mnou. Budeš prohledávat Bradavice dokud nenajdeš červený kámen." Řekl táta a já se hned postavila a šla za nim.
"Dostaň nás do Bradavic do mé kanceláře." Řekl mi a já ho chytila za ruku.
Přemístili jsme se do jeho kanceláře. Oddy si zavázal hlavu tak aby šel vidět jen Oddyho obličej a tátův byl zakrytý.
Sedl si na své místo za stolem a potom mi rukou pokynul ať jdu hledat. Zmizela jsem do stínů a procházela chodby Bradavické školy.
Někdy jsem narazila na nějakého studenta. Naštěstí jsem pro všechny byla neviditelná.
Vešla jsem do temné chodby kde byli velké kamenné sochy s hnusnými obličeji.
Jako stín jsem procházela mezi sochami až na konec chodby. Tam byli dřevěné dveře.
Najednou se za mnou ozvalo mňouknutí. Otočila jsem se a podívala se na kočku. Hned za ní se objevil starý, dlouhovlasý chlap s lucernou v ruce. "Našla jsi někoho?" Zeptal se ten starý pán své kočky.
Ona zase mňoukla a nespustila ze mě oči. Nakonec ten pán i s tou kočkou odešli.
Proplula jsem dřevěnými dveřmi jako nějaký duch a zastavila se.
Předemnou leželo velké monstrum. Vypadalo to jako pes, ale se třemi hlavami a velkým tělem. Naštěstí spal.
Tak takhle jsem objevila tajnou chodbu vedoucí k nějakému zrcadlu. Řekla jsem to Oddymu neboli tátovi a zmizela jsem do svého pokoje domů.
Po zhruba týdnu se mi večer zdál hrozný sen. Zdálo se mi jak nějaký kluk v brejlích nechal svým dotykem rozplynout Oddyho a táta někam zmizel.
Zničeno nic jsem otevřela oči. U mé postele stál černý stín. "Otče?" Měla jsem pocit že to je můj táta.
Najednou se ten stín dostal do mně. Cítila jsem všude bolest. Slyšela jsem jeho myšlenky. Bolela mě z toho hlava.
"Garci... Teď budu chvíli v tobě. Sežeň mi nějaké tělo a pomoc mi ho ovládnout." Slyšela jsem ho mluvit ve své mysli.
"Jistě odče." Řekla jsem a vstala z postele. Svým cílem jsem měla město Mudlů.
"Nevadí že to bude Mudl?" Zeptala jsem se pro jistotu. "Ne nevadí, ale to tělo mi dlouho nevydrží." Řekl svým tichým hlasem.
Svými schopnostmi jsem se dostala do velkého města. Kolem mě procházelo hrozně moc lidí.
Zaměřila jsem si muže ve věku dvacet let a více. Měl černý odstín vlasů a byl vyšší postavy.
Toho muže jsem zatáhla do postranní uličky aby ho nikdo neviděl jak mizí.
Zmizela jsem s nim k nám domů a po chvíli si ho táta posedl.
Zničeho nic se tělo muže začalo měnit na mladýho Toma.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Vypadal přesně takhle...
Táta si povzdechl. "Díky, ale tohle tělo je pořád velmi slabé. Je lidské a zároveň ne." Řekl a šel někam nahoru po schodech.
Dál jsem otce neřešila a šla si lehnout a zkusit usnout. Konečně se mi to povedlo a já spadla do říše snů.
